O.S.E.L. - Odtajněné záběry jaderného výbuchu ve vesmíru
 Odtajněné záběry jaderného výbuchu ve vesmíru
Z Hirošimy a Nagasaki víme, jaké škody může udělat atomová bomba na Zemi. Ale ve vesmíru? V šedesátých letech minulého století mocnosti také zkoušely, co to udělá, když jaderné nálože odpálí stovky kilometrů nad Zemí. Filmovalo se to, ale až nyní ze záznamu tu podívanou mohou shlédnout i nevyvolení.


 

Zvětšit obrázek
Test Starfish Prime U.S. Air Force 1352nd Photographic Group, Lookout Mountain Station - Image courtesy of US Govt. Defense


Operace pod krycím jménem "Starfish Prime" (mořská hvězdice) byla pokusem s jaderným výbuchem o síle 1,45 megatun. Pro srovnání, bomby na Hirošimu a Nagasaki byly proti tomu hračkou, jejich síla odpovídala 16 a 21 kilo tunám.
Vesmírný výbuch se udál v roce 1962 ve na nízké oběžné dráze ve výšce 400 km nad zemí 31 km jihozápadně od Johnstonova ostrova v Tichém oceánu.

Zvětšit obrázek
Starfish Prime se z Honolulu jevil jako noční Slunce prosvítající přes oblak. (Kredit: USGOV, Wikipedia)

Pro srovnání, Mezinárodní vesmírná stanice létá zhruba stejně vysoko, rozdíl je v rozsahu tří desítek kilometrů.
Pokus se moc nevyvedl. Následky byly větší, než vědci předpokládali. Zvláště electromagnetický výboj (EMP). Exploze vyřadila většinu přístrojů, které měly měřit její následky. EMP spolu s radiací zničil i několik satelitů (Ariel, TRAAC a Transit 4B) a další poškodil. Výbuch byl tak silný, že kromě světelné šou v Pacifiku bylo několik hotelů na Havaji, tedy 1445 kilometrů od epicentra, bez elektřiny a hosté potmě. Někdy se uvádí i jiné důvody tohoto pokusu, než ryze vojenské a sice  zkoumání Van Allenových radiačních pásů. To jsou oblasti s nabitými částicemi (tedy plazmatem) kolem Země, které zachytilo magnetické pole naší planety. Když se pásy "přebijí", částice začnou narážet na horní atmosféru a začnou světélkovat. Tak vzniká záře, které říkáme polární. 

 

Zvětšit obrázek
Van Allenovy pásy. (Kredit: ESA)

Pásy jsou ve skutečnosti dva. Velký vnější se nachází ve výšce od 10 tisíc do 65 tisíc km. Vnitřní pás se rozkládá zhruba ve výšce 1,1 až 3,3 poloměrů Země a je pro něj charakteristická vysoká koncentrace energetických protonů s energií přes 100 MeV. Záření vyskytující se v těchto končinách rádo poškodí sluneční baterie, integrované obvody a senzory. Sondám je riziko poškození potřeba snižovat. Uvádí se, že třímilimetrová vrstva hliníku zajistí, aby roční úhrnná dávka byla „jen“ 2500 rem. Ušetřeni zde nejsou ani astronauti. Proto například i při cestě Apolla s lidmi na palubě a cílem přistání na Měsíci NASA plánovala let tak, aby průlet pásy byl co nejkratší. Právě „zesílení“ radiace ve Van Allenových pásech mělo na svědomí poškození několika družic, které v něm operovaly. 
Hlavním důvodem Mořské hvězdice nejspíš bylo zjistit, zda by antibalistické rakety byly schopny operovat i po vypuknutí jaderné války. Ale ať už byly důvody jaderných testů vysoko nad Zemí jakékoliv, dnes už je neuvidíme. Tam nahoře je až příliš mnoho cenného materiálu a ohroženo by bylo nejen vysílání televize, ale i GPS navigace, telefonování, radiokomunikace,...

Zvětšit obrázek
Test Starfish Prime. (Kredit: NASA)

Starfish Prime nebyl jedináček odpálený ve velké výšce. Předcházely mu testy YUCCA, TEAK, ORANGE a tři ARGUSy. A ty byly součástí širší operace  Fishbowl, ta byla kolečkem ještě větší operace zvoucí Dominik. Zkoušky probíhaly ve spěchu a zvláště ty před Starfish Prime byly nedostatečně monitorovány a výbuchy se chovaly nezodpovědně a místo odpovědí na otázky přinášely řadu otázek. Během čtyř let (1958 a 1962) provedly mocnosti  USA a Sovětský svaz nad hranicí atmosféry 22 jaderných testů... 

Zvětšit obrázek
Test Starfish Prime. (Kredit: US GOV)

V té době svůj nejsilnější jaderný výbuch na oběžné dráze provedli Sověti během Kubánské krize v rámci své Operace K. Test třísetkilotunové hlavice se uskutečnil nad  Kazachstánem ve výšce 290 kilometrů. I ten se choval klackovitě a výsledkem bylo 570 kilometrů zničených telefonních linek, tisíc kilometrů vyřazeného elektrického vedení s následným vážným požárem v elektrárně Karaganda.

Generálové se myšlenek na hvězdné válčení atomovými zbraněmi nejspíš zcela nevzdali. Těch, kteří mají k této technologii přístup je čím dál tím více a první zkoušky již provedla i Čína. I když exploze ve  vzduchoprázdnu probíhají tiše (zvuk se nemá čím šířit), ničivý potenciál mají. Naštěstí mají i nevýhody. Patří k nim i to, že nebezpečná radiace vydrží na oběžné dráze zhruba čtyři měsíce a ohrožuje všechny další lety, o případných posádkách na nich ani nemluvě. A co je asi nejhorší, že výbuch a jeho následky nerozlišují mezi nepřátelským a vlastním cílem.


Video: Test Starfish Prime, ohňostroj je až na 8 minutě záznamu:





Poznámka:
Největší jadernou bombu v historii odpálil Sovětský svaz. Byla čtyřikrát silnější než nejvýkonnější americká bomba (Castle Bravo), byla 1 400krát silnější než bomby svržené v létě 1945 na Japonsko. Její síla desetkrát převýšila všechno, co explodovalo na všech frontách během Druhé světové války. Odpálili ji ve výšce čtyř kilometrů nad ostrovem Nová Země v Severním ledovém oceánu. Původně jí nazývali RDS-220, nebo krycím názvem Ivan či Váňa. Přezdívku Car-bomba dostala až později. Tento válec o hmotnost 25 tun byl schopen zničit jakékoli město do vzdálenosti 280 kilometrů. Popáleniny třetího stupně způsoboval do 100 kilometrů a jeden výbuch by zničil zemi velikosti Francie.


Autor: Josef Pazdera
Datum:23.07.2014 08:28