O.S.E.L. - Kukačkám jsme dali nálepku mafiánských parazitů, paradoxně ale svým pěstounům činí dobro
 Kukačkám jsme dali nálepku mafiánských parazitů, paradoxně ale svým pěstounům činí dobro
Nepoložili jste si někdy otázku, proč inteligentní ptáci, kterým cizí mláďata ožebračují jejich vlastní potomky, se proti nezvaným hostům nijak zvlášť nebrání? A proč druhy, na nichž kukačky své zlo v podobě podstrkování mláďat páchají, jsou početné, prospívají a neomezují se jen na jeden kontinent? Jakoby v tom, co kukačkám z našeho pohledu kazí jejich morální profil a co ošklivě nazýváme parazitismem, něco nehrálo.


 

Zvětšit obrázek
Kukačka chocholatá (Clamator glandarius) patří k druhům, které kladou svá vejce do cizích hnízd. Jejich „oběťmi“ jsou často straky a krkavci. Kredit: Yathin S Krishnappa, Wikipedia


Kukačky
Kukačky (Cuculiformes) jsou na všech kontinentech, kromě Antarktidy.  Mají dlouhá křídla i ocas a jsou dobrými letci. Severní druhy mají ve zvyku migrovat i na dlouhé vzdálenosti. Kukaček je hodně (šest čeledí) ale všechny mají jednu věc společnou - zygodaktilní nohu, takzvaný vratiprst.  A taky ještě to, že se samičky od samečků moc neliší. Některé z kukaček si staví hnízda a jsou vzornými rodiči. Když se to ale vezme početně, tak polovina jich spoléhá na péči adoptivních rodičů a provozují to, čemu říkáme hnízdní parazitizmus – kladení vajec do hnízd jiných ptáků.

 

Zvětšit obrázek
Vrána černá (Corvus corone). Příšernému krákání navzdory je řadíme mezi pěvce. Kredit: Ian Kirk, Wikipedia

Kukačka chocholatá
Je jen o něco málo větší než ta naše kukačka, které říkáme obecná.  Mnohem větší, než ve skutečnosti je, se zdá jen tím, že má delší křídla i ocas.. Vyskytuje se jak v západní Evropě, tak východní Asii. Patří tedy mezi rozšířený i početný, jedním slovem, úspěšný druh. Na území České republiky se ukáže jen zřídka, protože dominujícím je prakticky jen jeden druh - kukačka obecná  (Cuculus canorus). Obě kukačky, jak ta chocholatá, tak obecná, mají stejný zvyk, nebo spíš zlozvyk - nechávat potomstvo na krku někomu jinému, kdo s tím nemá nic společného. Společné mají i to, že jejich potravou je hmyz a jeho larvy a že dokážou pozřít i chlupaté housenky, kterým se jiní ptáci vyhýbají.

 

V I D E O
Kukačka chocholatá na videu od Christiana Segonne
 
V I D E O
O inteligenci vran svědčí i tento volně odchovaný nalezenec vracející se hrát si se psem.
 

 


Vrána černá (Corvus corone)

Otevřít galerii
Příběh kukačky od Yoram Shpirera.

Jako by nestačilo, že si je pleteme s havrany a krkavci. Zoologové je ještě rozlišují na vránu šedou a černou a tak jednou hovoří o vráně obecné, jindy o vráně obecné černé a někdy zase o vráně šedé, která měla  být subspeciem. Molekulární genetici mezi nimi ale rozdíl nezjistili a ptakoznalce se snaží od nesmyslného škatulkování, kterému nejspíš rozumí jen oni sami, odradit. Prý aby v tom nám ostatním nedělali zbytečný zmatek.

Zvětšit obrázek
Rozšíření vrány černé po kontinentech dává tušit, že parazitismus kukačky jí spíš prospívá, než aby jí škodil.

Vránám podobných opeřenců je ale víc a odlišit je například od mladých havranů, může činit problém. Poznat jen o něco málo strmějšího čelo, to už chce cvik. Dělat chytré můžete ale i bez toho. Stačí si jen zapamatovat, že vránu od ostatních krkavcovitých bezpečně poznáme podle ocasu. Mají totiž jeho konec rovný, havran ho má zakulacený a krkavec klínovitý.
I když to tak na první pohled nevypadá, máme v Evropě vran bohatě. Něco mezi pěti až dvanácti miliony hnízdících párů. Moc si jich nevšímáme, protože jsou při hnízdění teritoriální. Naší pozornost upoutají většinou až svým večerním srocováním a letovými tanečky, kdy se téměř za tmy nejspíš nějak dohadují, kam se ten den vydat ke společnému hřadování.
V jednom se odborníci u vran shodují, že mají vysokou inteligenci. Ostatně, na internetu koluje celá řada videí o tom, jak  když jejich zobák na vlašský ořech nestačí, tak s ním vyletí do výšky a pustí ho aby se rozbil. A když  asfalt moc pruží, využijí drticích schopností kol projíždějících automobilů. Přišly i na to, že křižovatka je k tomu místem nejvhodnějším. Auta na červenou musejí zastavit a tak se po jistou dobu mohou proplétat pod koly rachotících monster, aniž by se vystavily nebezpečí, že je rychle jedoucí auto srazí.

 

 

Kukačky versus vrány

Italka Daniela Canestrari pracuje ve Španělsku na Universidad de Oviedo. Podle výsledků její studie jsou kukačky  ochránkyněmi genofondu vraních hnízd, ne jeho ničitelé parazitismem.  

Kukačky s oblibou snáší svá vejce právě i do vraních hnízd. Že se adoptivní rodiče musejí víc snažit, je pochopitelné. Mnohdy pak nestíhají a tak útisk ze strany kukaččího parazita si mnohdy vybere daň i na vlastním vraním potomkovi. Spíše ale jen zřídka, protože tento druh kukaček vejce ani holátka z hnízda nevystrkuje. Nebo aspoň ne cíleně. Bylo zcela legitimní si myslet, že kukaččí mládě v hnízdě musí být pro vrány nevýhodou. Jenže se ukazuje, že tomu tak není.  Mohlo nás už dříve trknout, že tak inteligentní tvorové, jakým vrány jsou, by se nenechaly snadno oblafnout, kdyby z toho pro ně nic pozitivního nekoukalo. Poznat svá vejce, která jsou typicky zelenkavá a hnědě skvrnitá od těch podstrčených, pro ně musí být hračkou. Ta kukaččí se neliší jen barvou ale i velikostí a tvarem. Kukaččí vejce jsou podstatně menší, světlejší, méně do zelena a oválnější. Postrádají typickou vraní "špičku". Ani po vylíhnutí by jim rozpoznání vetřelců nemělo činit potíže. Vlastní mláďata se rodičům hlásí červenou barvou v otevřeném zobáčku. Kukaččí prckové mají sliznice pomerančově žluto-oranžové. Znaků, které by inteligentní ptáci snadno prokoukli, je poměrně hodně. Je v tom tedy něco jiného. Cestičky evoluce musely vraní "slepotě" přiřadit nějakou výhodu. Podporu této kacířské myšlence poskytly výsledky španělského týmu pod vedením italské odbornice na ptáky, Daniely Canestrari z University of Oviedo. Zjistili, že osazenstvo hnízd s kukaččími vetřelci, přežívá lépe. Závěr vědecké studie je až trapně banální. Větší šance na přežití má propůjčovat smíšenému osazenstvu hnízda smrad. Konkrétně směs indolů, kyselých sirných sloučen a fenolů.  Právě na tyto látky jsou bohaté kukaččí výměšky a exkrementy a ty mají odrazovat predátory z řad zdivočelých koček i létajících dravců, pro něž bývají ptačí holátka vítaným zpestřením jídelníčku. Šestnáct let trvající studie sledující osud osazenstva 741 hnízd poskytla důkaz o tom, že i když mladé kukačky svým nepříbuzným kamarádům ze společného talíře ujídají, pro konečné počty přeživších vraních holátek je přítomnost kukačky v hnízdě přínosem. Šance na přežití by se jim ve společné domácnosti měla zvyšovat až o 40 %. Možná i proto, že kukačky nezatížené domácími povinnostmi, mají více času se spolupodílet na klamání případných vetřelců a jejich odhánění od „společných“ hnízd.
   

 

Zvětšit obrázek
Amotze Zahavi, evoluční biolog z Tel Avivské university předpověděl, že mafiánské praktiky jsou v živočišné říši obecným fenoménem. (Kredit: L. Shyamal, Wikipedia)

Teorie mafiánské kukačky
Daniela Canestrari článkem o ochranné funkci kukaččích výkalů poněkud znevážila jinou a v současné době uznávanou představu o významu kukaček. Vžilo se pro ní označení teorie „mafiánské kukačky“. Předpokládá, že mstivé metody nemusejí být výplodem je chorých lidských mozků, ale že trestání nedostatečně loajálních jedinců může být běžnou praxí i v říši zvířat. Kukačky toho měly být zářným příkladem. Ba co víc, mělo jít i o stejný druh kukačky (kukačku chocholatou) s níž pracoval tým vedený Italkou.  Podle hypotézy Amotze Zahaviho od rodičovských povinností osvobozené kukačky měly získat dostatek času na vymýšlení a pořádání trestných výprav do hnízd svých hostitelů. Zhruba šlo o to, že kukačky měly těm párům, které si troufly jejich vejce z hnízda vyhodit, pořádně zavařit, to aby si to příště dobře rozmyslely. Tuto hypotézu testoval před časem také tým Španělů. Pracoval pod vedením Manuela Solera. Mafiánskou hypotézu otestovali  a jejich výsledky měly dokládat, že je platná. Hnízda strak, z nichž Solerovi spolupracovníci parazitická kukaččí vejce odstranili, nedopadla dobře. Pětkrát častěji je vědci nacházeli vypleněné. Všechno to do sebe docela dobře zapadalo. I vysílačkami opatřené kukačky dávaly jasně najevo, že stračí hnízda, kam předtím nakladly svá vajíčka, opakovaně navštěvují. Mafiánské kukaččí praktiky mělo potvrzovat i to, že vzpurným stračím párům měly kukačky vajíčka naklovávat. Výzkumníkům zdokladování platnosti teorie mafiánských praktik u zvířat přineslo hodně slávy a vědeckého uznání.


 

Zvětšit obrázek
Podle Manuela Solera, profesora na Universidad de Granada je kukačka chocholatá představitelkou zvířecího organismu řídícího se mafiánskými praktikami. (Kredit: Universidad de Granada)

Máme tu tedy nyní teorie dvě. Ta novější, založená na prosté ochranné funkci zápachu, se méně příčí Occamově břitvě. Nemusí se potýkat s vysvětlováním jak kukaččí mozek zvládne osvojení si mstivých mafiánských praktik a hlavičky obětí zase uvědomování si toho, co kukačkám provedli jednou (vyhození vajíček z hnízda), že si už podruhé dovolit nemohou. Ještě složitější na mafiánské teorii je nejspíš vysvětlování faktu, proč druh, na němž parazit své mafiánské mstivé praktiky uplatňuje a evidentně mu tím záměrně škodí, ve skutečnosti prospívá a patří k těm nejrozšířenějším.   

 

Zvětšit obrázek
Lucky Luciano, údajný vzor kukaček. (Kredit: NY Police dept.,Wikipedia)


Nejspíš jsme kukačkám nálepku parazitů a ještě k tomu mafiánských, dali z neznalosti    neprávem. V případě vran jim "parazit" svým chováním evidentně činí dobro. Eliminuje riziko a přispívá tím k předávání genů adoptivních rodičů a podporuje tím přežití vran jako druhu. Mezi kukačkou a vránou jde o oboustranně prospěšnou ukázkovou symbiózu a je dost pravděpodobné, že se totéž časem potvrdí i u některých dalších kukaččích druhů a že se i jim za svou podezřívavost z nekalostí budeme muset omluvit stejně, jako v případě kukačky chocholaté. 


Literatura
From Parasitism to Mutualism: Unexpected Interactions Between a Cuckoo and Its Host, Science 21 March 2014: Vol. 343 no. 6177 pp. 1350-1352 DOI: 10.1126/science.1249008

Physorg http://phys.org/news/2014-03-cuckoo-birds-hosts.html#jCp


Autor: Josef Pazdera
Datum:23.03.2014 02:29