Profesor antropologie Erik Trinkaus se svým čínským protějškem Hong Shang studovali kosti nalezené v roce 2003 v jeskyni Tianyuan v lokalitě Zhoukoudian, blízko Beijing (Pro úplnost dodávám, že Beijing je totéž co Peking. Ne, že by Číňané město přejmenovali, jde jen o jiný přepis čínských znaků do latinky. My jsme totiž používali přepis, který se jinde ve světě nepoužíval. Latinka má jednu velkou nevýhodu. Protože to je hláskové písmo, každý národ si tak trochu "hláskuje" po svém. Tím pádem ta samá spisovná výslovnost čínského znaku se v různých jazycích zapíše různým způsobem.
V poslední době se proto na mezinárodní scéně prosazuje tzv. pinyin, nebo také pchin-jin, což je transkripce schválená čínskou vládou jako jediný oficiální způsob zápisu spisovné výslovnosti čínských znaků latinkou. Ale to byla jen taková odbočka na okraj).
Stáří kostí z jeskyně Tianyuan je datováno do doby před 42 000 až 38 500 lety. To činí tyto lidské pozůstatky nejstaršími dosud známými pozůstatky moderního člověka na území Číny, ale také jedny z nejstarších nálezů z východní Euroasie. Máme na mysli pozůstatky, u nichž vědci garantují jejich bezpečně určené stáří.
Podle vědců je těch pár zachovalých kostí velmi významným nálezem. Má totiž jednoznačně rysy moderního člověka, ale současně má několik charakteristik staršího vývojového stupně, zvláště co se zubů a kostí ruky týká.
Právě tyto znaky činí jednoduché šíření moderního člověka ven z Afriky do jisté míry nepravděpodobným. Zvláště když mladší vývojové stupně člověka jsou nacházeny ve východních oblastech Eurasie a mají podobné znaky vývoje, k jakým dospěl tento tvor.
Podle čínsko-amerického týmu vědátorů jsou kosti z Tianyuan ve velmi dobrém stavu a slibují si od nich, že vydají věrohodná data, která umožní pochopit, jak se vlastně moderní lidé do východní Asie dostali.
Pramen: News release issued by Washington University in St. Louis. Článek vyjde v dubnovém čísle Proceedings of the U.S. National Academy of Sciences.