O.S.E.L. - První meteority z pozorovaného asteroidu
 První meteority z pozorovaného asteroidu
V říjnu loňského roku se Země srazila s malým asteroidem, který byl objeven pouhých 19 hodin před dopadem. Kosmické těleso explodovalo 37 km nad zemským povrchem. Vědcům se podařilo v súdánské poušti nalézt množství malých meteoritů, pozůstatků této exploze.


 

Zvětšit obrázek
Satelitní snímek zachycující explozi 2008 TC3 pořízený družicí Meteosat 8 se zákresem základních orientační bodů. Kredit – Eumetsat

Astronomové na celém světě sledují kosmická tělesa prolétávající v blízkosti Země a snaží se zjistit, zda někdy v budoucnosti nedojde ke kosmické srážce s nimi.

Zvětšit obrázek
Snímek ranní oblohy pořízený mobilním telefonem 7. října 2008 v Súdánu ukazuje rozptýlenou prachovou stopu po bolidu. Kredit – Muawia Shaddad

Jeden takový malý objekt byl objeven 6. října loňského roku na observatoři Mt. Lemmon v Arizoně. Ukázalo se, že maličká planetka 2008 TC3 o rozměrech terénního automobilu se řítí přímo k Zemi. Pouhých 19 hodin po objevu vstoupila do zemské atmosféry a ve výšce 37 km explodovala nad Nubijskou pouští v severním Súdánu. (viz. článek na Oslu ze 7. října 2008).

 

Byla to právě poměrně vysoká výška exploze nad Zemí, která zpočátku vedla odborníky k názoru, že se celé těleso rozpadlo a zbyl z něho prach. I očití svědkové hovořili o jasném solidu, který skončil zcela náhle. Ovšem Peter Jenniskens (NASA, SETI Institute) byl jiného názoru a zahájil pátrání, jeho výsledky jsou publikovány v aktuálním čísle časopisu Nature. „Byla to výjimečná příležitost vůbec poprvé dostat do laboratoře kousky asteroidu, který jsme pozorovali ve vesmíru,“ uvedl P. Jenniskens.

 

Proto kontaktoval Muawiau Shaddada, profesora fyziky z university v Chartúmu, a ve spolupráci s ním začal hledat pozůstatky této kosmické srážky. Jen o několik týdnů později, v prosinci loňského roku, se oba vědci společně s 45 studenty a zaměstnanci university vydali do Nubijské pouště. Mozaika poskládaná z informací získaných z vojenských i civilních družic, pozemských observatoří i náhodných svědků nasvědčovala, že případné meteority by se měly nacházet v oblasti ležící asi 30 km jihozápadně od odlehlé železniční stanice zvané Almahata Sitta (arabsky „stanice šest“).

 

 

Zvětšit obrázek
Studenti a pracovníci chartúmské university pátrají v rojnici po meteoritech. Kredit – Peter Jenniskens

Už první hledací kampaň byla úspěšná. Navzdory obtížným podmínkám se během několika dnů podařilo shromáždit 47 meteoritů s velikostí od malého oblázku až po zaťatou pěst.

 

 

Zvětšit obrázek
Nález jednoho z meteoritů. Jediný běloch na snímku je P. Jenniskens. Kredit – Peter Jenniskens

O tři týdny později se do dané oblasti vypravila další expedice s ještě větším počtem dobrovolníků a navýšila počet nalezených exemplárů na 280 s celkovou hmotností 5 kilogramů. I z toho vyplývá, že původní těleso bylo velmi křehké a pravděpodobně z něj zůstaly jenom malé kousky.

 

Úlomky meteoritu pojmenovaného Almahata Sitta byly rozeslány do laboratoří ve Spojených státech k detailnímu rozboru. Vědci měli k dispozici materiál z tělesa, které se jim nejdříve podařilo pozorovat přímo ve vesmíru a posléze nalézt přímo jeho vzorky. Naskytla se jim výjimečná možnost srovnat napozorovaná data.

 

Analýza nalezených meteoritů ukázala, že patří k poměrně vzácné skupině ureilitů, což jsou tmavá tělesa bohatá na uhlík, která byla v minulosti minimálně částečně roztavena. Jak se zdá, tak ještě i mezi nimi je súdánský meteorit exotem. „Ze všech meteoritů, které jsme kdy studovali,“ říká Andrew Steele (Carnegie Institution of Washington), „byl v tomto případě uhlík zahřátý v největším rozsahu.“

 

 

Zvětšit obrázek
Satelitní snímek oblasti se zakreslením místa nálezu některých meteoritů (červené tečky). Kredit – NASA Ames/SETI/JPL

Vnitřní struktura meteoritů je „plná děr“, porosita dosahuje až 25%, což je též unikátní případ. Ne, že by taková tělesa ve vesmíru neexistovala, ale nenacházíme je mezi meteority, které přežily průlet atmosférou. Ovšem srovnání se světelnou křivkou původního asteroidu ukazuje, že se přesto muselo jednat o jedno pevné těleso, nikoliv o shluk částic, tzv. „rubble-pile“.

Zvětšit obrázek
Úlomek meteoritu Almahata Sitta. Krychlička ležící vedle něj má hranu 1 cm. Kredit – Mike Zolensky (NASA)

Planetka totiž rotovala velmi rychle a pokud by nebyla celistvým tělesem, jednoduše by se už dávno rozpadla.

 

Svým složením se 2008 TC3 řadí rovněž k poměrně vzácné třídě asteroidů označené F. Těchto asteroidů se příliš mnoho dosud nesledovalo. Jelikož je velmi dobře známa dráha tělesa ve Sluneční soustavě, bylo možné ustavit možnou spojnici tohoto malého asteroidu s tělesem 1998 KU2, jež patří ke stejné třídě ale je mnohem větší. Jeho průměr činí 2,6 kilometru.

 

Obrázek s vysokým rozlišením (NASA):
https://apod.nasa.gov/apod/image/0903/Almahata-Sitta15_2048.jpg

Členy rozsáhlého týmu, který se podílel na sestavení publikace pro časopis Nature jsou i Jiří Borovička (Astronomický ústav AVČR Ondřejov) a Zdeněk Charvát (Český hydrometeorologický ústav).


Zdroje:

NASA
Nature.Com
Sky&Teleskope
Space.Com


 


Autor: Pavel Koten
Datum:26.03.2009 16:15