O.S.E.L. - Symbionti všekazů maličkými monstry světa H.P. Lovecrafta
 Symbionti všekazů maličkými monstry světa H.P. Lovecrafta
Badatelé Univerzity Britské Kolumbie pojmenovali nové bičíkovce ze střev všekazů podle děsivých monster Mýtu Cthulhu. Způsobí neopatrní vědci zánik naší civilizace?


 

 

Zvětšit obrázek
Nepopsatelný Cthulhu ze všekaza. Kredit: James et al., PLoS ONE (2013).



 

Zvětšit obrázek
Patrick Keeling (2008). Kredit: Nwiebe, Wikimedia Commons.

Křehké pozlátko reality ve zmrzlé pustině lhostejného vesmíru, prostoupené umrtvujícím strachem z neznáma. Taková je tvorba jednoho z nejvlivnějších hororových autorů všech dob a průkopníka moderního hororu H.P. Lovecrafta (1890-1937). V Lovecraftových příbězích nejde o prvoplánové ječení teenagerů v mokrém tričku nebo reklamu výrobce motorových pil. Čiší z nich autentický chlad, zoufalství, bezvýchodnost a lhostejná krutost nepochopitelných sil.

 

Ten, kdo si každou noc ověřuje, zda se mu pod postelí nezahnízdila strašidla, by Lovecrafta raději ani neměl číst. Přestože H.P. Lovecraf zemřel v chudobě a nepříliš známý, jeho zneklidňující tvorba hojně prosakuje do současnosti, jako bychom byli postiženi výrony nepopsatelné zlovolné inteligence. Stačí si vzpomenout na obludné Ogdru Jahad či finálního bosse z filmu Hellboy anebo třeba potměšilou knihu Necronomicon ze série Evil Dead. Vesměs jde o pocty dílu H.P. Lovecrafta.

 

 

Podle všeho se něco podobného nedávno stalo i týmu Univerzity Britské Kolumbie, kterému šéfoval Patrick Keeling. Když popisovali nové symbiotické bičíkovce ze střev termitů, přiřkli jim slavná jména monster z Lovecraftovy mytologie. Bičíkovci Cthulhu macrofasciculumque a Cthylla microfasciculumque ze skupiny Parabasalia, která je jednou z odnoží linie exkavátů, ve skutečnosti žijí vcelku civilním životem a pomáhají trávit dřevo všekazům druhu Prorhinotermes simplex, respektive Reticulitermes virginicus.

 

 

Zvětšit obrázek
Náčrtek Cthulhu od H.P. Lovecrafta (1934). Kredit: volně dostupné, Wikimedia Commons.

 

Zvětšit obrázek
H.P. Lovecraft osobně (1934). Kredit: Dominique Signoret, Wikimedia Commons.

Když je badatelé uviděli pod mikroskopem, kde se pohybovali jako podivní mikroskopičtí hlavonožci, Cthulhu se více než 20 bičíky a Cthylla s 5 bičíky, tak jim podle všeho vytanuly na mysli velice zlovolné bytosti H.P. Lovecrafta. Jak je u Lovecrafta zvykem, i výslovnost jmen jeho bytostí je obestřená závojem neuchopitelnosti. Sám Lovecraft komentoval jméno Cthulhu jako nevyslovitelné lidskou rasou. Z několika jeho náznaků lze odvodit, že by výslovnost Cthulhu měla znít zhruba jako [chlúl-hlú], mezi českými příznivci lovecraftových mýtů se ale ustálila poněkud praktičtější výslovnost [kthulhu].

 

 

Cthulhu, poprvé zmíněný ve slavné povídce Volání Cthulhu (The Call of Cthulhu, 1928), je jeden z Prastarých, obrovská a nepopsatelně děsivá nestvůra, která v sobě spojuje draka, hlavonožce a ohavnou karikaturu člověka. Je zelený, okřídlený, vlhký a neskládá se z masa a kostí. Jak praví Wikipedia – nechutným obřadům jeho uctívání dominuje mantra „Ph"nglui mglw"nafh Cthulhu R"lyeh wgah"nagl fhtagn“, což údajně znamená „Ve svém domě v R"lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní“. Cthylla sice také náleží do Mýtu Cthulhu, ale vznikla mnohem později, v hlavě jednoho z předních Lovecraftových následovníků, Briana Lumleyho, jako dcera Cthulhu, připomínající obrovskou červenou chobotnici s křídly.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Cthylla. Kredit: James et al., PLoS ONE (2013).

Bičíkovci Cthulhu a Cthylla jsou na poměry mezi symbionty poměrně drobní a s velikostí 10 až 20 mikronů doposud ve střevech všekazů unikali pozornosti. Vědci už ale znali jejich sekvence z molekulárního průzkumu vnitřku všekazů. Jejich monstrózní jmenovci dovedou měnit velikost dle libosti, proto doufejme, že jim to vydrží i nadále a že nějakého troubu nenapadne před mikroskopem recitovat mantru Cthulhu fhtagn.

 

Náš svět by pak bezpochyby čekal pád do víru mrazivého šílenství. Lovecraft, sečtělý učenec a také výstřední samotář, který se obával zhoubného vlivu Einsteinovy teorie relativity na přirozený řád světa, by dnes asi docela udiveně kroutil hlavou nad neuhasínající popularitou svého díla. Možná by v ní viděl rafinovaný výsměch chobotnicovitých entit, kterých se ve svých příbězích tak bál.

 


 


Literatura

UBC Science News 3.4. 2013, PLoS ONE 8(3): e58509. Wikipedia (H. P. Lovecraft).


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:06.04.2013 17:54