O.S.E.L. - Diamantová planeta (skoro) na dohled ze Země?
 Diamantová planeta (skoro) na dohled ze Země?
Planeta 55 Cancri e může být z jedné třetiny tvořená diamantem, přesto by tam asi nikdo nechtěl žít. Obíhá extrémně blízko hvězdy podobné Slunci, která z ní dělá pekelnou výheň. To vše by podle trojice astronomů mohlo být k vidění 41 světelných let od nás.


 

Zvětšit obrázek
Jak se asi žije na rozpáleném diamantu? Kredit: NASA/JPL-Caltech.


55 Cancri je zajímavý hvězdný systém ze souhvězdí Raka, který se nachází pouhých 41 světelných let od Země. Funguje jako dvojhvězda a možná i trojhvězda, přičemž jeho dominantní hvězdou je žlutý trpaslík 55 Cancri A spektrálního typu G8V. Prozatím víme, že kolem této hvězdy, o něco menší, lehčí, chladnější a také méně zářivé, než je naše Slunce, krouží několik planet. Je jich tam minimálně pět a s ohledem na naše možnosti nelze vyloučit, že to ve skutečnosti bude ještě o něco víc.

 

 

Zvětšit obrázek
55 Cancri e. Se štěstím viditelná i pouhým okem. Kredit: Nikku Madhusudhan.

Planety 55 Cancri A s koncovkou b, c, d a f jsou podle všeho plynnými obry. Odborníky dráždí hlavně planeta 55 Cancri Af, která obíhá mateřskou hvězdu uvnitř obyvatelné zóny. Je to plynná planeta, odpovídající hmotností zhruba polovině Saturnu, takže na jejím povrchu život pozemského typu nebude. Pokud má ale nějaké měsíce, tak by na nich mohla být kapalná voda a spolu s ní leccos zajímavého. V posledních dnech vzbudila pozornost světových médií planeta 55 Cancri Ae, což je superZemě o hmotnosti 7,8 násobku naší planety se zhruba dvojnásobným průměrem. Svého času (srpen 2004) to byla vůbec první objevená superZemě u hvězdy hlavní posloupnosti, tedy rámcově srovnatelné se Sluncem. Rozhodně to ale není přívětivý svět, pokud zrovna nemáte v oblibě povrchovou teplotu 1648 stupňů Celsia. Mateřskou hvězdu totiž oběhne jednou za 18 hodin, pochopitelně v extrémní blízkosti a podle toho to tam taky vypadá.

 

Planeta s označením e byla objevená pomocí měření radiálních rychlostí, tak jako většina exoplanet před počátkem éry zručného lovce planet Kepler. Odborníci pozorovali její přechod přes kotouč hvězdy poprvé až loni (2011) a hned si z toho odvodili zajímavé údaje, například rozměry. S úplně čerstvým odhadem hmotnosti se pak Nikku Madhusudhan, postdok na Yale Center for Astronomy & Astrophysics, mohl s dalšími vědci odvážit důvěryhodně odhadnout vnitřní složení rozpálené planety.

Zvětšit obrázek
Diamantová planeta 55 Cancri e. Kredit: (Haven Giguere).

Modelování různých kombinací chemických prvků a známých parametrů planety je nakonec přivedlo k významnému zastoupení uhlíku a karbidu křemíku, podílu železa a snad i nějakých silikátů. Odborníci věřili, že na 55 Cancri Ae může být relativně hodně vody, nejspíš v přehřátém stavu. To se teď ale nepotvrdilo. Madhusudhan a spol. naopak odhadují, že až třetinu hmoty planety představuje uhlík ve formě diamantu. Je asi podobný pozemským diamantům, na povrchu by měl být promíchán s grafitem, ve hlubších vrstvách planety by snad mohl být tekutý. Pokud by čirou náhodou na 55 Cancri Ae sídlila nějaká bizarní civilizace schopná konfliktu, o diamanty by se tam určitě neválčilo. V horninách Země je hodně kyslíku a uhlík je naopak velmi vzácný, o diamantech ani nemluvě.

 

Zvětšit obrázek
Nikku Madhusudhan. Kredit: Beverly Schaefer, Princeton.

Není to vlastně úplně první ohlášená diamantová planeta. Ta předešlá, kterou měl shodou okolností na svědomí také Madhududhan, ale nebyla takto přesvědčivá. Pokud se autoři studie nespletli, tak budeme muset vylepšit stávající úvahy o podobě cizích terestrických planet. Jak se zdá, nemusejí mít chemické složení, vnitřní strukturu nebo atmosféru podobné Zemi. Na jednu stranu je skvělé, že je vesmír tak neuvěřitelně pestrý. Zároveň ale vyplavala syrová realita, ve které musíme přiznat, že s dosavadní znalostí těles Sluneční soustavy prostě nevystačíme. Jak asi na planetě, jako je 55 Cancri Ae, vypadají geologické procesy? Zatím jenom tápeme. V případě převratných teorií, které stojí převážně na modelování, je dobré mít na paměti, že nemusí být definitivní. A že to může být i tento případ i když za ním stojí absolvent s doktorátem z MITu a jde o společné dílo kolegů astronomů z Yale University a Le Centre national de la recherche scientifique (CNRS).


Prameny:

Yale University News 11.10. 2012, Wikipedia (55 Cancri e), https://arxiv.org/pdf/1210.2720v1.pdf


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:18.10.2012 08:10