O.S.E.L. - Mají v západní Austrálii 3 miliardy let starý plankton?
 Mají v západní Austrálii 3 miliardy let starý plankton?
Pokud nedošlo k mýlce, tak analýzy poměru izotopů uhlíku C12 a C13 prokazují biologický původ mikrostruktur z Farrelova kvarcitu a zřejmě i starších podobných nálezů v západní Austrálii a také jižní Africe. Nalezli jsme plankton z úsvitu života?


 

Zvětšit obrázek
Vřetenovité mikrofosilie z Farrelova kvarcitu. Kredit: Christopher House.


Poslední dobou se jasně ukazuje, že pro hledání nejstarších fosilií světa je tím pravým rájem Austrálie, především její vyprahlá a mimozemsky vyhlížející západní část. Právě tady se teď odehrává boj o pochopení počátku života před více než 3 miliardami let. Atraktivita pradávných mikrofosilií se sice na první pohled nedá srovnat s vyceněnými zuby lebky T. rexe, ale pro pochopení celé naší historie jsou nevýslovně důležitější.

 

Zvětšit obrázek
Christopher House.
Kredit: Penn State.


Před pár dny se objevila zajímavá studie Christophera Househo z Pensylvánské státní univerzity, který s kolegy pečlivě analyzoval mikrostruktury vřetenovitého tvaru, nalezené ve formaci Farrelově kvarcitu, slabě metamorfované hornině z okolí Mount Grant a Mount Goldsworthy, v oblasti Pilbara, Západní Austrálie. Farrelův kvarcit je starý takřka 3 miliardy let a již nějakou dobu se v něm nacházejí podezřelé mikroskopické objekty.


Househo tým uskutečnil analýzu poměrů izotopů uhlíku pomocí hmotnostní spektrometrie sekundárních iontů v 15 různých vzorcích. Výsledné hodnoty poměru izotopů uhlíku v podezřelých mikroskopických strukturách odpovídaly materiálu vytvořenému biologickými procesy, kdežto hodnoty z okolní horniny nikoliv. Je to poměrně prosté, fotosyntetické organismy dávají nápadným způsobem přednost uhlíku C12 před uhlíkem C13. Pokud je tedy v nějakém materiálu více uhlíku C12 než by mělo být, jde nejspíš o produkt organismů.

 

Zvětšit obrázek
Na vrcholu Mount Glodsworthy, cca 1964. Kredit: Philiphist, Wikimedia Commons.


Badatelé se nakonec nebáli vyslovit závěr, že podezřelé mikrofosilie doopravdy jsou fosiliemi dávných mořských organismů. Podobně to naznačují i nedávné morfologické a chemické studie Farrelova kvarcitu. Mnohé mikrofosilie mají vřetenovitý tvar, některé zase kulovitý a jejich velikost činí kolem 20 až 60 mikronů, takže podobně jako zrnka jemného písku.

Zvětšit obrázek
Mount Glodsworthy po intenzivní těžbě železné rudy (2009). Kredit: Philiphist, Wikimedia Commons.

Do stejné velikosti se vejde také řada druhů dnešního mikroplanktonu. Badatelé poznamenávají, že velmi podobné objekty nacházejí i v horninách nedaleké západoaustralské formace Strelley Pool a rovněž v materiálu formace Onverwacht v Jihoafrické republice a Svazijsku. Za pozornost jistě stojí, že stáří obou vrstev je kolem 3,4 miliardy let. Pokud to je opravdu tak, jak to vypadá, tedy že už před 3,4 miliardami let v oceánu plavaly fotosyntetické buňky velikosti menších eukaryot, tak máme určitě o čem přemýšlet.


Bylo by skvělé celou záležitost uzavřít s tím, že máme v ruce nejstarší spolehlivé fosilie na světě. V případě fosilií ze samotného úsvitu života je ale těžké být si jistý. Vznikly strašlivě dávno a asi nikdy nebudeme moci zcela vyloučit například dnes neobvyklý proces, který by zamíchal poměry izotopů uhlíku bez intervence živých organismů. Materiál z Farrelova kvarcitu, stejně jako horniny Strelley Pool či afrického Onverwachtu si ale každopádně i nadále zaslouží pozornost. Ostatně, známe pouze dva kratony, čili stabilní jádra kontinentální litosféry, dostupné našemu zkoumání, jejichž horniny pocházejí z prahor – právě oblasti Pilbara v Západní Austrálii a Kaapvaal na jihu Afriky.

 

Literatura

Penn State News 6.6. 2013, Geology 41: 651.


 


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:11.06.2013 05:36