Dneska už není skoro nikdo, kdo by neslyšel o tragickém osudu ďáblů medvědovitých. Draví a vzteklí vačnatci nalezli vskutku ďábelského protivníka – nakažlivou rakovinu obličeje DFTD (Devil facial tumour disease). Tato strašlivá choroba likviduje ďábly od poloviny devadesátých let takovým způsobem, že balancují na samotném pokraji vymření. V posledních letech se sice objevila naděje, že by ďábly před odchodem do oddělení paleontologie mohla zachránit vakcína, jejich existence ale stále visí na vlásku. Nový objev specialistů Tasmánské univerzity jim v tom asi moc nepomůže, spíše naopak.
Přenosné rakoviny jsou strašlivé a zároveň zvráceným způsobem fascinující. Jako by rakovina sama o sobě nestačila. Přenosné rakoviny se šíří mezi jedinci prostřednictvím nákazy buňkami nádoru. Známe jich naštěstí velice málo. Kromě nakažlivé rakoviny obličeje ďáblů to je ještě pohlavně přenosný a mediálně slavný histiocytický nádor psů (Canine transmissible venereal tumor, CTVT), nakažlivý histiocytický lymfom (Contagious reticulum cell sarcoma) křečků zlatých, který mohou přenášet komáři (Aedes aegypti) anebo přenosná leukémie hemolymfy mlžů rozchlipek písečných (Mya arenaria).
A teď tu máme další případ. Ruth Pye z Tasmánské univerzity a její spolupracovníci objevili druhou, geneticky odlišnou nakažlivou rakovinu obličeje ďáblů, čili DFT2. Na první pohled se sice nedá od původní rakoviny moc rozeznat, ale DNA a uspořádání chromozómů mluví jasně. Původní nakažlivá rakovina obličeje se sice vyvíjí, mění, různě přestavuje chromozomy, tak jako jiné rakoviny, tohle je ale podle všeho jiný nádor. Pye a spol. například v buňkách nové rakoviny našli samčí pohlavní chromozom Y, zatímco genom původní nakažlivé rakoviny pochází z těla samice, a žádný chromozom Y by tam tedy být neměl.
Na Tasmánii bude asi hodně smutno. Nová nakažlivá rakovina se zatím našla u osmi ďáblů v jedné oblasti jihovýchodní části ostrova. Podle šéfky výzkumu Elizabeth Murchison z Cambridge jsme si až doposud mysleli, že podobné nakažlivé rakoviny jsou nesmírně vzácné. Teď bychom se nad tím asi měli znovu zamyslet.
Murchisonová a ostatní považovali nešťastné ďábly za oběti extrémní, zcela výjimečné smůly. Rakovina, která se šíří kousáním, jako blesk z čistého nebe a jako na potvoru se objeví u velice kousavých zvířat. Najednou to ale vypadá, že to až tak výjimečné nebude. Vědci hoří touhou zjistit, jestli mají ďáblové smrtící sklony k vývoji podobných onemocnění anebo jestli nakažlivé rakoviny prostě nejsou tak vzácné, jak jsme si mysleli. Je prý možné, že na Tasmánii mají ještě vícero nakažlivých rakovin ďáblů, jen jsme je ještě neobjevili. Pro záchranné programy ďáblů medvědovitých by to byla poměrně zásadní informace.
Je možné, že historie ďáblů skrývá temná tajemství. Podle fosilních nálezů víme, že ďáblové žili i v Austrálii, kde ale asi před 3 tisíci let vymřeli. Konec ďáblů v Austrálii bývá připisován nelítostné konkurenci dingů, ale kdo ví. Může ještě ďábly něco zachránit? To je ve hvězdách. Výzkum vzteklých vačnatců teď každopádně nabere na obrátkách. Všechny bude zajímat, jak velkou hrozbu nakažlivé rakoviny představují. Jedno je už jisté – jejich hrozba je větší, než zdálo.
Video: Elizabeth Murchison: Fighting a contagious cancer
Literatura
University of Cambridge 28. 12. 2015, PNAS 23. 12. 2015, Wikipedia (Clonally transmissible cancer).