O.S.E.L. - Umí Evropa ve stínu pandemie překročit stín ideologie?
 Umí Evropa ve stínu pandemie překročit stín ideologie?
Nejen v poslední době se objevují názory, jak Čína tajila informace a včas nezasáhla proti epidemii nemoci COVID-19. Podle některých pak právě Čína může za současnou situaci v Evropě. Nelžeme si tím však do vlastní kapsy?

V posledním roce jsem hodně psal a přednášel o průběhu a poučeních z havárie v Černobylu. Bylo to vyvoláno obrovskou popularitou seriálu HBO Černobyl. Hlavní jeho myšlenkou je, že pravda se vždycky vyjeví a každé její ideologické zastírání má v konečném důsledku tragické následky. Dokumentuje to nejen na příčinách havárie, ale také na zpoždění potřebných opatření, například evakuace. Nekompetentnost, ideologický a politický tlak i odklon od racionality byly jedněmi z hlavních příčin chyb a problémů, ke kterým v průběhu černobylské havárie došlo. Zároveň však lze najít i zde řadu příkladů, kdy se díky úsilí konkrétních lidí podařilo zabránit daleko větším škodám a zachránit životy lidí. Velice pěkný historický přehled černobylské havárie a hlavně jejího politického, systémového a organizačního pozadí podává ve své knize „Černobyl historie jaderné katastrofy“ Serhii Plokhy. Rozbor událostí a srovnání seriálu a skutečnosti jsem popsal i v článku a přednášce.

 

Podobná pochybení i vlivem ideologických brýlí a politického tlaku na utajování možných problémů se určitě objevily i na začátku epidemie v Číně. Ovšem poměrně rychle dokázali Číňané tuto fázi překonat a podařilo se jim razantními a racionálně podloženými kroky první vlnu epidemie zastavit. Podobně úspěšné se v tomto směru ukázalo Japonsko, Tchaj-wan a Jižní Korea (i přes epizodu s fanatickou náboženskou sektou). Je třeba zdůraznit, že tyto státy mají oproti jiným jednu obrovskou nevýhodu, kterou je velmi vysoká hustota obyvatelstva a u Japonska pak i velmi vysoké stáří populace.

 

Místo takové bílé přiletěla bohužel černá labuť (foto Vladimír Wagner).
Místo takové bílé přiletěla bohužel černá labuť (foto Vladimír Wagner).

 

Je pochopitelně otázkou, zda se stejně úspěšně dokáží tyto země vypořádat s případnou další vlnou epidemie. Ovšem zatím, jak konstatovala i Mezinárodní zdravotnická organizace si počínaly velmi efektivně. Je třeba zdůraznit, že zvláště Čína se střetla s úplně novou nemocí, kterou do té doby nikdo neznal. Jistý zmatek, pochybení a zdržení tak nemusí být úplně nepochopitelné.

 

Evropa měla nejméně dva měsíce na to, aby se na případnou epidemii připravila a zvládla ji co nejlépe. Mohla zároveň čerpat ze zkušeností získaných v Číně i zmíněných dalších zemích. Tuto šanci však bohužel nevyužila. A v řadě případů za tím stála právě ideologická a politická slepota.

Ve Španělsku vyrazily 8. března v řadě měst masy žen, ale i mužů, na shromáždění organizované feministickými organizacemi i politickými stranami oslavující MDŽ. Objevovala se zde hesla ve stylu: „Sexismus zabíjí více než koronavirus“. A to bylo v době, kdy už byla epidemie v Itálii v plném proudu a dobře viditelná. Řada případů i první úmrtí už byla i v tom Španělsku. Zde se tak nakazila třeba i manželka španělského premiéra a je to nejspíše jedna z hlavních příčin katastrofální epidemiologické situace v Madridu. Alespoň mě se nezdá, že by to bylo příliš odlišné od májového průvodu v Kyjevě ve stínu Černobylu.

 

A také nějaké příklady takového jednání od nás. Začátkem března se u nás objevily první případy. V té době byla epidemie v Itálii pořádně rozjetá, a bylo vidět, že se odtamtud šíří po Evropě. Zároveň měly u nás proběhnout velké mezinárodní závody v biatlonu, které následovaly po podobných závodech v Itálii. Bylo tak jasné, že se velká část jejich diváků přesune z Itálie do Česka. Přesto předseda ODS Petr Fiala (nejen) rozhodnutí o neúčasti diváků na této akci napadl a považoval je téměř za osobní mstu premiéra. Stejně tak zlehčovali dopady nemoci i epidemie a napadali opatření k jejímu zpomalení třeba ředitel divadla Jan Hrušínský a další, kteří za tím zase viděli nějaké osobní důvody a snahu zničit demokracii. Můj osobní názor je, že právě rozhodnutí o zákazu diváků při biatlonovém mistroství bylo jedním z klíčových bodů zpomalení rozšíření viru u nás. Pochopitelně je to spekulace, ale podle mého názoru bychom při jeho uskutečnění byli nyní na podobné trase jako Itálie či Španělsko.

Rozhodnutí o okamžité evakuaci města s desítkami tisíc obyvatel má větší či srovnatelné politické a ekonomické dopady, než třeba i zrušení velké sportovní akce nebo přechodné uzavření divadel. Je tak vidět, že zdržení a zmatky v realizaci nutných opatření nastaly nejen v Černobylu, ale také v reakci většiny evropských států na epidemii koronaviru. Dopady na Evropu budou mít nejen pochybení, kterých se jednotlivé státy i vedení Evropské unie dopustily, ale také strategie, které k řešení krize zvolily.

rozhovoru na Aktuálně vysvětluje epidemiolog Rastislav Maďar dva možné přístupy k boji s epidemií v případě, že nemáme očkovací látku a léky proti nemoci. První je ten, že se i poměrně drastickými opatřeními snažíme buď o úplné vymýcení nemoci, nebo alespoň o významné zpoždění v průběhu epidemie, aby nedošlo k zahlcení zdravotního systému. Takový přístup zvolily Čína, Jižní Korea, Singapur, Tchaj-wan i Česká republika. Jeho riziko spočívá v tom, že má dost značné dopady na ekonomiku, která se musí i dramaticky omezit. Její rozběh pak mohou provázet značné problémy. Zároveň po zrušení drastických opatření může epidemie znovu propuknout. Buď z důvodů, že se opatření zruší předčasně a rozjede se nová vlna epidemie, nebo je do ní znovu zavlečena odjinud. Populace totiž nebyla nemocí dostatečně promořena a nezískala potřebnou míru imunity, aby se v ní nemoc nemohla šířit.

 

Druhou možností je poměrně rychlé promoření populace bez drastických karanténních či jiných opatření. Šíření nemoci se tak příliš nebrzdí, jen je snaha separovat a ochránit nejohroženější složky populace. Nevýhodou tohoto přístupu je, že velmi rychle naroste počet nemocných a tuto situaci nemusí ustát zdravotní systém. Zároveň se při kolabujícím zdravotnictví těžko zajistí ochrana těch ohrožených. Může to pak znamenat velký počet mrtvých, jako jsme to viděli ve Wu-chanu a nyní v Itálii a Španělsku. Takový přístup má však i své výhody. Pokud situaci daný stát ustojí a zvládne to jeho zdravotnictví, jeho ekonomika je daleko méně zasažena a lze ji daleko jednodušeji obnovit. Rizikem ovšem je, že imunita populace nebude dostatečná. Ať už z důvodů, že nebude dostatečný počet lidí, kteří prošli nemocí, nebo bude získaná imunita časově omezená nebo jen omezeného rozsahu. Virus tam tak může kolovat a epidemie může znovu propukat. Touto cestou se daly hlavně Velká Británie, Švédsko, Nizozemsko, Německo a Švýcarsko. Poslední čtyři země spoléhají na své velmi silné ekonomiky, které by jim měly zajistit, že jejich zdravotnictví situaci ustojí. V tomto ohledu je na tom nejhůře Velká Británie, jejíž zdravotnictví příliš kvalitní není a potřebné rezervy nejspíše nemá.

 

Je možné, že se to třeba Německu díky jeho silné ekonomice a tím i kvalitního a naddimenzovaného zdravotnictví opravdu povede. Není to však jisté a hlavně nastane obrovský problém, když tuto strategii vnutí ekonomicky méně silným státům. Podobně v energetice zvolilo Německo tu absolutně nejdražší a nejriskantnější cestu ke snížení emisí v elektroenergetice. I zde se to třeba bohatému Německu, i když tomu osobně nevěřím, podaří. Katastrofou však skončí, pokud to vnutí méně ekonomicky silným státům s jinými geografickými podmínkami.

 

V obou popsaných případech se pak situace dramaticky zlepší po získání vakcíny nebo léku na danou nemoc. Proto je vždy důležité získání času pro její vývoj. Jak se v boji s epidemií zadaří v naší zemi, v Evropské unii i v celém světě je nyní velmi těžké odhadnout, možná i nemožné. V každém případě budou ekonomické dopady obrovské. A pravděpodobně i ty společenské.

 

Ani v dobách, kdy se po světě cestovalo velmi omezeně, se svět nevyhnul celosvětovým pandemiím. A jejich řešení vyžaduje celosvětovou spolupráci, součinnost a podporu. Zároveň umožňuje současná civilizace rychlou výměnu informací, společný vědecký a technologický vývoj, který je pro možnost čelit takovým rizikům klíčový. Jasně se také ukazuje, že je třeba spolupracovat a přebírat zkušenosti bez ideologické zaslepenosti. Pokud se tedy Číně daří epidemií zvládat a podobně se daří i Jižní Koreji a Japonsku s úplně jiným politickým systémem, je třeba přebírat jejich zkušenosti i pomoc. Opravdu je velmi neplodné si vyměňovat ideologické nadávky a osočení, kdo za co může.

 

Zároveň se jasně ukazuje, že svoboda znamená hlavně zodpovědnost. Každý člověk by se měl snažit mít schopnost se postarat o sebe, pak může pomoci jiným. Pokud se o sebe dokáže postarat rodina, tak může pomoci jiným a postupně to platí pro obec, kraj, Českou republiku, Evropskou unii a svět. Až komicky působí vyhlášení některých opozičních hejtmanů a starostů, jak jim vláda nezajistila potřebné ochranné pomůcky. Ovšem krizový plán a strategické zásoby by měly mít každý kraj i město. Postarat se o to bylo i v jejich gesci. Bral bych to, kdyby mohli říci: „My jsme zajistili pro naše nemocnice a struktury potřebné vybavení, o naše potřeby se staráme“. V tom případě by měli právo kritizovat vládu a ministerstva, ale tak to není. Nedávno jsem slyšel rozhovor reportéra s představitelkou organizace Červeného kříže, která připravovala dobrovolníky pro pomoc seniorům. Když se ji reportér zeptal, jak to mají s rouškami, tak odpověděla, že mají dostatečné rezervní zásoby ještě z minulého roku. Ta by měla právo kritizovat vládu, ale nedělá to. Prostě dělá svou potřebnou práci.

 

Spousta lidí dělá profesionálně nejen svou práci, ale mnohem více. A nejen ti, kteří jsou ve zdravotnictví, v bezpečnostních a krizových složkách či v celé řadě dalších profesí. Zapojují se i dobrovolníci, ať už šiji roušky nebo pomáhají seniorům či nastupují na pomoc zdravotníkům. Hlavně v tomto je možné hledat optimismus, že se krizi podaří překonat. Bohužel však mám velice špatný pocit z toho, že i v tomto kritickém období pokračuje politikaření a neplodné napadání bez reálného návrhu pomoci.

Jednu věc však tato krize jasně ukázala. Je třeba dávat dostatečný důraz na strategickou bezpečnost. Připomenu svojí oblíbenou oblast energetiky. Nejen někteří ekonomové a ekologisté prohlašují, že nemusíme vyrábět dostatek elektřiny, přece ji můžeme levně dovézt, třeba tu ekologickou z Německa. Nyní vidíme, co se stalo, když Evropská unie nechala veškerou výrobu roušek a respirátorů na Číně. Bylo to sice levné, ale nyní, v době krize, mají veškeré evropské státy fatální problémy s jejich nedostatkem. A Německo nám opravdu nepomohlo. V situaci, ke které spějeme po roce 2022, kdy bude v celé Evropě nedostatek stabilních zdrojů nezávislých na počasí, a tedy elektřiny v době, kdy nefouká a nesvítí, nelze čekat, že se o nás někdo postará. Bez elektřiny pak zkolabujeme ještě rychleji než v případě této epidemie.

V každém případě však efektivní řešení současné i případných budoucích krizí lze nalézt pouze na základě racionálních faktů a v případě, když před nimi nebudeme zavírat oči.

Napsáno pro Osla a Neviditelného psa


Autor: Vladimír Wagner
Datum:20.03.2020