Mezi nálezy ostatků nejstarších pravěkých lidí převládají lebky a zuby. O stavbě těla našich předků od krku dolů toho stále nevíme dost. Nález pánve ženy druhu Homo erectus, jež žila před 1,2 milionů roků v povodí etiopské řeky Busadima, nabídl vědcům vzácnou příležitost k vyřešení nezodpovězených otázek spojených s evoluci člověka.
Ženská pánev a její tvar prozradí, jak velké děti se pravěkým lidem rodily a jak objemnou měly mozkovnu. Zatím byla africká kolébka lidstva na podobná svědectví skoupá. Vědci znali pánev samice australopiteka, která žila před 3,2 miliony roků. Její zachovalá kostra byla objevena v Etiopii už v roce 1974 a proslula pod přezdívkou Lucy.
„To je s ohledem na vznik moderního člověka příliš daleko v minulosti,“ říká o Lucy etiopský paleoantropolog Sileshi Semaw působící v USA na Indiana University v Bloomingtonu.
Lucy mohla porodit dítě s velmi malou mozkovnou. Jak na to však pravěcí zástupci rodu Homo? O zodpovězení této otázky se vědci pokusili, když v roce 1984 našli u keňského jezera Turkana pánev člověka Homo erectus starou 1,5 milionu roků. Ta však patřila desetiletému chlapci. Vědci se z parametrů pánve turkmanského hocha pokusili odhadnout velikost pánve jeho dospělých současnic a došli k závěru, že tehdejší lidé měli úzkou pánev. Odpovídalo to představě o životním stylu afrického Homo erectus, v kterém mnozí badatelé viděli lovce schopného zdolávat rychlým během velké vzdálenosti. Díky tomu mohli lidé pronásledovat kořist anebo doběhnout před lvy a hyenami k čerstvé mršině, jejíž polohu jim prozradili supi kroužící vysoko na nebi. Pro běh a s ním spojenou námahu byla v horkém africkém klimatu výhodná vysoká štíhlá postava s úzkou pánví.
Nález pánve od afarské řeky Busadima popsaný Semawovým týmem ve vědeckém časopise Science do těchto představ nezapadá. Busadimská žena měla porodní kanál v pánvi o třetinu prostornější, než předpovídaly odhady založené na studiu pánve turkanského hocha. Byla to žena spíše menší a robustní postavy a mohla přivádět na svět děti s poměrně objemnou mozkovnou. To dokazuje, jak byl objemnější mozek pro evoluci člověka významný. Děti s větší mozkovnou představovaly takovou výhodu, že se tomu organismus pravěkých žen musel přizpůsobit. Došlo u nich k rozšíření pánve i za cenu ztráty dispozic k vytrvalostnímu běhu.
Jak se vyvinulo naše dlouhé dětství, pozdní puberta a dlouhověkost
Člověk vyniká mezi savci dlouhým dětstvím, pozdním nástupem pohlavní dospělosti dlouhověkostí. Mláďata šimpanze se osamostatňují už ve věku 4 roků. První mládě porodí šimpanzí samička ve věku 11 až 12 let. V průměru se šimpanzi dožívají 45 let.
Děti moderního člověka Homo sapiens jsou na rodičích existenčně závislé přinejmenším 6 či 7 let. První dítě rodí ženy obvykle po 19. roce a průměrná délka lidského života se pohybuje kolem 70 let. Jak na tom byli naši dávní předci? Australopitéci, kteří žili před 3,5 miliony roků měli zřejmě dětství podobné jako šimpanzi a dožívali se zřejmě i stejného stáří. Člověk Homo erectus, který žil na Zemi před 1,5 milionem roků a osídlil kromě Afriky i Evropu a Asii, rodil děti, které byly na matce závislé do 4 až 5 let. Vědci odhadují, že první dítě rodily ženy tohoto člověka ve věku 14 či 15 let. Homo erectus se mohl dožívat 60 let.
Definitivní podoby nabylo lidské dětství, dospívání a délka života v před 800 až 200 tisíciletími. Zdá se, že neandrtálci, s kterými naši předci obývali Evropu a západ Asie ještě před 23 000 roků, dospívali o něco rychleji a dětství měli kratší.