Zhruba před půl rokem si výzkumníci z Anglie vzali na paškál Michelangela a v časopise Journal of Medical Biography jej označili za člověka s poruchou mentálního vývoje (autistu). Američané si nyní přisadili a v časopise Journal of the Royal Society of Medicine označili jeho Davida, za šmidrajícího pacienta, kterému by zaostřování dělalo potíže. Na protivníka by podle nich mžoural a obra by sotva skolil.
Historie a současnost
Kladivem do něj mlátili, házeli na něj kamení, stěhovali ho a leptali kyselinou. Nakonec ho vydrhli kartáčem a vodou. Všechno přežil. David je zřejmě nejslavnější socha světa a loni slavila 500 let.
Teprve až nyní se zjistilo, že na tomto renesančním mistrovském oči silně šilhají. To, že David šilhá, objevila až počítačová technologie, tvrdí jeden z autorů publikace, oční specialista Dr. Saad Shaikh z Central Florida Retina .
Shaikh tvrdí, že Davidovo pravé oko se dívá dopředu, zatímco levé hledí vlevo. Toto rozhození očních os (strabismus), je známo pod označením extropie. Rozbíhavé šilhání, jak se tomu říká česky, způsobuje zmenšení zorného pole a oslabuje citlivost oka na světlo.
Dnes se tento druh vady koriguje brýlemi a nebo chirurgicky.
Shaikh říká, že si oční vady na soše celých 500 let nikdo nevšimnul proto, že socha je vysoká 4,34 metru. To znamená, že v úrovni očí nikdo sochu nemůže vidět. Shakiho na tuto vadu přivedl až „zdigitalizovaný“ David. Projekt řešili počítačoví mágové ze Standfordské university , ti vytvořili 3D model sochy, který lze nyní zkoumat z kteréhokoliv úhlu a pod jakýmkoli osvětlením. Čelní pohled 3D Davida, o šilhavosti Davida jasně vypovídá.
Byl to umělcův omyl nebo účel?
Toť otázka. Protože jde o horkou novinku, odborníci se k tomu zatím nevyjádřili. Znám je nám jen názor znalkyně renesančního umění, Australanky Dr Louise Marshall z University v Sydney, která se kloní k názoru, že omyl není pravděpodobný, protože oční vada je dostatečně velká a tak nemůže být jen nechtěným zfušováním. Když stojí pozorovatel dostatečně vysoko a hledí soše do tváře, je vada jasně čitelná a to tak geniálnímu tvůrci nemohlo uniknout. Kunsthistorička se domnívá, že to, jak jsou oči vytesány, má co do činění se snahou dosáhnout co největší působivosti na velkou vzdálenost.
Michelangelo zřejmě použil Davidovu odchylku od normálu jako uměleckého nástroje. V tom případě umělec musel tvořit sochu s vědomím místa, kam bude umístěna. Měl jasnou představu kde budou stát diváci, když dával očím Davida výraz .
V soše Davida se Michelangelovi podařilo jedinečným způsobem skloubit sílu výrazu intelektu s vyjádřením krásy.
Pravdou ale také je, že s takovým strabismem by se David svým prakem do filištínského bojovníka Goliáše strefoval jen těžko.