Onemocnění PRRS známe už 35 let. Moc se o něm nepíše, nejspíš proto, že netrápí lidi a také, že jsme si s ním za celou tu dobu nedovedli poradit. Pro chovatele v jehož chovu se vyskytne, znamená pohromu. Začne to tím, že sem tam nějaké to zvíře kašle. Postupně se přidají další a mnohé to zase přejde. Horší je, že po čase chovatel zjistí, že mu zvířata nepřibírají na váze. Prasnicím se nechce zabřezávat a těm, kterým se to povede, rodí předčasně a plody mají malé. Farmář svůj brav krmit musí, jenže mu na něm nic nepřirůstá a s klesající porodností se přidávají problémy s obnovou stáda. Nějakou dobu se mu daří vytloukat klín klínem a i když zkusí nemocné vyřazovat a nakupovat místo nich zdravá zvířata, moc to nepomůže. Infekčnost viru patřícího do skupiny RNA virů, je záludná. Přenáší se vzduchem a chytnout se dá i od zdánlivě zdravých zvířat. Kanci navíc přenášejí viry na prasnice semenem, takže ani zavedení inseminace a omezení kontaktu zvířat, situaci nezvrátí. Veterináři, kteří rádi léčí, na to někdy mají jiný názor, ale praxe se kloní k opatření přezdívanému „všechno ven“. Stádo vybít, prostory desinfikovat a začít „od píky“ znovu.
PRRS je celosvětový problém. Jedna z těch silnějších vln, která proběhla Čínou v roce 2006, měla podle tamní veterinární správy, za následek úhyn dvou milionů kusů prasat. V USA ztráty způsobené touto nemocí odhadují na 664 milionů dolarů ročně. U nás v Evropě máme kvůli PRRS pulty v obchodech chudší zhruba o 6,8 milionů tun masa. Že to zaplatíme v ceně toho zbytku, netřeba rozvádět.
Dosavadní snahy o prevenci a podporu imunity, narážely na problém, jako ho známe u chřipky - viry občas rádi zmutují. Vakcinace, v tom lepším případě, je účinná jen ze 40 %.
V roce 2012 přišla Jennifer Doudna z University of California-Berkeley s nápadem, který vešel ve známost jako systém „CRISPR/Cas9“. V molekulárně genetických laboratořích se takřka přes noc zmíněná metoda úpravy genomu stala šlágrem. Spojuje výkonný enzym s přesným naváděcím systémem. Tím je krátký řetězec ribonukleové kyseliny. Ten má na starosti vyhledat v dědičné informaci přesně to místo, které mu nastavíme. Připojený enzym s funkcí molekulárních nůžek (nukleáza Cas) pak střihne do dvojité šroubovice DNA tam, kam má předurčeno a nenadělá nepořádek někde jinde. Metoda dovoluje nejen ničit střihem do šroubovice, ale do vybraného místa umožňuje i vkládat jinou informaci. Když na to přijde, tak i geny z cizí DNA. V případě našich čuníků ale tak daleko chodit nebylo třeba. Stačil genový knockout a poničení jen jednoho jediného proteinového genu s libozvučným jménem CD163. Ten je pro PRRS virus něco jako místo, kde se mu jeho kotva "chytne", bez jeho přítomnosti si na povrchu prasečích buněk ani neškrtne.
Nově vyšlechtěná prasata ve svém genomu žádný gen navíc, nemají. Vědci jim jen jeden utlumili, takže vepřová flákota, místo asi 50 000 proteinů, má jen o jednu bílkovinu méně. To náš jazyk nemá šanci poznat, nicméně to, že jde o produkt GMO, by mohlo vadit některým mozkům. V Americe nejspíš ne, protože v GMO organismech tam veřejnost problém nespatřuje. Věří své FDA, přísné instituci na světě, která ze zákona hlídá zdravotní nezávadnost toho, čím se v USA léčí a co se prodává k jídlu. Kromě geneticky modifikovaných plodin jako je kukuřice, rajčata, jahody, řepka, ryby,… se Amerika staví vstřícně i ve schvalování klonů pro výživu lidí a stejně tak mléka od klonovaných krav. Čína a přilehlé oblasti se na „škodlivost konzumace genů“ také dívá racionálně. Už proto, že to v obchodech zlevňuje jejich každodenní rýžový „chléb“ i zřídkavou čokoládu.
Proti novým čuníkům tedy nejspíš zbytek světa protestovat nebude. Jak to ale bude u nás se těžko dá předvídat. I problém s medem vyřešila EU jen šalamounským slovíčkařením a nad jeho dovozem z krajin, kde pěstují nové plodiny - rezistentní kukuřici, bavlník, řepku, sóju,... Damoklův meč visí tak trochu stále. Med, jak známo, obsahuje pyl a v tomto případě je modifikovaný.
Evropa si pěstitele GMO plodin letos vyhnala a z velké části při tom vylila i vaničku výzkumu. Zajímavé, nebo spíš tristní na tom je, že nám nevadí produkty z plodin ve většině Evropy zakázaných pěstovat, dovážet. Asi nebudu sám, komu se opatření nedovolit našim farmářům snížit náklady pěstováním nově vyšlechtěných plodin a přitom současně produkty z nich importovat (jak k lidské výživě, tak i krmení zvířat), poněkud schizofrenní. Moc bych se proto přimlouval za to, abychom ke GMO vepříkům, nevnímavým k nemoci, kterou je i nejeden z našich chovů prolezlý, byli shovívavější. Už kvůli těm levnějším řízkům. Co říkáte?
Literatura
University of California-Berkeley
Genus tackles major pig disease with breakthrough technology
https://phx.corporate-ir.net/phoenix.zhtml?c=130998&p=irol-news