Biologie je nevyzpytatelná. Skoro jako vesmír. Na počátku tohoto příběhu se objevil jednačtyřicetiletý muž z Kolumbie, který byl HIV pozitivní. Nejprve ho pár měsíců sužovala nejasná nemoc a pak se v lednu 2013 dostal do péče lékařů. Kolumbijští odborníci zjistili, že je infikovaný nejen virem HIV, který rozvrátil jeho imunitu, ale také tasemnicí dětskou (Hymenolepis, případně Rodentolepis nana) a zvláštními buňkami, které v pacientovi vytvářely nádorům podobné útvary v plicích a mízních uzlinách.
V Kolumbii odebrali vzorky a poslali je do americké vládní agentury Centers for Disease Control and Prevention (CDC). Tam se z nich vyklubala solidní záhada. Útvary v těle dotyčného Kolumbijce tvořily divně tvarované buňky, které očividně pronikaly do okolních zdravých tkání, přesně jako rakovina. Jenže badatelé CDC zjistili, že v podezřelých buňkách nejsou vůbec žádné lidské proteiny. Kde se takové buňky mohly vzít?
Američtí vědci sice věděli o nákaze tasemnicí dětskou, záhadné buňky prý ale rozhodně nevypadaly na to, že by mohly pocházet od tasemnice. V květnu 2013 došlo v příběhu k tragickému zvratu. Pacient zemřel na selhání ledvin a z léčby se stala pitva. Do práce se pustil tým patologů CDC, kteří přečetli DNA podivných buněk a přišli na to, že skutečně pocházejí z tasemnice. Genom těchto buněk ale nebyl úplně shodný s genomem běžných buněk tasemnic. Ukázalo se, že obsahuje mutace, které odpovídají mutacím v lidských nádorových buňkách. Jinými slovy, v CDC měli v ruce buňky nádoru, kterým pacienta nakazila jeho tasemnice.
Podle vývojového parazitologa Petera Olsona z Přírodopisného muzea v Londýně, který byl součástí kolektivu autorů publikace o této podivuhodné rakovině v časopisu New England Journal of Medicine, jsou podobné případy rakoviny odvozené od tasemnic velice vzácné. Olson jich popsal jenom pár, vždy u pacientů s rozvráceným imunitním systémem.
Olson věří, že nádorově se chovající buňky tasemnice jsou vlastně pozměněné larvy tohoto parazita, které se u lidí s oslabenou imunitou dostaly ze žaludku do mízních uzlin. Zdravý imunitní systém by jim v tom totiž měl bez problémů zabránit. Larvy tasemnic jsou plné velmi ochotně se množících kmenových buněk a když se dostaly do nezvyklého prostředí, tak nevytvořily slavnou článkovanou tasemnici, ale začaly bujet v podobě nádorové tkáně.
Stěžejní roli v tomto, i v některých dalších případech rakoviny od tasemnic hraje tasemnice dětská. Je unikátní v tom, že když na to přijde, tak zvládne celý vývojový cyklus ve střevech savčího hostitele. Vajíčka tasemnic se totiž obvykle dostávají ven z hostitele a nejprve vlezou do bezobratlého mezihostitele, a až pak do definitivního hostitele. Tasemnice dětská je zároveň i nejběžnější lidskou tasemnicí a v současnosti s ní žije asi 75 milionů lidí.
Molekulární genetička z Cambridge Elizabeth Murchison je novým případem rakoviny od tasemnice fascinována. Studuje totiž infekční šíření rakovinných buněk mezi živočichy a tohle nemohla přehlédnout. Podle ní sice není žádný důkaz, že by byly nádory od tasemnic nakažlivé mezi lidmi navzájem, jde ale o nový typ vzniku choroby, který jsme až doposud víceméně přehlíželi.
Video: Elizabeth Murchison: Fighting a contagious cancer
Literatura
Nature News 4. 11. 2015, New England Journal of Medicine 373: 1845–1852.