O.S.E.L. - Slepice převlečená za dinosaura
 Slepice převlečená za dinosaura
Vědci z Universitad de Chile přišli s nápadem, jak pro studium funkční anatomie vyhynulých terotopodů využít kura domácího.


 

Inkubátor populární vědy

Další články začínajících autorů najdete
ZDE
 

Teropodi, vesměs masožraví bipední dinosauři, sdílejí některé anatomické znaky a lokomoční vlastnosti s žijícími ptáky. Je to právě chůze po dvou končetinách, jejich pohyb nebo vzpřímený postoj těla. A tak právě ptáci jsou z těchto důvodů vhodnějším modelem pro studium vyhynulých teropodů než evolučně bližší plazi, jako jsou krokodýli či ještěři. I přesto existuje několik morfologických odlišností končetin dinosaurů a ptáků, kvůli kterým taková srovnání pokulhávají. Jedná se zejména o zaúhlení končetiny a postavení stehení kosti, s tím související osvalení příslušných partií končetin a v důsledku toho i způsob chůze. Jak se ale s těmito rozdíly vypořádat a nezatratit tak ptačí model pro studium lokomoce vyhynulých dinosaurů?

Zvětšit obrázek
Protéza ocasu, která udělá ze slepice dinosaura. Kontrolní skupinou nebyla pouze kuřata bez jakéhokoliv břemena (C), ale také kuřata obtěžkána břemenem umístěným přímo nad pánevní kostí (CW) tedy tam, kde nezměnilo postavení těžiště zvířete (ccom). U pokusné skupiny kuřat (E) hliněný ocas těžiště posunul blíže k pánevní kosti (ecom). Jaký měla protéza ocasu efekt na stavbu těla se projevilo na zaúhlení jednotlivých kostí pánevní končetiny (obr. 1B). (Kredit: Grossi a kol., PLoSONE)


Bruno Grossi a jeho kolegové přišli s jednoduchým nápadem, využít jako modelu imitujícího  dokonce i notoricky známého Tyranosaura rexe, obyčejnou slepici!  Vyrobili konstrukci, kterou nasazovali na zadní partie těla kuřat. Šlo o dřevěnou hůlku zasazenou do z jílu uplácané báze posazené na kuřecí záď.  Délka  přídavného dílu  postupně „rostla“ spolu s kuřaty od  9 do 28 cm. Ocas opeřencům měnili každých pět dní a to tak, aby přídavná „zátěž“ stále odpovídala přibližně 15 % hmotnosti jejich těla. I tvar byl volen tak, aby  protéza připomínala ocas  dinosaurů.

Zvětšit obrázek
Kredit: Grossi a kol., PLoSONE doi:10.1371/journal.pone.0088458

 Již po několika týdnech se objevily první anatomické odchylky. K největším změnám v postavení a zaúhlení stehenní kosti došlo až u pohlavně dospělých kuřat ve věku 12 týdnů. Změny byly tak markantní, že se projevovaly jak při  sháňění potravy, tak i v postoji při obyčejném marnotratném postávání při odpočinku.  


Videozáznam jasně  ukázal, že  hliněná protéza  ovlivnila jak vývoj, tak  fyziognomii pohybu kuřat.   Stehenní kost u pokusné skupiny kuřat zaujala vertikálnější postavení, aby snáze  zvládala vyšší tělesnou hmotnost. Postavení stehenní kosti považují vědci za hlavní anatomický prvek rozhodující o pohybových schopnostech těla jako celku.  I když vyhynulé dinosaury tím vědci k životu nepřivedli, objasnili na žijícím organismu, že odlišnosti v anatomii končetin dinosaurů a ptáků mají logické opodstatnění.

 

 

    Příklad videozáznamu umožňujícího vyhodnocení pokusu.
doi:10.1371/journal.pone.0088458.


Zdroj: Grossi B, Iriarte-Diaz J, Larach O, Canals M, Vásquez RA (2014) Walking like dinosaurs: chickens with artificial tails provide clues about non-avian theropod locomotion. PLoS ONE 9: e88458. doi:10.1371/journal.pone.0088458.

 

Poznámka redakce: Autor je doktorandem na Katedře Veterinárních disciplin České zemědělské university v Praze. 


Autor: Jan Nevoral
Datum:18.03.2014 17:43