Prvním, kdo na sklonku roku 2003 zveřejnil, že se mu podařilo získat klon skotu odolný proti BSE, byl profesor Hwang Woo-suk z university v jihokorejském Soulu. O tomto vědci jsme na Oslu několikrát psali. Byl totiž také prvním na světě, komu se podařilo vytvořit klon psa (Snuppy). S vědeckými úspěchy mu ale také stoupla sláva do hlavy a zapletl se do machinací, které jej nakonec stály místo na universitě a jeho kariéra skončila ostudou (aféra ohledně podloudně získaných lidských ovocytů a podvod při vykazování výsledků některých kultivačních technik kmenových buněk). Ostatně i o tom jsme na Oslu psali, bylo to v článku nazvaném „Sláva a pád pána klonů“. Budiž Hwangovi ke cti, že kromě zmíněného klonování psa dokázal připravit klony skotu, které jsou odolné vůči infekčním prionům. Jím vytvořené klony skotu se v Japonsku, kam byla zvířata dopravena na prověření jejich odolnosti, nepodařilo nakazit ani po pěti letech testů, při kterých se je záměrně snažili infikovat smrtelnými dávkami infekčních prionů.
Druhou zemí, která krátce po Korejcích zveřejnila vlastnictví klonů skotu odolných k BSE, bylo Japonsko. Nemáme tím na mysli do Japonska dovezené klony korejského skotu vytvořeného Hwangem. Japonci šli při tvorbě odolného skotu vlastní cestou. Za jejich úspěchem stojí americká biotechnologická firma Hematech a japonský pivovar Kirin. Obě firmy v biotechnologiích patří ke světové špičce. Mimochodem, jejich spolupráce dala vznik mediální hvězdě „Jón“ (Yoon), což byla jalovička, která se stala slavná proto, že se jednalo o první transchromozomální skot nesoucí ve své dědičné informaci umělý chromozom s geny pro tvorbu lidských protilátek.
Třetí zemí, která má nyní klon skotu odolný proti BSE, je Čína. Oficiální čínská informační agentura Xinhua o tom informovala pře dvěma dny. Ve zprávě se praví, že tele o hmotnosti 55 kg se narodilo na jihu Číny. Odolné tele vytvořili vědci z laboratoře ústavu zemědělské university (Laiyang Agro-Science Institute) ve městě Shandong. Podle zveřejněných informací se jedná o klon dospělé dojnice, přičemž jádro klonované buňky (při tvorbě klonu) nese příslušný gen odolnosti proti BSE. Za „otce“ telete jsou označováni profesor Dong Yajuan a jeho spolupracovníka Bo Xuejin. Jedná se o vědce, kteří se učili klonovat u Japonců a již dříve se jim, jako prvním v Číně, podařilo připravit dvě klonovaná telata. Tento jejich úspěch je z doby před pěti lety. Tehdy jako základ při tvorbě klonu sloužily buňky kůže odebrané dospělému zvířeti. Samozřejmě, že tehdy ještě nešlo o skot odolný proti BSE. Zmiňujeme se o tom pouze proto, že lze očekávat, že i při tvorbě BSE odolného skotu i tentokrát použili vědci k tvorbě klonu kožní buňky nějakého dospělého jedince.
V agenturních zprávách (včetně Reuters) se praví, že čínské odolné zvíře bylo připraveno genovou manipulací. Tato formulace ale moc o vlastním principu získání odolnosti toho moc nevypovídá. Jak jsme si ale řekli, tvůrci klonu pravděpodobně k tvorbě klonu použili techniku přenesení buněčného jádra somatické buňky (fibroblastu) z dospělé krávy. Buněčné jádro se většinou přenáší do vaječné buňky jiné krávy, přičemž této vaječné buňce je naopak její jádro odstraněno (odsáto mikropipetou). Tak sice vzniká klon, ale to není v tomto případě podstatné. I klony jsou totiž bez dalších úprav náchylné k BSE, protože vlastní klonování jim žádnou ochranu před infekcí nepřináší.
Zvířeti je potřeba takovou vlastnost dodat jinak a musí jít o způsob, kterým se dosáhne toho, že tato nově získaná vlastnost se bude přenášet i na potomstvo. Jinak by totiž celé snažení nemělo smysl.
Zákroky vedoucí k získání odolnosti se provádí na zárodku klonu a to v jeho nejranějších stádiích vývoje. V podstatě lze použít dvě metody. Obě vedou k získání BSE odolných zvířat. Z nám dostupných pramenů ale nevyplynulo, o kterou z nich v případě čínského pokusu jde. Pokud čínští vědci použili obdobnou metodu, jakou tento odolný skot před nimi připravili Japonci, mohlo by jít jen o takzvaný genový knokaut. Tedy o relativně jednoduchý způsob, při níž němž se gen odpovědný za tvorbu produktu (v tomto případě prionový protein) poškodí. Zvíře s takto poničeným genem tento protein nedokáže ve svém těle vůbec tvořit a ve svých tkáních jej nemá. Proto se u něj ani prionová choroba způsobená šmodrcháním prionů a jejich hromaděním v buňkách, nemůže rozvinout. Je to téměř k nevíře, ale zvířata, jímž tento protein chybí, mohou žít. Japonci nešli do přípravy takto odolného skotu metodou genového knokautu bezhlavě. Již dříve se na pokusech s hlodavci totiž zjistilo, že myši s poničeným genem pro prionový protein, které tuto bílkovinu nedokáží syntetizovat, žijí, množí se a nevykazují známky nějakého významnějšího poškození, které by jim evidentně kazilo radost ze života.
O skotu odolném proti BSE připraveném v Koreji, který se mezitím rozrostl již na malé stádečko odolných klonů, se soudí, že v tomto případě jde o klony, jimž byl jejich vlastní gen (gen pro prionový protein skotu) nahrazen genem pro prionový protein jiného živočišného druhu (v tomto případě genem pro tvorbu myšího prionového proteinu). Takový skot potom prionový protein ve svých buňkách má, ale je to protein, který není ke šmodrchání (infekci) náchylný. Ani u tohoto skotu nejsou infekční priony schopny chorobu BSE vyvolat.
To, že tyto tři jmenované státy skot odolný proti BSE vlastní, ale ještě neznamená, že se chov těchto zvířat uplatní v široké praxi. Příprava produktů, které jsou zdravotně bezpečné (nejsou schopná přenést infekční agens, které u nás lidí vyvolává rychlou variantu Creutzfeldt-Jakobovy choroby), je sice věc záslužná, ale klony odolného skotu, a pochopitelně i z nich získávané potraviny, si s sebou ponesou něco, pro co budou pro řadu lidí nepřijatelné – jde o produkty s visačkou „gmo“.