O.S.E.L. - Nehledáme planety s mimozemským životem špatně?
 Nehledáme planety s mimozemským životem špatně?
Naše fixace na dvojčata Země je možná zavádějící. Nejspíš existují i superobyvatelné světy - velké terestrické planety, méně hornaté, s více mělkými oceány, kryté spolehlivým magnetickým štítem a obíhající dejme tomu oranžového trpaslíka. Kde je asi nejbližší taková?



 

Zvětšit obrázek
Superobyvatelný svět. Kredit: Michael Taylor.

Bouřlivé objevování cizích planet mocně pohání naše touha najít další planetu s životem, ať už by byl jakýkoliv. Vzhledem k neschopnosti k takové planetě doletět se v tom zřejmě zrcadlí především náš vrozený sklon ke šmírování. Ale budiž, jako motivace k průzkumu blízkého vesmíru to není zase tak špatné. Až doposud jsme intuitivně hledali dvojče Země, očividně s dětsky naivní nadějí, že tam nalezneme někoho jako jsme my. Naše zkušenost s obydlenými planetami zahrnuje pouze Zemi, tak je hledání jiných Zemí pochopitelnou volbou. Ve skutečnosti to ale můžeme mířit poněkud vedle.

 

René Heller. Kredit: Mc Master University.


Myslí si to René Heller z McMasterovy univerzity v kanadském Ontariu a John Armstrong z Weberovy státní univerzity v utažském Ogdenu, podle nichž hledáme planety obydlené životem špatně. Země prý nemusí být tím nejlepším z možných světů pro život našeho typu. Naše pátrání by mělo zahrnovat především takzvané superobyvatelné světy (superhabitable worlds).


 

Zvětšit obrázek
John Armstrong. Kredit: NASA.

Heller a Armstrong si je představují jako super Země (ve smyslu popisu velikosti planety), dvakrát až třikrát hmotnější nežli naše planeta, a zároveň mnohem méně hornaté. Také by mohly být starší než Země, tedy starší než čtyři a půl miliardy let. Autoři poukazují na to, že Země ve Sluneční soustavě očividně obíhá kolem Slunce poblíž vnitřního okraje obyvatelné zóny, kde může být na povrchu terestrické planety kapalná voda, a už jenom proto obyvatelnost Země určitě nebude ideální. Superobyvatelný svět by podle Hellera s Armstrongem měl být pokrytý větším počtem mělčích moří, což by mělo fungovat jako spolehlivější globální termostat, schopný zabránit dobám ledovým.

Zvětšit obrázek
Alfa Centauri. Kredit: ESO/DSS 2, Wikimedia Commons.

Země je oproti tomu zaplavena menším počtem rozlehlých a relativně hlubokých oceánů. A také právě žijeme v třeskutém cyklu ledových dob. Superobyvatelná planeta by měla disponovat i solidním magnetickým štítem, který by ji spolehlivě ochránil před všudypřítomným kosmickým zářením.


 

Zvětšit obrázek
Obyvatelná zóna Sluneční soustavy dole. Kredit: NASA/ Ames/ JPL-Caltech, Wikimedia Commons.

Autoři doporučují, aby astronomové při hledání obyvatelných a případně obývaných světů posunuli ohnisko zájmu na superobyvatelné světy nebo aby je alespoň brali v potaz jako slibnou alternativu ke dvojčatům Země. Podle Hellera a Armstronga s objevováním nových a nových cizích planet už pomalu začíná být statisticky nepravděpodobné, že by všechny ty planety byly pusté a prázdné. Poprvé ve své historii máme příležitost skutečně hledat potenciálně obyvatelné světy. Teď je to jenom otázkou času, kterého je stále větší nedostatek. Při výběru hvězdných systémů k pozorování jistě nebude od věci důkladně zvážit, co vlastně budeme hledat.


Heller vnímá jejich studii jako pouhý začátek debaty o obyvatelnosti planet a superobyvatelných světech. Přece jenom žijeme na Zemi a naše dosavadní představy o velkých terestrických planetách jsou do značné míry divokým teoretizováním. Zkušenost zároveň praví, že když jsme si zvykli hledat dvojčata Země, nebude úplně snadné zvyky změnit a cílit hlavní proud snažení jinam. Na druhou stranu, Heller a Armstrong považují za nejlepší kandidáty na hvězdy systémů se superobyvatelnými světy oranžové trpaslíky spektrální třídy K. Takové hvězdy zůstávají stabilní o hodně déle, než hvězdy typu Slunce, cca 15 až 30 miliard let. A co je ještě lepší, jednoho takového oranžového trpaslíka máme za humny. Alfa Centauri B je od nás vzdálená zhruba 4,4 světlených let.

 

 

 


Literatura

Mc Master University Daily News 3. 2. 2014, Astrobiology 14: 50-66, Wikipedia (Circumstellar habitable zone).
Videa:  European Southern Observatory (ESO) , Space Rip

Videa:  European Southern Observatory (ESO) , Space Rip

 


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:05.02.2014 13:50