Fotbal provázejí silné emoce na hřišti i v hledišti. Ušetřeni jich nejsou ani televizní diváci. Doslova při nich vřou hormony.
Fotbalisté mívají tělo zaplavené mužským pohlavním hormonem testosteronem. Ten má značný vliv na lidské chování a je o něm známo, že zvyšuje agresivitu. Britští lékaři Sandy Wolfson a Nick Neave z University of Northumbria zjistili, že nejvyšších hodnot dosahují hladiny testosteronu v krvi hráčů v zápasech na domácím hřišti a samozřejmě při derby, kdy proti sobě stojí tradiční rivalové. Výhoda domácího prostředí bývá dávána do souvislosti s podporou diváků a s detailní znalostí hřiště.
Výzkum britských lékařů ale dokazuje, že se na něm významně podílí i „hormonální doping“. Nejvyšší vzestup hladin testosteronu při domácích zápasech zaznamenali lékaři u brankářů. Jde zřejmě o odraz jevu, jehož pozadí sahá až ke zvířecím kořenům lidského rodu. Mnoho živočichů bojuje mnohem urputněji při ochraně svého teritoria před vetřelci než v situacích, kdy vnikají sami v roli vetřelců na cizí teritorium. Brankář se při zápasech na domácím hříšti zřejmě vžívá do role „ochránce domova“ mnohem úspěšněji než obránci či dokonce útočníci.
Mezi hráči a jejich fanoušky existuje „hormonální pouto“ a je jedno, zda fandí přímo na stadionu nebo u televizní obrazovky. Prokázal to výzkum amerických vědců z University of Utah a Georgia State University vedených Paulem Bernhardtem. Ti sledovali hladinu testosteronu v těle fanoušků před a po zápasu. Pokud jejich tým zvítězil, hladiny testosteronu stoupaly. Příznivcům poraženého mužstva hladiny testosteronu v těle naopak klesly.
Řádění fanoušků po vítězných zápasech tak může mít zčásti na svědomí vzestup koncentrace hormonů v jejich těle.