O.S.E.L. - Trávy budou usvědčovat zločince
 Trávy budou usvědčovat zločince
Mordýři, lapkové a jiní násilníci to budou mít zase o něco těžší, alespoň v Austrálii. Poté, co tam genetici dali s entomology dohromady genetický klíč masařek, snaží se nyní s botaniky o totéž u trav. Policie financuje projekt identifikace travin podle jejich genomů. Forenzní diagnostika začne využívat DNA trav jako corpus delicti.


 

Zvětšit obrázek
Systém, který spolehlivě rozliší genetické znaky travních semen vyvíjí genetička Jodie Ward z Australian National University.

Pokud zemřeme, začneme vydávat pro masařky neodolatelnou vůni a ty si nás během krátké doby najdou. Z nakladených vajíček a larev lze mnohé vyčíst, třeba dobu smrti. Vlákna DNA hmyzu prozradí i to v jaké lokalitě se nebožtík v době svého skonu nacházel a dokonce i to, jestli jej někam převáželi a odkud.  Obdobně, jako zmíněné masařky, najdou si nás i trávy. Stačí se projít zelení a hned na nás ulpí celá řada kriminalisticky využitelných stop. Je to tím, že trávy mají přirozenou snahu bránit se vetřelcům a tendenci rozšiřovat svá semena. Mají k tomu uzpůsobeny listy, stébla i semena. Jsou vyzbrojeny celou škálou háčků, bodců, osin a lepivých tekutin. Snadno nám tak jejich části  ulpí na kůži, šatech, kobercích, sedačkách automobilů,… Stávají se tak někdy  němými svědky činů i přečinů.

Vypovídací schopnosti DNA připravené z larev hmyzu již ve svých praktikách policie řady zemí využívá.  Obdobné "vyslýchání" rostlin je ale zatím v plenkách. Průkopníkem v tomto směru se stává Federální australská policie. Představitelé zákona si uvědomili, že zbytky rostlin, související s nějakou událostí, a které jsou použity jako důkazný materiál, bývají soudem často odmítnuty. Případů, kdy se kriminalistům podaří přizvat si na místo činu specialistu na botaniku, a tomu se podaří materiál určit a zařadit, je málo. Je to totiž drahé. Než  takového odborníka seženete vyžaduje čas a navíc  pro něj  musíte zachovat materiál nepoškozený. A ikdyž se takové části rostliny, ze kterých se morfologické znaky dají přečíst uchovají,  je mnohdy  interpretace výsledků nesnadná a identifikace rostliny nejednoznačná. V případě požití genetických metod nic z toho neplatí. K jednoznačnému rozboru stačí nepatrná část rostliny a nemusí na ní být ani zachovány typické morfologické rozlišovací znaky. 
A to je ten důvod, proč australská policie financuje univerzitní výzkum zaměřený na genetickou identifikaci tamních travin. 

Zvětšit obrázek
Molekulární genetika dělá z němých svědků ukecané žvanily.

Genetička Jodie Wardová nyní dává dohromady metodu k identifikaci trav pro potřeby forenzní laboratorní biologie. Princip je v tom, že se ze vzorku rostlinné tkáně získá její DNA. Teprve poté se na vláknech této  "knihovny", kde mají organismy vše podstatné zapsáno, hledají charakteristické znaky, kterými se ta která rostlina vyznačuje a čím se liší od jiných podobných rostlinných druhů. Výhodou takového přístupu je, že k určování druhů rostlin již není třeba přítomnost  botanika. Podle Wardové:  "Nyní to dokáže určit i hňup." Metoda je podle ní zcela "blbuvzdorná", a z jediného nalezeného kousku semena, chloupku, osinky, nebo zbytku listu, lze provést i případná opakovaná vyšetření.


Má to háček
Novou forenzní metodu můžete začít využívat až ve chvíli, kdy máte k dispozici určovací klíč. Klíč musí být jednoznačný pro všechny druhy travin, které se na daném území vyskytují. K získání takového klíče je třeba určit jednoznačné znaky pro všechny druhy rostlin. Teprve pak je práce s takovým molekulárně genetickým klíčem možná. Je dost podobná tomu, čemu jsme se učili ve škole při určování rostlin podle botanického klíče. Jen s tím rozdílem, že se na rostlině nezjišťuje zda je list celokrajný, pilovitý, jestli má ouško, a jestli těsně přiléhá ke stéblu,... Ale pomocí předem sestavených sond se získávají údaje o tom, co má zkoumané vlákno DNA na sobě napsáno. Nejedná se určování morfologických, okem viditelných znaků, nýbrž o typické úseky na vlákně DNA. Nejde tedy ani o žádné určování genů, a tyto úseky nemusí mít v organismu dokonce ani žádnou funkci a tudíž krom toho že jsou, se ničím vnitřně ani vnějšně neprojevují.

Zvětšit obrázek
Dědičnou informaci trav čte sekvenátor (sekvenátor je vlevo :).

Zjišťují se specifické posloupnosti značek (sekvence nukleotidů), které jsou pro rostlinu typické a nezaměnitelné. Jakmile jsou jednou takové znaky objeveny, a je na ně připravena sonda, která je umí "přečíst", pak už je vše další jen otázkou rutiny, kterou  vykonají přístroje.
Prakticky jde o totéž, jako když se dnes zlotřilci usvědčují podle spermií, které nechali na místě činu. Jen se jako materiál používá DNA izolovaná z rostlinných chloroplastů a mitochondrií.
Na DNA se sledují  "vypadlé", nebo naopak insertované (vložené) úseky DNA. Technika dnes  postoupila tak daleko, že lze zjišťovat rozdíly, které spočívají v záměně jen jednoho písmene (nukleotidu). V takovém případě, když se sleduje odchylka v jednom jednotlivém písmenku genetické abecedy, se hovoří o technice SNPs (single nucleotide polymorphisms).
V praxi to pak vypadá tak, že přítomnost, nebo naopak chybění specifického markeru se přečte pomocí reakce, která rozdíl zvýrazní barevnou skvrnou, nebo svítícím proužkem. K bezchybnému určení trávy je třeba provést testů několik. Nejvíce však osm testů, ty již zjistí dostatek charakteristických znaků z nichž vyplyne o jaký druh trávy jde.
Wardová svůj klíč mohla začít sestavovat až když si přečetla dědičnou informaci jednoho sta původních australských, nebo dovezených druhů trav.
Wardová ještě ani nestačila kuchařku čtení genomu trav pro australský policejní sbor  dopsat, a již se jí hlásí další zájemci - šlechtitelé, zemědělci, alergologové,...


Pramen:
Základ článku tvoří překlad korespondence redakce Osla s  Dr. Jodie Ward, School of Botany and Zoology, Canberra, Australia.


Komentář osla:
Za starých dobrých časů platilo: Řekni mi co čteš, a já ti řeknu kdo jsi.
Dnes stačí ukázat jakou máš na sobě DNA, a ta nejenže řekne kdo jsi, ale vybrebentí i kde jsi byl, kdy jsi tam byl,   s kým jsi tam byl, i co jste tam dělali.

 


Autor: Josef Pazdera
Datum:17.08.2005 15:59