O.S.E.L. - V městském ruchu zpívají ptáci vyššími hlasy
 V městském ruchu zpívají ptáci vyššími hlasy
Koňadry „zvyšují“ při zpěvu v městském rámusu hlas. Neznamená to, že by zpívaly hlasitěji. Jen při zpěvu neklesají tak hluboko, protože v nízkofrekvenčním hluku městské dopravy by se jejich hlas ztrácel.


Krásu ptačího zpěvu vnímají lidé odedávna. Nedala by se spočítat všechna umělecká díla, která se jím inspirovala. Připomeňme si třeba Vivaldiho flétnový koncert pojmenovaný příznačně „Stehlík“. Moderní doba ale ptačímu zpěvu nepřeje. Zdaleka tu nejde jen o fakt, že častěji než podvečernímu koncertu drozda na stromě pod oknem nasloucháme reprodukované hudbě, rozhlasovému zpravodajství nebo televizním estrádám. Nizozemský zoolog Hans Slabbekoorn a jeho kolegyně Margriet Peetová z university v Leidenu došli k závěru, že v hluku civilizace slyší svůj zpěv špatně i sami ptáci. Někteří se s tím snaží vypořádat a  například sýkora koňadra  zpívá v městském rámusu o poznání vyšším hlasem než na ztichlém venkově.

Slabbekoorn a Peetová ve studii zveřejněné v prestižním vědeckém týdeníku Nature  zaznamenávali zpěv 32 samečků sýkory koňadry, kteří si zpěvem ohraničovali hnízdní revír a lákali samičku k založení hnízda. Zároveň nizozemští přírodovědci sledovali, jak hlučné je samečkovo teritorium. Vedle ztichlých ulic na předměstí sledovali i sýkory sídlící v blízkosti letiště nebo rušných křižovatek. Výsledky měření zpěvu hovořily výmluvně. Hlas samečků v rušném prostředí klesal ve své nejhlubší fázi na mnohem vyšší „noty“ než hlas samečků z poklidných oblastí. Podle nizozemských vědců jsme se tak stali svědky adaptace ptáků na prostředí „znečištěné“ hlukem. Vyšší tóny zpěvu se v hlučném prostředí plném hlubokých tónů dále nesou a samička je může snáze zaslechnout. Ptáci tak doslova „zvyšují“ svůj hlas, zatímco my v podobných situacích křičíme. Zajímavé je, že sýkory s vyšším hlasem ani nečekají se zpěvem na chvíle, kdy v jejich okolí zavládne ticho.

„Zpívají, i když kolem nich burácejí auta,“ říká Hans Slabbekoorn.

Sýkora se ukázala jako zdatný a k hluku odolný pták. Možná právě to stojí v pozadí jejího úspěchu v přežívání v městském prostředí. Nizozemci by rádi prověřili, nakolik používá obdobnou strategii i další úspěšný ptačí obyvatel měst – kos černý. Na druhé straně může být neschopnost „přezpívat“ rámus velkoměsta jednou z příčin ústupu některých ptáků, např. vrabce.

Schopnost změnit výšku zpěvu se zřejmě projevuje i v přírodě. Hans Slabbekoorn uvádí jako příklad afrického pěvce bulbula malého (Andropadus virens), který zpívá v pralesích hlubším hlasem než v křovinatých savanách. Podle Slabbekoorna je to přizpůsobení vysokofrekvenčního hluku vydávaného spoustou pralesního hmyzu, především kobylkami, sarančaty a cikádami.



Koňadry „zvyšují“ při zpěvu  v městském rámusu hlas. Neznamená to, že by zpívaly hlasitěji. Jen při zpěvu neklesají tak hluboko, protože v nízkofrekvenčním hluku městské dopravy by se jejich hlas ztrácel.


Autor: Jaroslav Petr
Datum:15.09.2003