O.S.E.L. - Sladká rajčata
 Sladká rajčata
Našli jsme sladké místo! Těmito slovy nedávno uváděl na světových setkáních genetiků svá vystoupení Dr. Dani Zamir z Hebrejské univerzity v Jeruzalému, Rehovot. Mluvil samozřejmě o své oblíbené zelenině - rajčatech.


Tento příspěvek vznikl jako reakce na „kyselý“ dopis, který Osla „zpražil“ za to, že se soustředí především na zvířata a na člověka. Kantor „rostlinář“ prý také potřebuje informace, aby nemusel, citujeme: „mluvit jen ve frázích o  zachování biodiverzity pro budoucí generace“. Kritika je oprávněná ale pokud se k nám nepřipojí píšící autoři „rostlináři“, nebude v našich silách to nějak výrazně zlepšit. Než se tak stane, třeba poslouží příspěvek z oblasti šlechtění rajčat.

Našli jsme sladké místo!
Těmito slovy nedávno uváděl na světových setkáních genetiků svá vystoupení Dr. Dani Zamir z Hebrejské univerzity v Jeruzalému, Rehovot. Mluvil samozřejmě o své oblíbené zelenině - rajčatech.
Se svými kolegy si Zamir dal za úkol vypěstovat chutnější rajče. Začali tak, že křížili klasické, běžně pěstované rajče s planým zeleným a nechutným rajčetem, které si přivezli  Peruánských And. V pokusu měli sto variet, každá z nich obsahovala část genomu (úsek DNA) z planého rajčete. Výzkumníci si slíbili, že když se jim pokus nevyvede, všechnu produkci snědí. Vidina konzumace trpkých a nechutných plodů s příslušnými následky byla tak silným hnacím stimulem že brzo zkoumali již  stovku  variet. Podařilo se získat křížence, jehož plody byly sladší než plody původního,  šlechtěného rajčete a rozdíl byl patrný již na první zběžné ochutnání. Dalším sledováním zjistili, která část z „divokého genomu“ je za sladký požitek odpovědna. Vědci odhalili, že je to zásluha genu pro enzym invertázu, která dovede změnit strukturu cukru. O upřímné radosti z úspěchu není pochyb – výzkumníci se vyhnuli konzumaci plodů ze 17 000 rostlin, které měli v pokusu a my dnes můžeme například kupovat chutnější a levný kečup, který netřeba doslazovat umělými přísadami. 



„Sladký gen“ vědci získali z planého zeleného rajčete z Peruánských And a) Plané rajče Lycopersicon pennellii, b) Jedno z běžných červených rajčat Lycopersicon esculentum


Možná nebude na škodu si ještě připomenout, že až si půjdete příště koupit rajčata, vězte, že z botanického hlediska se nejedná o zeleninu, nýbrž o ovoce (plodem je měkká bobule). Zeleninu z rajčete udělal americký soud. Bylo to v době, kdy daně ze zeleniny byly větší a potřeba plnit státní kasu velká. Tak velká, že nejvyšší soud nevzal  v potaz argumenty botaniků a rozhodl. Kořeny dnešního omylu, kdy se pro rajče používá stále nesprávný termín „zelenina“, sahají až do roku 1893.  Likvidace biodiverzity (genetických rezerv) je oslovinou srovnatelnou s nekompetentním rozhodnutím amerického soudu. Rozdíl je jen v tom, že se nedá napravit.


Dodatek pro fajnšmekry:
V případě pokusů Dani Zamira se na molekulární úrovni jedná o QTL lokus (Brix9-2-5), byl objeven na zelených planých rajčatech odrůdy Lycopersicon pennellii. Alela z divokého rajčete po vnesení do moderních kultivarů zvyšuje obsah glukózy a fruktózy. Použitím izogenních linií pro QTL mapování se podařilo odhalit nukleotidový polymorfismus který se vyskytuje v oblasti 484 párů bází dlouhé a která zahrnuje oblast exonu a intronu genu pro apoplastickou invertázu. O fenotypu rajčete, v tomto případě kvantitativním obsahu cukrů,   rozhoduje změna v jednom nukleotidu. Novější poznatky z výzkumu oblasti ze které je řízena  apoplastická invertáza,  byly činěny za pomocí syntetické duplikace této chromozomální oblasti a  lze se s nimi seznámit např. v  Plant Physiol, February 2003, Vol. 131, pp. 603-609.

Autor: Josef Pazdera
Datum:23.10.2003