O.S.E.L. - ZERO - elektrický motocykl pokořil stomílovou hranici
 ZERO - elektrický motocykl pokořil stomílovou hranici
Pod pojmem „Zero“ - anglicky nula, se většině z nás nejspíš vybaví stíhací letoun japonského císařského námořního letectva. Zero je ale také motocyklová firma, která se razantně prosazuje na světovém trhu. Nyní přichází se sériovou výrobu cenově konkurujícího elektrického motocyklu, který má maximálku něco málo nad 140 km/h a na jedno nabití ujede 180 kilometrů.


 

Zvětšit obrázek
Silniční verze elektrokolky se prodává pod označením ZERO S. Maximální rychlost 140 km/h, trvale lze jet stodvacítkou, dojezd až 180 km.

Začalo to v Santa Cruz v Kalifornii když parta nadšenců v garáži montovala první motocykly na baterie. Během krátké doby se podnik rozrostl na mezinárodní firmu prodávající stroje značky ZERO po celém světě. Elektrokolky ale stále nedosahují takového boomu, jako trh s elektroautomobily. Motorkáři jsou konzervativnější a co nemá spalovací motor, berou jako šunt. Odborníci na marketing již dlouho tvrdí, že vše se změní, jakmile se zvětší dojezd. Bodem zlomu má být dosažení sta mil na jedno nabití. Tato hranice byla pro elektrokolky dlouho jen snem. Dalším hendikepem byla jejich "plazivost". Obojí by se nyní mělo změnit. Americká firma zavádí sériovou výrobu strojů ZERO S, s nimiž již nebude hanba vjet na dálnici. Mají maximální rychlost 142 km/h a trvale s ní můžete jet rychlostí 121 km/h. Na jedno nabití typ ZF9 ujede ve městě 180 km, na dálnici něco přes sto kilometrů. Výrobce tvrdí, že baterie i „strojvna“ jsou navrženy aby téměř bezúdržbově vydržely půl milionu kilometrů.
Spartánsky vybavená přístrojová deska má jen tři ukazatele - rychloměr, stav nabití akumulátorů, ukazatel teploty motoru. Řidič si může během jízdy volit ze dvou režimů provozu – sport a eko. Při ubrání plynu se motor chová jako rekuperační jednotka dobíjející baterie. Ty si mají i po třítisícím plném nabití uchovat 80 % původní kapacity. Teoreticky se má na jeden bateriový „pack“ najezdit 308 tisíc mil. Nabíječku baterií mají silniční verze integrovanou ve skeletu a „natankovat“ lze kdekoli, kde vám dovolí se "napíchnout" na zásuvku běžné sítě o napětí 220 V, nebo 110 V. Nabíjecí příkon 1 kW je srovnatelný se spotřebou výkonnějšího typu domácího vysavače.

 

Aby byl motocykl co nejlehčí, je zhotoven z hliníkových slitin používaných v leteckém průmyslu. Převod hnací síly z motoru na kolo je ozubeným řemenem (u motokrosových strojů řetězem). Převodovka prakticky neexistuje, stejně jako spojka a chod stroje je proto velmi tichý, což na druhé straně znamená, že budou problémy s chodci. Hmotnost silničních strojů se liší podle toho, jakými bateriemi si zákazník přeje stroj vybavit. Podle zvolené varianty (až 9 kWh) se pohybuje od 130 do 155 kg. Všechny typy počítají s přepravou dvou dospělých osob.
Na trh se výrobek dostane v únoru. Základní verzi můžete mít v přepočtu za 145 000 korun a vytuněnou téměř za dvojnásobek (13 995 dolarů).


Motokrosová verze ZERO MX

Zvětšit obrázek
Motokrosová ZERO MX.

Jde o maximálně vylehčenou verzi. Těžkým terénem nás elektromotorka povozí 90 minut závodním tempem, ale jen tři čtvrtě hodiny. Rychlonabíjecím cyklem se baterie na stoprocentní stav dostanou za dvě hodiny, přičemž 95% nabití stihnou za hodinu dvacet minut. Životnost všech baterií používáním klesá a nevyhne se to ani zde použitému novému typu lionek. Ty ale mají mít osmdesáti procentní kapacitu i po 4000 hodinách provozu. Při nešetrném zacházení rychlonabíjením a ježděním na plný "plyn" se ale tato doba zkrátí na 3000 hodin. Z dalších parametrů stojí za zmínku točivý moment, který je na úrovni klasických motocyklů o objemu 250 kubických centimetrů. Výhodou elektromotoru je, že jej poskytuje maximální ve všech režimech otáček.  Kapacita baterií je 3 kWh. Nominální 2,6 kWh. Pohotovostní hmotnost 91 kg. A pokud nevážíte více než 113 kg, vztahuje se na všechny hlavní díly, včetně motoru, regulátoru otáček, akumulátoru, tlumičů a rámu, záruka.

 

Jsou-li údaje výrobce pravdivé, potom jde vskutku o pozoruhodný stroj. Nejenže s ním můžeme bez obav vjet na dálnici (je schopen jet více než povolenou rychlostí), ale na jedno nabití nás 9 kWh přepraví téměř o dvě stě kilometrů dál a po dvouhodinové procházce či tlachání se známými můžeme s „nádrží našlapanou na 95 %“ v cestě pokračovat. Cena elektrokolky je již srovnatelná s klasickými stroji. Výkonově na ně sice nestačí, ale velkou motivací pro elektrovolbu může být i to, že sto kilometrů svižným tempem nás přijde asi na pět korun, tedy ani ne pětinu ceny té nejlevnější jízdenky pražské hromadné dopravy. Klasické motorky by mohly v nákladech na provoz s elektrokolkami ZERO konkurovat jen za předpokladu, že by se u nich podařilo snížit spotřebu na zhruba půl litrů benzínu na sto kilometrů. 

 
Pokud to budete mít někdy při cestě, nechají vás v Santa Cruz (Scotts Valley off Highway 17) vyzkoušet testovací jízdu zdarma:

 

 

 

Americká  Brammo Empulse od konkurence má mít krátkodobou maximálku až 160 km/h, ale těch dvacet kilometrů navíc by vás v pořizovací ceně přišlo téměř na dvojnásobek.

 


 


Autor: Josef Pazdera
Datum:20.11.2011 14:56