O.S.E.L. - Bizarní pouštní býložravý gigant
 Bizarní pouštní býložravý gigant
Územím dnešního severního Nigeru se za dob Pangey toulala prapodivně znetvořená stvoření. Vědci jim dali jméno pareiasaurus Bunostegos. Velký archaický plaz ze skupiny Anapsida se řadil k největším tehdejším suchozemským živočichům.



Takticko technická data pouštního čtyřnohého býložravého tanku: Délka 3 metry, pancíř z kostěných plátů zarostlých v kůži. Zuby malé s pilovitým okrajem, ideálně uzpůsobené k „uřezávání“ i toho nejtužšího rostlinstva. Hlava po obvodu vyztužerna kostěnou lištou přecházející na krku v mírně odstávající desky. Zatím ale jsou jen chabým odvarem budoucích obludných štítů rohatých triceratopsů. Paleontologicky doložený akční radius  pareiasaura - od východní Evropy, po  Afriku.

 

Zvětšit obrázek
Umělecké ztvárnění pareiasaura Bunostegos , samice býložravého plaza, jehož domovem před více než 250 miliony let byla centrální poušť Pangey. Kredit: Marc Boulay.
 
Zvětšit obrázek
Tara Smiley, bývalá studentka University of Washington, při odkrývání kostry Bunostegose. (Kredit: Christian A. Sidor).
 

 

Pareiasauři kralovali střednímu a pozdnímu permu  v době před  266 – 252 miliony let. Podle zachovalých knoflíkovitých útvarů na kostech lebky vědci usuzují, že šlo o krasavce s hlavou plnou hrbolovitých výrůstků. Nejspíš podobných těm, které dnes rostou žirafám, jen různě velkých. I když šlo o evolučně poměrně vyvinutého tvora, stále si uchovával celou řadu znaků primitivních pareiasaurů. Vědci z toho vyvozují, že jeho hrbolatý zevnějšek je výsledkem konvergentní evoluce, a že tato prazvláštní bradavičnatá "linie" vznikla jako následek dlouhodobé izolace od okolního světa trvajícího miliony let.

 

Starší nálezy fosílií pareiasauruse si lze prohlédnout ve Francii:

 
Zvětšit obrázek
Pareiasaurus baini v Muséum national d Histoire naturelle, Paříž. (Foto: LadyofHats, volné dílo, Wikipedia)
Zvětšit obrázek
A ještě boční pohled, Muséum national d Histoire naturelle, Paříž. (Foto: LadyofHats, volné dílo, Wikipedia)
 

 


 Krávám hmotnostně podobné tvory, spolu s několika dalšími plazi a rostlinstvem, uvěznil v centrální části tehdejšího superkontinentu klimatický „plot“.  Nalezené fosilie hrbolatého tvora podpořily teorii, že střed Pangey měl kdysi svérázné a setrvalé klima. Zatímco v okrajových částech se fauna měnila, centrum sužované suchem si vytvořilo unikátní faunu i flóru. Živočichové a rostliny tam kupodivu bez větší pohromy přečkali až do pozdního permu. Také geologové vyčetli z terénu, že centrální Pangeu na dlouho opanovalo sucho a hovoří o hyperaridním až pouštním  klima. Extrémní specializace tamního života tak zafungovala jako virtuální konzerva, z níž se úzce specializovaní živočichové nedostávali ven a případní vetřelci z okraje Pangey zase neohrožovali ty uvnitř.


 

 
Zvětšit obrázek
Pangea (Wikipedia)
Pangea (řecky „všechny země“) je termín, který označuje superkontinent z doby paleozoika a mezozoika. Kdysi měla Pangea tvar písmene C a plášť pod ní byl více rozpálen než zbytek země. Proto je také dnešní Afrika o několik desítek metrů výše než ostatní kontinenty. Obrovská rozloha superkontinentu zavinila, že jeho vnitrozemí trpělo nedostatkem dešťových srážek. K rozpadu Pangey na menší kontinenty a změně klimatu došlo teprve až před 200 miliony let.  

 


Bizarní býložravci poněkud mění náš pohled na  vymírání v permu. A ještě asi hodně měnit budou, protože až nyní se paleontologové začali o centrální část Pangey trošku víc zajímat.

 

Literatura: Linda A. Tsuji, Christian A. Sidor, Sebastien Steyer, Roger M. H. Smith, Neil J. Tabor, and Oumarou Ide. 2013. The vertebrate fauna of the Upper Permian of Niger – VII. Cranial anatomy and relationships of Bunostegos akokaensis (Pareiasauria). Journal of Vertebrate Paleontology 33(4).


 

 


Autor: Josef Pazdera
Datum:25.06.2013 11:46