Na konci paleocénu, tedy před 55 miliony let, se něco stalo. Samo o sobě to není až taková bomba, protože na konci úplně každého vymezeného geologického období se něco stalo, jinak bychom si ten konec nemohli vytyčit. Nicméně, přelom mezi paleocénem a eocénem vymezuje pozoruhodná událost Paleocenní-eocenní termální maximum, láskyplně zkracovaná na PETM. Podle toho, co víme, tehdy došlo k brutálnímu oteplení a dramaticky se změnily ekosystémy. Některé skupiny organismů postihlo masové vymírání (kupříkladu bentické dírkonošce), jiné zase prožily oslnivý rozkvět (planktonní dírkonošci, obrněnky a také savci). Nejspíš právě tehdy bylo za od konce druhohor až do dneška na planetě Zemi nejtepleji. PETM je teď intenzivně studované ze všech možných stran, i když rozhodně není jediným známým případem náhlé změny klimatu v pozemské historii. Snad proto, že se vlastně stalo kompromisem mezi klimaticky radikálními a umírněnými vědci. Na jednu stranu očividně dokládá, že se klima může měnit příšerným způsobem i bez přispění primátů, zároveň je ale natolik dávnou epizodu pozemské historie, že v očích radikálů lidstvo nevyvazuje z klimatického hříchu. Jak už to ale v historii klimatu bývá pravidlem, vůbec si nejsme jistí, proč k oteplení na konci paleocénu došlo a nejsme si ani jistí, jak vlastně proběhlo. Dříve ve druhohorách se odehrávaly podobné události, prý ale jen těžko říct, jestli mají s PETM nějakou souvislost.
Podle dnes převládajícího názoru, podepřeného z několika linií výzkumu, došlo při PETM ke globálnímu oteplení planety o 6 stupňů Celsia za zhruba 20 tisíc let. Jinými slovy, oteplovalo se rychlostí tři desetitisíciny stupně Celsia za rok. Srovnání PETM s realitou dnešního světa pak slouží jako varování, kam může naše planeta dospět i při mnohem pomalejším oteplování, než jaké jsme měli zažít během posledních desítek let. Jenže teď vypukl veliký skandál, který bez pohledu na klimatické tlachy přináší nesmírně zajímavý vhled do bouřlivé historie pozemského klimatu. O podzimní vzrušení se postarali geologové z Rutgersovy univerzity James Wright a Morgan Schaller, kteří analyzovali data o uhličitanu vápenatém a izotopech uhlíku a kyslíku z vrstev kaolinizovaného jílu formace Marlboro Clay, uložených během Paleocenního-eocenního termálního maxima.
Wright se Schallerem sebrali veškerou možnou odvahu a tvrdí, že při PETM došlo ke zdvojnásobení množství oxidu uhličitého v atmosféře, citelnému okyselení svrchní vrstvy oceánu a nárůstu globální teploty o zhruba 5 stupňů Celsia … během uvěření se vzpírajících 13 let. Jak k takovému číslu vůbec mohli dospět? Načasování průběhu klimatických změn s řádově nižší přesností je v mnoha případech stále značně problematické. Ve studii uveřejněné v PNAS autoři popisují, jak ve studovaných vzorcích odhalili cyklické změny vrstev, které ale zároveň odpovídaly cyklům delty kyslíku 18, což je paleoklimaticky zásadní poměr obsahu izotopu kyslíku 18 ku izotopu kyslíku 16. No a podle Wrighta & Schallera neexistuje jiné možné vysvětlení takových pravidelných cyklů delty kyslíku 18, než střídání sezón během roku, ergo pozorované cykly ve vrstvách Marlboro Clay odpovídají jednotlivým rokům v dnešním smyslu slova. Jako letokruhy. Když se dramaticky oteplilo během 13 těchto cyklů, stalo se to během 13 let.
Čtenář jistě nemusí být ani kovaným paleoklimatologem, aby mu došlo, kde má tahle konstrukce slabá místa. Naše neschopnost vysvětit proužky v Marlboro Clay jinak, než střídáním ročních období, může být jenom nedostatkem fantazie. O fungování planety před 55 miliony let i tehdejších geologických procesech máme jen velmi mlhavé informace. A také, jak asi výrazná mohla být roční období ve skleníku starších třetihor? Je to jen čirá spekulace, ale selský rozum napovídá, že ve světě, kde byly i zemské póly zarostlé lesem, asi leccos fungovalo daleko za hranicemi naší omezené představivosti.
Často se s oblibou zdůrazňuje, že PETM je nejbližší analogií současného vývoje klimatu, což bylo vždycky přitažené za vlasy. Teď je z toho extrémní zmatek. Dejme tomu, že by Wright & Schaller měli pravdu a planeta se tehdy doopravdy dramaticky oteplila za 13 let. Co by to ale proboha mohlo způsobit? V případě Paleocenního-eocenního termálního maxima se obvykle laškuje s rozsáhlou vulkanickou aktivitou, dopadem komety či klatrátovým dělem (tj. uvolněním velkého množství metanu z vrstev klatrátu), každá z těchto hypotéz má ale svá slabá místa. A na oteplení během 13 let moc nepasuje žádná z nich. Že by byl ve hře nějaký exotičtější mechanismus?
Literatura
Rutgers Today 6. 10. 2013, PNAS 110: 15908–15913, Wikipedia (Paleocene–Eocene Thermal Maximum, delta-O-18).