Mnozí astronomové mají koníček společný s biology – rádi přemýšlejí o vzniku života. Neřeší ani tak přímo původ života na naší planetě, ale zato nadšeně pátrají po stopách života ve vesmíru. Jednak odposlouchávají komunikaci létajících talířů a pak taky v mezihvězdném prostoru hledají všemožné organické látky, ze kterých je život, alespoň ten náš, poskládaný. Zatímco v prvním případě jsou výsledky zarmucující, druhý směr pátrání se jeví jako mnohem slibnější. Astronomové v podstatě pravidelně hlásí objev nějaké veledůležité organické látky v nějakém malebném mezihvězdném oblaku.
Tým kalifornských astronomů z Spitzer Science Center v Pasadeně ovládá satelit Spitzer, toho času největší orbitální teleskop pracující v infračervené oblasti, vytrvale zásobující internet okouzlujícími fotkami z hlubin vesmíru. Nedávno zaměřili Spitzerovo oko i na 8 galaxií v průměrné vzdálenosti 10 miliard světelných let. Dívali se tedy na docela mladičké galaxie, jak vypadaly nějakých 3,5 miliardy let po velkém třesku, v době, kdy se budoucí atomy sluneční soustavy žhavily někde v centru supernov.
Ve viditelné části spektra vypadají jako ubohé šmouhy, kvůli okolnímu mezihvědnému prachu. Spitzer dokáže vytáhnout jejich infračervené záření 100 krát silněji, než předešlé infračervené teleskopy a leccos v něm najít. Spitzerův spektrometr mimo jiné ve dvou ze sledovaných galaxií vycucnul spektrum polycyklických aromatických uhlovodíků o zhruba 100 atomech, shodou okolností stavebních kamenů složitějších organických molekul. Není to zase tak převratný objev, jen další kamínek do skládačky. A taky docela slušný náznak, že vznik života je nejen teoretický možný, ale za příznivých okolností vlastně očekávatelný.
Je klidně možné, že život na bázi DNA poměrně vzniká rychle všude tam, kde jenom trochu může. Tomu koneckonců nasvědčuje i relativně rychlý vznik života na Zemi, v podstatě „skoro“ hned, jak Země vychladla na přijatelnou teplotu. Vesmír si ze zmatených hlášek odpůrců spontánního vzniku života zjevně nic moc nedělá.
Při pozorování mladých galaxií se ukázala ještě jedna zajímavá věc. Polycyklické aromatické uhlovodíky se našly v galaxiích plných jasných rodících se hvězd. Zmíněné složité molekuly svítí z hustých oblak prachu a z oblak plynů ionizovaných obrovskými mladými hvězdami. Tytéž molekuly naopak nezáří z galaxií, jejichž záření vytváří převážně zběsilé proudění hmoty kolem obřích černých děr. Molekuly uhlovodíků jsou totiž poměrně křehké a vyšší teplota nebo intenzivnější záření je může rozbít.
Badatelé v současnosti pracují na datech, které jim Spitzer poslal o 50-ti dalších galaxiích. Doufají, že budou moci odhadnout, jaká část galaxií v ranném vesmíru byla tvořena spíše mladými hvězdami a kolik galaxií ovládaly spíše aktivní černé díry. Spitzer je čtvrtým a posledním satelitem z Programu Velkých Observatoří, který patří mezi tolik potřebné velké úspěchy NASA. Ve společnosti Hubbleho teleskopu, observatoře Compton a observatoře Chandra Spitzer úspěšně lobbuje za další rozvoj napínavého kosmického programu.
Pramen: Journal of Astrology 628: 604