O.S.E.L. - Octomilkolapátor
 Octomilkolapátor
Octomilky jsou pravými hvězdami současných genetických výzkumů. Určitě už jste někdy zažili, jak to vypadá, když se odněkud vyrojí tyhle malé neposedné mušky. A teď si představte, že je máte roztřídit podle pohlaví a nerozmačkat je.

 

Zvětšit obrázek
Octomilka obecná (Drosophila melanogaster) se hojně využívá v genetických výzkumech a patří ke klíčovým modelovým organizmům vývojové biologie. Celý rod zahrnuje jeden a půl tisíce druhů lišících se vzhledem, chováním a způsobem rozmnožování. Jsou 2 - 4 mm dlouhé.
Octomilka obecná (Drosophila melanogaster) se hojně využívá v genetických výzkumech a patří ke klíčovým modelovým organizmům vývojové biologie. Celý rod zahrnuje jeden 1500 druhů. Jsou 2 - 4 mm dlouhé. Kredit: A. Karwath, Wikipedia

V genetickém výzkumu vědci rádi pracují s organismy, které se rychle množí, aby mohli sledovat přenos genů z genarace na generaci. Hmyz je logická volba, obzvláště octomilky mají poměrně krátký generační cyklus. A jejich genetický kód je velmi dobře znám. Ale. Ano, je tu jedno velké ale. A tím je práce s takto drobnými a křehkými organismy, které musíte roztřídit podle pohlaví a často i podle jiných znaků, jako je například barva očí. A těch mušek jsou pro výzkumy potřeba stovky, často i tisíce. I když je uspíte éterem, i tak je to, odpusťte mi prosím ten výraz, strašná drbačka.

 


Zvětšit obrázek
Octomilka visí bez úhony na konci sací trubice robotu. Robot využívá optiku k analýze chycené mušky. (Kredit: Stanford Univ.)
Octomilka visí bez úhony na konci sací trubice robotu. Robot využívá optiku k analýze chycené mušky. (Kredit: Stanford Univ.)

Teď je tu ale naděje pro všechny monotónní piplačkou zničené doktorandy a laborantky. Mark Schnitzer, profesor biologie a aplikované fyziky na Standfordu, představil robota, který dokáže tyto mušky nejenom pochytat, ale i roztřídit a v případě potřeby na nich provést mikropitvu, včetně extrakce mušího mozečku.

 


Robot trochu přípomíná UFO. Tenká trubice se pohybuje v muším habitatu a robot si záblesky infračerveného světla, které je pro mušky neviditelné ale dobře se odráží od jejich hrudi, zaměřuje svoje oběti. Po zaměření se trubice pohne nad nic netušící mušku a nasaje ji. Vše tak jemně, aby se jim ani chloupek na thoraxu nezkřivil. Poté mušku předá k dalšímu zpracování, opět do trubičky, kde mušku mírný podtlak udrží na místě. Tato revoluční metoda nejen že umožní zpracovat větší soubory mušek, protože robot dokáže pochytat a roztřídit až sto mušek za hodinu, ale umožní zkoumat chování a tělesné projevy mušek při vědomí, doposud se pracovalo pouze s omráčenými octomilkami.

Video na stránce Stanford News - zde

Robot dokonce dokázal v jednom z pokusů, podle parametrů muších předo, středo a zadohrudí, spolu s odstíny jejich zabarvení, rozlišit dva kmeny octomilky a to také dosud bylo ve větších počtech prakticky neproveditelné.

 


Tento robot bude určitě dobrým přínosem v boji s rakovinou, cukrovkou a jinými lidskými chorobami, které jsou pomocí octomilek zkoumány. A určitě autor obdrží tisíce děkovných dopisů od deprivovaných kolegů, které zbavil otrocké práce. Jak robot pracuje ukazuje video. Bohužel je zakázáno jeho sdílení na YouTube, můžete si ho ale spustit na stránce ZDE.

Zdroj: Stanford News


Autor: Martin Tůma
Datum:31.05.2015