Prémii 1000 euro vypsala italská vláda všem, kdo mají už alespoň jedno dítě a pořídí si dalšího potomka do konce roku 2004. Itálie se tak rozhodla čelit kritickému poklesu porodnosti. V současnosti tu připadá na jednu ženu 1,2 dítěte. Oproti roku 2002 toto číslo sice mírně stouplo, ale na tom mají zásluhu především imigranti ze zemí třetího světa. Snad proto se na ně vypsaná tisícová prémie nevztahuje.
V této souvislosti působí jako příslovečná pěst na oko nový italský zákon přijatý v parlamentu 11. prosince 2003 poměrem 169 ku 90. Ten totiž výrazně omezuje využití metod asistované reprodukce představujících pro mnoho lidí stižených neplodností (podle některých odhadů až 20% populace) poslední šancí na početí dítěte. Pod tlakem silné katolické lobby bude v Itálii zakázáno využívat asistovanou reprodukci (zjednodušeně a nepřesně označovanou také jako „oplození ve zkumavce“) homosexuálními páry nebo osamělými ženami. Asistovanou reprodukci budou smět provádět jen kliniky pověřené státem a ty přijmou jen pacienty s řádným oddacím listem nebo s dokladem o „trvalém soužití“.
Při oplození nesmí italská klinika nechat vzniknout více než tři embrya a z nich nesmí být žádné zmraženo pro delší uchování. Znamená to, že ženy budou muset v případě neúspěchu „oplození ve zkumavce“ při dalším pokusu o otěhotnění znovu podstupovat hormonální ošetření, kterým se v jejich těle budí zrání většího počtu vajíček. Kromě toho, že je takové ošetření drahé, bývá i dosti nepříjemné a může mít i určité negativní zdravotní dopady. Provází je totiž „hormonální orkán“, jehož všechny dopady lze jen těžko domýšlet.
Samozřejmě, že vůbec nepřipadá do úvahy, aby bylo některé lidské embryo použito pro výzkumné účely. Italové si tedy mohou nechat jen zdát o přínosech, jež slibuje obor tzv. buněčných terapií opírající se o využití embryonálních kmenových buněk („všestranných buněk“ vypěstovaných z lidského embrya a schopných přeměny na buňky využitelné pro léčbu řady vážných nemocnění).
Zakázáno je dokonce i mražení spermatu. To je tvrdá rána pro muže, kteří trpí rakovinou varlat a musejí se podrobit operaci a následné léčbě, jež je učiní zcela neplodnými. Zatím si tito muži mohli spermie před léčbou „schovat“ do tekutého dusíku pro budoucí použití. Tak se dočkal potomků po zdolání rakoviny varlat třeba pětinásobný vítěz Tour de France americký cyklista Lance Armstrong. Pokud už mají někteří italští muži sperma uskladněno v tekutém dusíku kryobanky, měli by si s jeho využitím pospíšit, protože Italové zakázali posmrtné použití spermatu.
Mimo zákon byla postavena i tzv. předimplantační genetická diagnostika, tedy testování embryí na genetické defekty, které je velmi účinnou metodou pro eliminaci dědičných onemocnění jako třeba cystická fibróza, Duchenneova svalová dystrofie nebo hemofilie. Po oplození ve zkumavce genetik vybere ze vzniklých embryí pro přenos matce jen ta, u nichž se genetickou analýzou přesvědčil, že nenesou vybraný genetický defekt. Italští poslanci zřejmě považují za menší zlo narození dětí postižených těmito chorobami.
Není jasné, jak chtějí Italové po přijetí tohoto zákona čelit dalšímu propadu v porodnosti. Ale jedno řešení se přeci jen nabízí – absolutní zákaz potratů. Pokus o jeho uzákonění se očekává v brzké době. Pokud projde, dostoupí spokojenost Vatikánu vrcholu.
Česká republika na zákon o asistované reprodukci stále ještě marně čeká. U nás tedy na tomto poli platí v Čechách tolik oblíbená zásada „co není zakázáno, je povoleno“. Jistě to není dobrý stav, zvláště když vyhlídky na přijetí příslušného zákona v rozumné blízké době jsou prakticky nulové. Na druhé straně je ale asi opravdu lepší žádný zákon než italská ukázka právního návratu do dob středověké katolické inkvizice.
Naplní se italské porodnice a miminky? Po drastickém omezení asistované reprodukce asi těžko.
Život dítěte s hemofilií není žádá slast. Časté krvácení do kloubů je nejen bolestivé, ale nakonec vede i k těžké artróze, jež upoutá pacienta na kolečkové křeslo.
