Historie mívá až překvapivě hodně velký vliv na zcela čerstvou současnost. Pěkným příkladem mohou být náhlá velká vymírání postihující značnou část obyvatelstva. Středověké řádění gigantických epidemií spolehlivě vyčistilo celé krajiny tak důkladně, že se to dá poznat ještě dneska, po několika stech letech.
Podle Ruse Hoelzela z anglické University of Durham a jeho kolegů je právě tohle vidět v mitochondriální DNA obyvatel Anglie. V rámci svého výzkumu porovnávali vzorky mitochondriální DNA z lidských ostatků ze 4. a 11. století našeho letopočtu pocházejících z anglických archeologických nalezišť s příslušnou DNA dnešních Angličanů uloženou v genetických databázích.
Badatelé byli poměrně překvapeni, když zjistili, že v 11. století, tedy ve středověku, bylo obyvatelstvo Anglie geneticky pestřejší, než je dneska. To je docela zajímavé. Zdá se, že v tom nemají prsty náhodné genetické procesy, jako je třeba genetický drift. Ty samy od sebe náhodně hýbou genetickou diverzitou, ale v tomto případě je to už opravdu příliš nápadné. Tak znatelný pokles genetické diverzity spíš způsobilo něco jiného a velmi pravděpodobně to byla právě Černá smrt. Ta zpustošila Anglii hlavně ve dvou drsných epidemiích ve 40-tých letech 14. století a v 60-tých letech 17.století, což je dobře v souladu s poklesem genetické diverzity Angličanů po 11. století.
Dochované záznamy praví, že Černá smrt nedorazila do Británie před polovinou 14: století. Nikdo vlastně neví, co ji přesně způsobovalo. Ve hře je klasická morová bakterie Yersinia pestis a pak řada různých známých i neznámých virů.
Z historie Černé smrti vyplývá, že stejně jako u jiných onemocnění, jsou na Černou smrt některé rodiny citlivé více a některé méně. Vzhledem k tomu, že Černá smrt byla o něco účinnější selekční faktor, než třeba běžné nachlazení, tak citlivější rodiny mizely z historie a zůstávali jen ti odolnější. Mitochondriální DNA těch citlivých pak pochopitelně mizela taky. Černá smrt ve svých nejlepších chvílích rozbořila celou tehdejší společnost. Podle všeho se jí povedlo zlikvidovat polovinu obyvatelstva středověké Evropy během pouhých tří let. Proto není divu, že se to na genomu Angličanů pozná ještě dneska.
Ne všude to ale bylo stejné. Hoelzel se svým týmem obdobným způsobem doložil, že Černá smrt nemusela být všude v Evropě stejně drtivá. Když porovnali mitochondriální DNA dnešních Italů se vzorky ze 7. století našeho letopočtu, tak vyšlo najevo, že v Itálii je to jinak než v Anglii. Oproti středověku tam genetická diverzita vzrostla.
Podle autorů to ani tak neznamená, že by v jižní Evropě byla Černá smrt ohleduplnější, jako spíš to, že v Itálii během historie panovala intenzivní migrace z Blízkého Východu, která italskou genetickou diverzitu neustále vylepšuje. Další možností je, že středověcí Italové vzhledem k své cestovatelské nátuře byli obezřetnější než lidé v Západní Evropě. Je možné, že včasným uzavíráním přístavů a vyhlašováním 40-ti denní karantény při prvních náznacích přicházející epidemie dokázali Černé smrti relativně úspěšně čelit. Susan Scott z University of Liverpool si myslí, že měli šťastnou ruku při zavádění karantény, protože podle ní černou smrt způsoboval virus s inkubační dobou odhadovanou na 37 dní.
Pramen: Biology Letters online, NewScientist.com 1.8.2007.