O.S.E.L. - Postihne nás infarkt nebo mrtvička?
 Postihne nás infarkt nebo mrtvička?
Mnozí si užíváme života s pocitem, že infarkt a mozková příhoda se nás netýká. Proč také, když lékařská prognóza, která vychází z posouzení rizikových faktorů, nám s výhledem deseti let nic takového nesignalizuje. Dojem bezpečí ale může být falešný, tvrdí lékaři z Northwestern University.



Lednové číslo časopisu New England Journal of Medicine přináší výsledky dlouhodobé a rozsáhlé studie. Všímá si mužů i žen a zahrnuje bělochy i černochy. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Specifikem nového výzkumu ale je, že má jít o první rozbor, který se zabývá celoživotním rizikem infarktu a mrtvice.  A to není to samé, jako krátkodobější prognózy, se kterými nás seznamují při návštěvách u doktora. Velkou úlohu v předvídání toho co nás čeká, hrají rizikové faktory. Patří k nim např. hypertenze, cukrovka a podobně. I když si nějaký z nich „pořídíme“, nemusí to pro našich příštích deset let z pohledu rizika infarktu nebo mozkové příhody vypadat nijak dramaticky.  Co se ale krátkodobě tváří přívětivě, s posunem časového horizontu se mění k horšímu. S postupem doby se nám každý z rizikových faktorů vymstí.  Na co se v tom můžeme spolehnout je, že jejich vliv zůstal konzistentní bez ohledu na desetiletí, ve kterém se člověk narodil.


Nová studie přináší kalkulaci celoživotního rizika kardiovaskulárních onemocnění, které vyplynulo z dlouhodobého sledování 250 000 osob z 18 různých skupin lidí žijících ve státě Illinois déle než padesát let. U každého účastníka zjišťovali, zda se u něj vyskytují  některé z rizikových faktorů – zvýšený krevní tlak, vyšší hladina cholesterolu, kouření a cukrovka. Opakované kontrole zdravotního stavu se dobrovolníci podrobovali ve věku 45, 55, 65 a 75 let.

 

Donald Lloyd-Jones, hlavní řešitel výzkumného úkolu, si na své kolegy z branže servítky zrovna nebere. Veřejně totiž prohlašuje, že své pacienty klamou, když se soustředí jen na desetiletý úsek jejich života. (Kredit“ Northwestern University)

Podle Lloyd-Jonese, profesora preventivní medicíny na Northwestern University pracujícího v Northwestern Memorial Hospital, který data vyhodnocoval, stačí jeden z rizikových faktorů a pravděpodobnost, že u člověka dojde ke kardiovaskulární příhodě, která vážně zhorší kvalitu života nebo přivodí smrt, je mnohem vyšší, než se soudilo.
Pochopitelně, že nejlépe jsou na tom ti, kdož hladinu celkového cholesterolu mají nižší než 180 miligramů na decilitr a aniž by si něčím snižovali krevní tlak, mají ten horní (systolický) nižší než 120 a spodní (diastolický) pod 80 mmHg. Že k optimu nepatří kouření, ani diabetes je dávno všeobecně známo.

 

Z výsledků stojí za zmínku, že mužům v nejlepších letech, tedy v pětačtyřiceti, mají-li všechny jmenované rizikové faktory v optimu, hrozí jen malá pravděpodobnost (1,4 %), že je postihne cévní příhoda s těžkými následky.  Pokud ale mají tu smůlu, že se jim sejdou dva rizikové faktory, skončí jejich život infarktem či mrtvičkou s pravděpodobností 49,5 %.
Ještě zajímavější na nových výsledcích je, že riziko cévních příhod si na emancipaci nehraje. Zatímco pětačtyřicátníkům bez rizikových faktorů prakticky nehrozí, že by je postihl osud s těžkými následky po srdečně mozkové příhodě, ženy ve stejném věku jsou na tom třikrát hůře. Jejich ohrožení vědci zkalkulovali na 4,1%.  Osud jim tuto nespravedlnost ale kompenzuje v tom, že pokud se u nich sejdou dva rizikové faktory, nejsou na tom tak, jako muži s jejich padesáti procentní jistotou, že jim život zkrátí infarkt či mozková mrtvice. Ženské riziko je "jen" 30,7%.   

 

Statistika na tomto velkém souboru nás poučila ještě v jednom směru – i pouhé malé vybočení z optimálních hodnot u některého ze sledovaných rizikových faktorů  (například mírně zvýšené hodnoty cholesterolu, nebo krevního tlaku) a hned se nám to později vrátí ve formě zvýšeného ohrožením života. 
A závěr? Ten je až trapně stereotypní a stejný jako u předchozích studií tohoto typu - podceňujeme blahodárný vliv zdravého životního stylu. Přežíráme se, nesportujeme, kouříme a to vše se nám „sčítá“. Bonvivánům ve vyšším věku hrozí „konečná“ vlivem infarktu a mrtvičky mnohem více, než se dosud soudilo.  

 

Pramen: Northwestern University


Autor: Josef Pazdera
Datum:30.01.2012 16:24