Dnešní křesťanské církve mají na ženy poměrně vyhraněný názor a podle všeho se o tom nehodlají bavit. Kate Cooper z Univerzity v Manchesteru ve své nedávno vydané knize „Band of Angels: The Forgotten World of Early Christian Women“ (Kroužek andělů: Zapomenutý svět žen raných křesťanů) tvrdí, že tomu tak nebývalo vždy.
Cooperová ve své studii identifikovala řadu polozapomenutých křesťanských žen, které v prvním a druhém století v církvi sehrály významnou úlohu. Vše nasvědčuje tomu, že křesťanství tehdy bylo v některých ohledech vůči ženám vstřícnější, než je dnes. Podle Cooperové ženy tehdy podstatně přispěly k šíření křesťanství prostřednictvím neformálních sítí přátel a příbuzných. Jako organizátorky a sponzorky rozvíjejícího se křesťanství si tehdy vydobyly značnou autoritu.
Jednou z žen, o nichž se Cooperová zmiňuje, je svatá Lýdie, známá jako Lýdie z Thyatiry, obchodnice s purpurem, která se stala prvním známou evropskou konvertitkou ke křesťanství. Byla prvním věřícím, který sponzoroval svatého Pavla. Další významnou křesťankou počátku letopočtu byla svatá Perpetua. Žila na konci 2. století v Kartágu, kde byla se skupinou křesťanů předhozena divokým zvířatům v cirku. Ve vězení před popravou si psala deník, který je svědectvím o radikálních názorech, které by v dnešním světě rozhodně nepasovaly do oficiálního názoru křesťanství na postavení křesťanských žen.
Jednou z nejvýznamnějších žen ranného křesťanství byla podle Cooperové svatá Tekla nebo také Tekla z Ikonia, světice a učednice svatého Pavla, která žila v prvním století. Její jméno nezmiňuje Nový zákon, ale apokryfní kniha Skutků Pavla a Tekly. Podle ní se prý Tekla vzbouřila proti rodině kvůli odmítnutí manželství, což tehdy bylo docela nemyslitelné. Také zázračně několikrát unikla jisté smrti a dožila jako poustevnice schopná zázračně uzdravovat. Není úplně jisté, že Tekla doopravdy žila, její příběh měl ale každopádně velký vliv na první staletí křesťanství.
Zdá se, že situaci zásadně změnil náboženský převrat v Římské říši, k němuž došlo, když císař Konstantin I. Veliký konvertoval kolem roku 313 ke křesťanství, z něhož se najednou stala státní instituce. Podle Cooperové v té době ženy, doposud v křesťanské církvi velmi významné, nápadně ustoupily do pozadí. Křesťanství je postupně vyretušovalo. Cooperová považuje za velice smutné, když náboženství, které začalo matkou a jejím zvláštním dítětem, má stále problém s doceněním role žen v jeho historii.
Literatura
University of Manchester News 9.8. 2013.