Zas je tu jaro je tu, lidi šílí. Líbaj se jak o život navzájem. Tohle známe, zas tu máme. Máj ten divnej měsíc. Ať žije Petřín!!! Jaro nejaro, Lucie Bílá Nebílá, sexuální aktivita místních teenagerů přitahuje Američany hůř, než ten nejsilnější magnet. I když jeden seriózní výzkum za druhým potvrzuje, že dnešní teenageři rozhodně nezačínají se sexem dřív, než jejich rodiče, jsou právě začátkem sexuálního potěšení v raném věku v USA naprosto posedlí.
Olej do ohně přilévá i více než 750 000 těhotných teenagerek ročně a taky to, že více než čtvrtina amerických studentek pod dvacet vlastní nějakou sexuálně přenosnou chorobu. Posedlost pochopitelně vede k hledání viníků. Na jednoznačnou společenskou objednávku reaguje i oficiální výzkum a odtažití badatelé se rozpačitě pouštějí do lechtivých záležitostí.
Jak už to bývá, kdo hledá, ten taky najde. Brian Primack z Center for Research on Health Care při University of Pittsburgh School of Medicine s týmem spolupracovníků bedlivě studoval celkem 711 studentů z prvního ročníku třech velkých městských středních škol, čili studenty ve věku kolem 14-15 let. Zhruba jedna třetina z nich již byla podle dotazníků někdy v minulosti sexuálně aktivní.
Badatelé zjišťovali, jak byli účastníci experimentu vystaveni písním s texty, které slovy badatelů „popisovaly ponižující sex“. Studenti museli hlásit, kolik hodin denně poslouchali hudbu a od kterých interpretů. Vědci poté jejich záznamy detailně analyzovali a podle textů dotyčných songů sestavovali skóre působení „textů popisujících ponižující sex“ na každého studenta.
Příliš nepřekvapí, že jejich bohulibý výzkum odhalil, jak studenti obou pohlaví nejvíce zasažení „popisem ponižujícího sexu“ měli pohlavní styk s více než dvojnásobnou pravděpodobností oproti studentům nejméně infikovaným „ponižujícím sexem“ v popmusic. Podobnou závislost nalezli i mezi studenty dosud provozujícími pouze petting bez kompletního sexu. A do třetice všeho dobrého, k jistě nemalé radosti výzkumníků, vztah mezi sexuální aktivitou a texty písní „popisujícími neponižující sex“ nebyl průkazný.
Asi není nutné příliš zdůrazňovat, jak kriticky výsledky takové studie závisejí na nevyhnutelně subjektivním rozdělení textů písní na „ponižující“ a „neponižující“ ve věci sexu. Další zásadní problém tkví v tom, že podobné studie nejsou schopny analyzovat směr souvislostí. Nelze totiž vyloučit prostý fakt, že lidé se sklonem k časnějšímu sexu pouze dávají přednost určitému typu hudby. Mravokárcům je to ale určitě srdečně jedno a už si Primackovy výsledky zpracovávají do dalšího kola věčných kampaní proti ohavnému sexu v médiích.
Hledat chyby všude kolem je velice snadné. Podle všeho by Američanům někdo měl taktně poradit, ať se zamyslí, jestli čistě náhodou jejich problémy se sexualitou teenagerů nepramení z jejich absurdně upjatého postoje k sexu. Kdyby namísto dramatického odsuzování rozverných songů zavedli na své školy promyšlené hodiny sexuální výchovy, možná by se divili, jak málo postačí ke zkrocení středoškolského sexu do přijatelných rozměrů.
Jenže překročit svůj stín bývá těžké i v Americe. Láska je láska, když choděj kluci s holkama. Láska je láska, když choděj kluci s klukama a holky s holkama.ˇ
Prameny:
Science Daily 25. 2. 2009, karaoketexty.cz