O.S.E.L. - Kolik toho zmohou probiotika?
 Kolik toho zmohou probiotika?
Ve výrobě a prodeji doplňků výživy s živými kulturami se točí hodně peněz. Měly by potlačovat zlé mikroorganismy (patogeny) a zlepšovat stravitelnost a využitelnost živin. I chovatelé zvířat jsou masírováni reklamou aby na probiotikách nešetřili. Vše se jim má vrátit v lepším zdraví a s tím spojeným rychlejším růstem a přibíráním na váze jejich svěřenců. Jenže právě to se americko-tchajwanskému týmu u drůbeže potvrdit nepodařilo. Jistou možnost využití poznatků v léčbě obezity slibují výsledky pokusů na geneticky modifikované rybce Danio pruhované.




Není to tak dávno, co Společnost Dannon, divize francouzského mlékárenského gigantu Danone dostala  pokutu 21 milionů dolarů za klamavou reklamu. Škodu americkým spotřebitelům měla podle Federální vyšetřovací komise způsobit tím, že reklamy na její výrobky Activia a DanActive  tvrdily nepravdu o zdravotních účincích výrobků. Malé, i nám dobře známé lahvičky měly obsahovat nápoj s probiotickými kulturami, které zvyšují obranyschopnost organismu. Nezůstalo ale jen u USA, zákaz reklamy následoval i ve Velké Británii. To vše proto, že zvyšování obranyschopnosti dětí nebylo u těchto přípravků vědecky prokázáno.
Studie, kterou výrobce deklaroval prospěšnost svých výrobků spatřila světlo světa v Indii a týkala se dětí, které trpěly akutními průjmy a byly léčeny na zánět zažívacího ústrojí. Účinek protizánětlivých medikamentů najatí výzkumníci jaksi pozapoměli ve studii zohlednit. Jiná studie, kterou se výrobce ospravedlňoval zase porovnávala skupinu dětí co pily Actimel a ty, které ho nepily. Tentokrát byl malér v tom, že mezi oběma skupinami co do zažívacích problémů, nebyly rozdíly prokazatelné... 

 

Matthew D. Koci, North Carolina State University, vedoucí týmu pokusů na kuřatech.

V prokazování účinnosti probiotik je hodně zainteresovaných a v literatuře se setkáme s názory pro i proti. Nejpřesvědčivěji v jejich prospěch vyznívají pokusy se simulovanými průjmovými onemocněními. Setkáme se ale i s tvrzením odborníků, kteří dokládají, že jejich konzumace nemá vliv žádný. Britští mikrobiologové se dokonce  nechali slyšet, že probiotika mohou imunitu dokonce oslabit a tudíž škodit. Většinový názor se ale přece jen kloní ve prospěch teorie o "dobrých bakteriích“, které ve střevech nastolují rovnováhu. Podpořit toto tvrzení měl i pokus, který prováděl americko-tchajwanský tým z North Carolina State University a Chung Jen College. 

 

Zvětšit obrázek
Možná si myslíte, že večeři, kterou jste si zaplatili máte jen pro sebe. Ve skutečnosti se jí už nemohou dočkat miriády hladových střevních spolustolovníků i na nich záleží kolik vám toho nechají.

Mikrobiologové a výživáři si vzali do parády téměř dvě stovky jednodenních brojlerových kuřat. Polovině z nich podávali směs osvědčených komerčně prodávaných probiotik a při tom zjišťovali, jak a kde se to na opeřencích projeví. Jenže došlo na kouzlo nechtěného a k tomu, co je pro chovatele rozhodující z hlediska zisku – vyšší přírůstky a hmotnost vykrmovaných zvířat se nedostavily. V publikaci se proto vědci soustředili na   prověření funkce imunitního systému. Mimo metabolických aktivit brzlíku sledovali tvorbu protilátek. K tomu zvířatům injekčně vpravovali pod kůži ovčí krvinky a pak měřili rychlost s jakou jejich imunitnjí systém zareaguje. Proč použili krvinky? A proč ovčí? Erytrocyty nesou na svém povrchu antigeny, které organismus nemá rád (proto se také před transfúzí provádí kontrola na krevní skupinu). Proti cizím erytrocytárním antigenům se tvoří protilátky, jako kdyby šlo o nějakého bakteriálnbího vetřelce. Po injekci cizích erytrocytů by titr vytvořených protilátek měl odrážet stav imunitního systému.
V tomto případě vědci skutečně zjistili, že zvířata krmená přídavkem živých mikrobiálních kultur měla razantnější odpověď specifickými protilátkami proti erytrocytům ve třídě IgG a v krvi měla vyšší hladinu protilátek třídy IgA. V článku autoři hovoří o vyšším využívání energetických zdrojů ve prospěch imunitního systému, což si novináři předělali na „mysteriózní imunitní odpověď po podání probiotik“.

 

 

Proti očekávánjí se přídavek probiotik v krmivu se na rychlosti růstu a hmotnosti kuřat neprojevil.

O jaké mysterium se skutečně jedná spíš vypovídají komentáře imunologů. Presentované výsledky o celkovém zdravotním stavu zvířat prakticky nic nevypovídají. Výsledek by se podle nich  dávat do vztahu s vyšší odolností k infekcím neměl. Proč? Protože tak jak byl pokus proveden, nemůže vyloučit, že povrchové struktury na ovčích krvinkách se podobaly těm, které měly na svém povrchu i některé z bakterií použité v probiotické kultuře. A protože střevo je imunitními buňkami doslova prošpikováno, mohly lymfocyty, již dříve „provokované“ probiotickou kulturou, reagovat při střetu s ovčími erytrocyty (s podobnými strukturami na povrchu) mnohem podrážděněji, než u zvířat krmených klasicky. Získaný výsledek tedy neznamená, že by imunitní systém svižněji a razantněji reagoval i na skutečné patogeny, které by se na ovčí erytrocyty nepodobaly. Zaměstnávat imunitní aparát tvorbou protilátek proti málo škodlivým mikrobům může být ve své podstatě dokonce kontraproduktivní.

 

Podle Michaela Wilsona z Londýnské univerzity by proto zdravý organismus probiotika konzumovat neměl. Ještě dál před časem šel ve svém prohlášení Jeremy Nicholson, profesor chirurgie na Imperial College v Londýně, který v souvislosti s probiotiky předložil veřejnosti k přemýšlení následující argument: Kdybychom si měli nahradit bakterie v našem střevě, museli bychom vypít zhruba 50 000 přípravků Actimel denně. Nicholson si v kritice účinnosti probiotik  notuje s mikrobiology z Washington University v St. Luis, kteří prováděli pokus na sedmi párech lidských jednovaječných dvojčat.  Závěr jejich výzkumu zněl: Bakterie z probiotických jogurtů se v trávícím traktu nezabydlují, ani neovlivňují složení původní střevní mikroflóry nebo poměrné zastoupení genů kódujících známé enzymy. Z uvedeného vyplývá, že pokud jsou člověk nebo slepice zdrávi, probiotika na nich toho nemají moc co vylepšit. Interpretuje se to i tak, že utrácet za probiotika z hlediska předběžné opatrnosti má smysl jen tehdy, když už nemáte za něco potřebnějšího.    

 

Zebřičky jsou díky své průhlednosti ideálním pokusným organismem. (Kredit: Farber´s lab)


Z hlediska nových poznatků jsou mnohem zajímavější výsledky pokusu na Daniu pruhovaném, neboli zebřičce. Zatímco studie snažící se hledat prospěch probiotik v podpoře imunitního systému „slepic“ vzbuzeje spíše úsměv, práce týmu Steva Farbera z Carnegie (Baltimore) na kvarijní rybce budí respekt. Asi proto, že na rozdíl od práce svých kolegů neobsahuje formulace „mohlo by“ a „mělo by“. Celý pokus je navíc nezvykle „transparentní“ a to doslova. Rybka totiž v mládí dlouho průsvitná a tak prý vědcům k úspěchu stačily jen dvě věci -  nebát se aktivistů, kteří geneticky modifikované organismy rádi ničí a nápad s obarvením mastných kyselin. Těch, které rybkám přidávali ve formě tuků v potravě.

 

 

  Pokud byste se rozhodli s takovou rybkou pokusničit, nebo ji snad doma chovat, musíte požádat o formulář Pokusné nakládání s GMO, vypracovat havarijní plán pro případ rozbití akvária, uvést molekulární charakteristiky, podle kterých se dá rybička identifikovat. Nechat provést odhad rizika pro zdraví lidí, domácích zvířat a okolní přírodu, proškolit členy rodiny a na dveře pokoje vylepit výstrahu „biohazard“. Přiložit plánovaný způsob likvidace rybičky a zavázat se, že celou dobu povedete protokol, který se budete 5 let uchovávat. Úřady žádost podrobí oponentuře a vydají svolení, o kterém informují členské státy EU a zveřejní ho na evropském webu. Pokud obdržíte svolení, musíte o rybičce podávat pravidelná hlášení, která budou opět oponována. Stanovisko biologů je zřejmě zcela nepodstatné: Kdyby vám náhodou utekla, v našich řekách by nepřežila. 

 

 

Steven Farber, vedoucí výzkumného kolektivu pokusů se zebřičkami. Místo sepisování formulářů a hlášení píše publikace. (Kredit: Carnegie Institution for Science)

 

Zvětšit obrázek
Červeně jsou zbarveny střevní epitelové buňky. Zeleně svítí kapičky lipidů. Snímek vlevo je střevo zebřičky, ktere mikroby Firmicutes ve střevě chyběly. Snímek vpravo je ze střeva zebřičky, která mikroby ve střevě měla a ty jí napomohly využít energii obsaženou v potravě ve formě tuků. Vstřebání lipidových kapiček do střevních buněk dokládá zelená fluorescence. Kredit: Ivana Semova.

Pak už jen stačilo sledovat kde jaké fluorescenční značky svítí, když se rybce mění střevní mikroflóra. Pokud ryba ve střevech měla mikroby Firmicutes, dařilo se jí z potravy vstřebávat více tuků. Na celém pokusu je asi nejzajímavějším poznatkem to, že čím tučnější krmi rybce servírovali, tím větší zastoupení tuku milovných mikrobů ve střevě měla. Jakoby se tu uzavíral bludný kruh v němž platí - čím více tuků, tím více příslušných mikrobů a čím více specializovaných mikrobů, tím vyšší kalorický zisk z daného množsví potravy. I když ryba je ryba, přece jen se vkrádá možná souvislost s dávno známým faktem - hodně mikrobů s tlustou stěnou - bakterie kmene Firmicutes (firmus-silný a cutis-kůže) mají ve střevech osoby s nadváhou. Pokud pro nás bude platit totéž co pro ryby, potom my zaoblenější ze stejně velké porce tloustneme víc...

 

Prameny:
Carnegie Institution for Science
Cell Host and Microbe, September, 2012.
 North Carolina State University
R. Qiu, J. Croom, R. A. Ali, A. L. Ballou, C. D. Smith, C. M. Ashwell, H. M. Hassan, C.-C. Chiang, M. D. Koci.:Direct fed microbial supplementation repartitions host energy to the immune systém., J Anim Sci. 2012, 90(8):2639-51

 

 

 


Autor: Josef Pazdera
Datum:14.09.2012 13:17