Masová vymírání, tedy ta skutečná, k nimž již došlo, nás nepřestávají fascinovat. Civí na nás z fosilního záznamu, děsí nás svojí destruktivní silou a zároveň tím, že jim stále prakticky vůbec nerozumíme. Jsou to smrtící planetární tajemství. Přízraky monster z dávno zmizelého světa. A pak se také děsíme budoucích příšer, které by údajně mohly povstat z našich technologií.
Nejnovější výzkum Douglase Erwina z amerického National Museum of Natural History ve Washingtonu, DC. a jeho kolegů vypustil tato monstra proti sobě. Umělá inteligence poháněná jedním z nejvýkonnějších superpočítačů světa změřila síly s masovými vymíráními ve fosilním záznamu. Jako bychom sledovali ultimátní rvačku Godzilly s King Kongem. A Godzilla umělé inteligence si nevedla vůbec špatně, pokud můžeme zrušení jednoho z Velké pětky masových vymírání brát jako úspěch.
Každý ví, že fosilní záznam je děravý jako řešeto. To značně komplikuje naše úvahy o vývoji biodiverzity během pozemské historie, včetně veškerých nápadů ohledně masových vymírání. Jednoduše řečeno, fosilní záznam dohání paleontology k šílenství. Erwin a jeho kolegové se na fosilní záznam vrhli s přísně statistickým přístupem. Analyzovali 100 tisíc záznamů o 11 tisících mořských druzích z rozmanitých období mezi počátkem kambria a počátkem triasu, jejichž fosilie byly objeveny v Evropě a v Číně. Analýza tedy pokrývá zhruba celé prvohory, časový úsek o rozsahu asi 300 milionů let.
Tento přístup je výpočetně velmi intenzivní. Standardní počítače by na takovou analýzu potřebovaly spoustu let. Badatelé proto využili služeb superpočítače Tianhe-2 v čínském Kantonu, který se momentálně drží na čtvrté příčce žebříčku nejvýkonnějších superpočítačů světa TOP500. Na něm spustili umělou inteligenci, která je specialistou na fosilní záznam.
Superpočítačová umělá inteligence zmapovala vývoj biodiverzity v uvedeném období a dospěla k závěru, že jedno z masových vymírání Velké pětky neexistuje. Jde o vymírání na sklonku devonu. Ne, že by se tehdy nevymíralo. Ale podle analýzy fosilního záznamu to nebyla žádná náhlá katastrofa, nýbrž postupné chřadnutí ekosystémů a mizení druhů, které trvalo asi 50 milionů let.
Problém je také v tom, že vlastně neexistuje formální definice masového vymírání. A jak to tak bývá, každý si pod tím představuje něco trochu jiného. Většina odborníků se jakžtakž shodne, že v masovém vymírání zmizí ohromné množství druhů ve velmi krátkém čase. Zábavnou komplikací ovšem je, že ve fosilním záznamu obvykle není poznat, jak dlouho vymírání trvalo. Jestli to byl týden, deset tisíc let nebo deset milionů let. Asi si představíte, jak pak vypadají dohady o masových vymíráních a o mechanismech, které s nimi souvisejí. Není divu, že se v dnešní době počet masových vymírání mezi různými autory liší od tří do dvaceti. Když se teď do hry vložily umělé inteligence, tak to bude ještě zajímavější.
Video: Doug Erwin - The Collapse of Ecosystems
Video: Complexities of Time - Douglas H. Erwin
Literatura
New Scientist 16. 1. 2020, Science 367: 272-277.