V únoru 1973 doručil Dalibor Povolný do redakce sborníku Vysoké školy zemědělské v Brně článek „Scrobipalpopsis solanivora sp. n. – nový škůdce brambor ze střední Ameriky“, ve kterém popsal dosud neznámého kalamitního škůdce brambor – makadlovku ze Stření Ameriky (Costa Rica). Materiál škůdce mu byl zaslán na podzim r. 1972 prof. Gilbertem Fuentesem s žádostí o určení, neboť mohl být zaměňován s makadlovkou bramborovou (Phthorimaea operculella Zell.), jež je původně novosvětským, druhotně v subtropech a tropech zkosmopolitněným škůdcem brambor. Studiem housenek i dospělců bylo zjištěno, že se jedná o dosud neznámý druh, příslušný k převážně nearktického rodu Scrobipalpopsis Povolný, 1957. Nový druh byl první formou tohoto rodu, jenž je škůdcem brambor. Byl největším známým druhem tohoto rodu i celého tribu. Dospělci byli nápadní pohlavním dimorfismem, pro kresbu byla charakteristická trojice skvrn uprostřed křídla a podélné paprsčité „žilkování“ předních křídel. Samci byli výrazně tmaví, samice světlé. Housenka byla šarlatově červená a měla poměrně primitivní chaetotaxi. Bylo zjištěno, že byl zavlečen do Costa Ricy zásilkou sadbových brambor z Guatemaly. V r. 1972 napadl ve výškách 1300 – 2300 m (s průměrnou teplotou cca 21 °C) výměru 2000 ha, kde došlo ke zničení kultur brambor asi z 20 – 40 %. Housenky provrtávaly hlavně hlízy, méně často byly napadeny i nadzemní části. Kuklily se mělce v půdě. Bylo však pozorováno i napadení uskladněných hlíz; housenky se kuklily i ve skladech, popřípadě v pytlích s brambory určenými k transportu. Celkový vývoj škůdce od vajíčka po dospělý hmyz trval asi 5 týdnů. Škody byly závažnější než u makadlovky bramborové (Phthorimaea operculella Zell.), považované do té doby za nejvýznamnějšího motýlího škůdce brambor.
V prosinci 1973 doručil Dalibor Povolný do stejné redakce článek „Keiferia brunnea sp. n., taxonomický stav neotropických rodů Keiferia Busck a Tildenia Povolný a jejich praktický význam“, ve kterém redeskriboval rod Keiferia Busck, 1939 na základě objevu třetího morfotypu tohoto rodu, který byl v této práci popsán jako Keiferia brunnea sp. n. Tento původně monotypický rod zahrnoval současně tři morfologicky odlišné druhy neotropického původu. V rámci superspecies Keiferia lycopersicella (Wlsm.) existovalo patrně několik kryptických druhů. K. lycopersicella je běžně zaměňována s druhem Scrobipalpula absoluta (Meyr.), jež je dosud málo známým škůdcem rajčat a brambor, avšak vyskytovala se převážně v hornaté severnější části Jižní Ameriky v dosahu Kordiller. K. lycopersicella byla rozšířena více východně, dále ve Střední Americe od Panamy až po Mexiko a na Západoindickém souostroví, přičemž je zřejmé, že byla s pěstováním rajčat zavlékána druhotně i mimo areál svého původního rozšíření.
Na tomto místě je třeba připomenout prof. Dalibora Povolného (*13. listopadu 1924 Třebíč, † 6. listopadu 2004 Brno), který objevil a popsal více než 250 druhů hmyzu a kupř. v roce 2002 napsal rozsáhlou monografii palearktických makadlovek Iconographia tribus Gnorimoschemini (Lepidoptera, Gelechiidae) Regionis Palaearcticae. V roce 2004 zveřejnil mimo jiné články „Guatemalská makadlovka hlízová (Scrobipalpopsis solanivora Povolný, 1973) před branami Evropy (Lepidoptera, Gelechiidae)“ a „Dva nové druhy rodu Keiferia Busck, 1939 z Kalifornie“ (jedná se o druhy Keiferia educata a Keiferia powelli), což je obdivuhodné když uvážíme, že v tomto roce to bylo právě půl století od doby, kdy s dr. Františkem Gregorem mladším (* 7. října 1926 Loučka u Nového Jičína) popsali rod makadlovek Caryocolum.
Z poslané tříště motýlích těl poslaných prof. Gilbertem Fuentesem z Kostarické univerzity v San José na podzim 1972 a později z řádně vypreparovaných motýlků byla popsána roce 1973 makadlovka hlízovou (Scrobipalpopsis solanivora Povolný 1973, nyní Tecia solanivora (Povolný)). V roce 1999 byla zjištěna na Kanárských ostrovech a v roce 2005 se makadlovka hlízová jako škůdce bramboru objevuje na seznamu Evropské a středozemní organizace ochrany rostlin – EPPO (www.eppo.org). Makadlovka hlízová je rozšířena ve Španělsku, v Itálii, výskyty jsou hlášeny z Portugalska, Francie, Malty, Kréty, Korsiky, Rumunska, Bulharska, Slovinska a Německa. V únoru 2010 byl zjištěn výskyt tohoto škůdce rovněž ve středním Maďarsku. Na plodech dovezených ze Španělska byl škůdce nalezen i např. v Nizozemí a ve Velké Británii.
Okolnosti objevu a popsání tohoto druhu zachytil Dalibor Povolný ve článku „Ohrozí makadlovka hlízová evropské bramborářství“ ve 4 čísle časopisu Vesmír v posledním roce svého života, kde je možné se dozvědět odborné podrobnosti. Považuji za vhodné připomenou i jiné okolnosti, cituji autora: „O prvenství objevu a popis škůdce jsem málem přišel, protože vzápětí jsem byl vyhozen z Mendelovy univerzity (resp. tehdejší Vysoké školy zemědělské v Brně), postižen publikačním zákazem a poslán jako šafář do Lednice (zřejmě proto, že nemáme Sibiř). Když jsem počátkem sedmdesátých let minulého století nového škůdce popisoval, dostalo vedení VŠZ v Brně pozvání, určené vlastně mně, abych mohl do Kostariky na její náklady zajet a podílet se na dalším výzkumu škůdce. Ačkoliv jsem už měl zákaz výkonu povolání i se všemi důsledky pro celou rodinu, odpověděl tehdejší rektor do Kostariky, že jsem ve své odbornosti „natolik nepostradatelný, že mne bohužel nemůže uvolnit“. Říká se tomu „myš, která řvala“.“
Vzápětí po makadlovce hlízové byla na seznam EPPO přidána makadlovka Tuta absoluta Povolný, 1994 jako škůdce rajčete. Původně ji popsal anglický učitel a amatérský entomolog Edward Meyrick (*24. listopadu 1854, † 31. března 1938) v roce 1917 jako druh Phthorimaea absoluta z lokality Huancayo v Peru. (Edward Meyrick jako amatérský entomolog nashromáždil přes sto tisíc exemplářů hmyzu, nyní je jeho sbírka v londýnském Natural History Museum.) První rezistence vůči insekticidům (organofosfátům a pyretroidům) byly popsány o 80 let později v Chile. Horší zprávou je v posledních několika letech nepřehlédnutelné pronikání tohoto druhu na další kontinenty spolu s neodbytnou otázkou: proč tak rychle?
V první polovině roku 2012 byl potvrzen výskyt tohoto původně jihoamerického druhu v tuctu amerických zemí spolu s hrozbou riziko zavlečení do USA), v Evropě (Albánie, Bulharsko, Francie (2008) (i Korsika), Itálie (i Sardinie a Sicílie), Kosovo, Kréta, Kypr, Litva (2010), Maďarsko, Makedonie, Malta, Německo, Nizozemí, Portugalsko (i Madeira), Rumunsko, Řecko, Srbsko, Španělsko (i Baleárské a Kanárské ostrovy), Velká Británie, příčemž záchyty v zásilkách jsou hlášeny i z Ruska a Ukrajiny, zatím nepotvrzené nálezy jsou v Chorvatsku), v Asii (Irák, Írán, Izrael, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Saudská Arábie, Sýrie, Turecko; podle nejnovějších zpráv se makadlovka Tuta absoluta vyskytuje ve 24 ze 33 íránských provincií a aktuálně hrozí zavlečení do Turkmenistánu a Pákistánu), v Africe (Alžírsko (2008), Egypt (2009), Etiopie, Libye (2008), Maroko, Súdán, Tunisko a nejnověji se hovoří o zavlečení do Keni a Senegalu (www.tutaabsoluta.com). Do Evropy byl tento škůdce zavlečen v roce 2006. Nejblíže k hranicím České republiky byl nalezen dne 13. července 2010 v obci Zlatná na Ostrove v osadě Ontopa (okres Komárno) na Slovensku ve sklenících na feromonových lapačích (PASTORÁLIS, KOSORÍN, LAŠTŮVKA, LIŠKA, RICHTER & TOKÁR, 2011). Všech náhodně vybraných 10 jedinců podle studia kopulačních orgánů patřilo k druhu Tuta absoluta. Uvádí se, že ve vyhovujících podmínkách skleníku může mít za rok i 10 – 12 pokolení.
A od listopadu 2010 se objevuje další makadlovkovitý motýl, rovněž škůdce rajčete, ve výstražném listu EPPO – Keiferia lycopersicella (Walsingham) (Lepidoptera, Gelechiidae). Není jistě bez zajímavosti, že z dvou desítek druhů rodu Keiferia jich 3/5 popsal prof. Dalibor Povolný, jedná se vlastně o všechny nově popsané druhy. Doufejme, že všechny jím popsané druhy nezavítají postupně na Moravu, jako místa, kde byly popsány, jak by bylo možno usuzovat podle dosavadního vývoje a jména makadlovky Australiopalpa bumerang Povolný, 1974.
Makadlovku Keiferia lycopersicella poprvé popsal v roce 1897 anglický politik a amatérský entomolog Thomas de Grey, šestý baron Walsingham (*29. července 1843, † 3. prosince 1919), pod názvem Eucatopus, ze vzorků odebraných v karibském ostrově Saint Croix. V roce 1925 ji již výše zmíněný Edward Meyrick, zahrnul do rodu Aristotelia. V roce 1928 ji samostatně popsal vytečný americký mikrolepidopterolog dánského původu August Busck (*18. února 1870 Randers, Dánsko, † 7. března 1944 USA) jako Phthorimaea lycopersicella, jako původce podkopěnek na listech rajčete na Havaji. Později byla zahrnuta do nově vytvořeného rodu Keiferia (Povolný 1973). Tento rod zůstal platný, avšak autorství druhu bylo ponecháno Walsinghamovi. Rod získal jméno na počest vynikajícího amerického mikrolepidopterologa Hartforda Hammonda Keifera (*24. ledna 1902 Oroville, California, USA +20. srpna 1986 Sacramento, California, USA).
Podle Povolného (1985) je tato makadlovka neotropického původu, kde se nalézají četné druhy stejného rodu. Neotropická oblast zahrnuje plochu 19 milionů km² (zhruba 15 % zemské souše). Neotropická oblast se rozkládá na území celé Jižní Ameriky a na severu pojímá ještě oblast střední Ameriky včetně ostrovů v Karibiku a je dále členěna na čtyři podoblasti. Pomyslnou severní hranici tvoří mexická Tehuantepecká šíje, Florida a Kuba, jižní hranici pak Ohňová země. Navzdory obtížím s určením místa původního výskytu se pravděpodobně jednalo o omezenou oblast mezi severní Brazílií, Guyanou, Venezuelou, níže položené oblasti-v Kolumbii a karibské ostrovy (Povolný 1973).Vzhledem k širokému geografickému rozložení je dnes považován za superspecies, který zahrnuje dva nebo tři kryptické druhy, které se liší morfologicky (habitus a genitálie) a adaptací na hostitelské rostliny (Povolný 1973, 1975, 1979).
Z původního zeměpisného rozšíření vyplývá, že kupř. ve Venezuele byla Keiferia lycopersicella přítomna dávno, zejména v níže položených oblastech. Nicméně pěstování rajčat, stejně jako znalosti o jejich entomofauně, začalo vznikat v severních údolích ve středu země v nadmořské výšce přes 400 metrů, kde z dosud neznámých důvodů, je tento druh na pěstovaných rajčatech téměř nezaznamenatelný. Proto nebyl vnímán dokud se pěstování rajčat nerozšířila do níže položených oblastí karibského.pobřeží.
Po několik desetiletí škodily tyto makadlovky.zejména na rajčatech na západním pobřeží Mexika až byly Morrillem v roce 1925 cituje jako Phthorimaea glochinella Zeller, později se ukázalo, že to byla Phthorimaea lycopersicella Keifer. Nejstarší zmínky. o škodlivosti na rajčatech pocházejí kupř. z Kalifornie a z Floridy. V Kolumbii, je známá od roku 1950, pozorována ve Venezuele byla pozorována od roku 1978, kde byla její identifikace potvrzena prof. Povolným (1985). Makadlovce Keiferia lycopersicella se dostalo pozornosti v zemích EPPO, protože bylo v roce 2008 zjištěno, že poškozuje rajčata v Itálii (oblast Ligurie), od té doby nebyl znovu nalezen. V dospělosti jsou malé, nahnědlé nebo šedavé můry (rozpětí křídel 9-12 mm). Oválné přední křídla jsou světle hnědé až šedé nebo hnědavé s oranžovými podélné pruhy poskytující můře kropenatý vzhled. Zadní křídlo je jednolitěji žlutohnědé výrazně třásnité. Keiferia lycopersicella může být zaměněna s jinými druhy, které mají stejné zvyky, zejména s makadlovkou Tuta absoluta a makadlovkou bramborovou (Phthorimaea operculella).
Zatímco v Evropě zvažujeme rizika možného zavlečení dalšího druhu makadlovky, v Arizoně zvolili v zápolení s jinou noční můrou radikální změnu strategie. Makadlovka bavlníková (Pectinophora gossypiella).je vážným škůdcem pěstitelů bavlny na celém světě od roku 1917. Jedním ze zlomových okamžiků ochrany této plodiny bylo v roce 1996 pěstování geneticky modifikováné ho Bt bavlníku. Od roku 2005 začali s chovem samců makadlovky, jejich sterilizací ozařováním a následným vypouštěním na plantáže. Spotřeba insekticidů se ve srovnání s rokem 1995 snížila o 88 % a adekvátně i počet pojezdů techniky. Začíná se dokonce hovořit o eradikaci tohoto škůdce.
Psáno pro Obilnářské listy Osel.cz