Každá supernova, tedy exploze, která završuje umírání masivní hvězdy, je naprosto ohromující, a otřese pořádným kusem vesmíru. Některé supernovy ale vynikají svoji silou a zářivostí. Říká se jim hypernovy (hypernovas) anebo také superzářivé supernovy (superluminous supernovas, SLSNs). Exploze hypernov jsou mnohem energetičtější, nejméně stokrát jasnější, a také asi tak tisíckrát vzácnější, než běžné supernovy, i když pojem „běžný“ dostává v souvislosti se supernovami poněkud nový význam.
Hypernovy jsou tedy vzácné, to každopádně, ale s rozvojem průzkumu oblohy automatickými teleskopy, které hledají podobné události na stále větší ploše oblohy, nacházíme další a další. Ale to, co jsme zachytili loni v pozdním jaru, to překonává naši dosavadní zkušenost. Astronom Subo Dong z Kavli institutu astronomie a astrofyziky Pekingské univerzity a jeho kolegové z projektu All-Sky Automated Survey for Supernovae (ASAS-SN) dne 14. června 2015 zaznamenali hypernovu, která dostala jméno ASASSN-15lh. Už na první pohled bylo jasné, že jde o něco výjimečného.
Hypernova ASASSN-15lh zazářila jako 570 miliard Sluncí, což je 57 krát více, než jak odborníci odhadují zářivost celé Mléčné dráhy, tedy 10 miliard Sluncí. V Mléčné dráze je sice 200 až 400 miliard hvězd, ale většina z nich jsou červení trpaslíci, hvězdy mnohem méně zářivé než Slunce. Astronomové navíc odvozují zářivost galaxií poměrně sofistikovaně, a významně přihlížejí k životnosti hvězd. Hypernova ASASSN-15lh byla více jak dvojnásobně jasnější, než ty nejmohutnější doposud zaznamenané hypernovy. Jak prohlásil Krzysztof Stanek z Ohijské státní univerzity, kdyby se tahle hypernova odpálila na podobném místě v Mléčné dráze, tak by na naší obloze zářila jasněji než Měsíc v úplňku, zahnala by noc, a byla by v pohodě viditelná i ve dne.
Projekt ASAS-SN využívá dvě automatické pozorovací jednotky, které pracují v rámci globální sítě LCGOT (Las Cumbres Observatory Global Telescope Network). ASAS-SN Unit-1, čili „Brutus“ zahrnuje čtyři robotické 14-centimetrové teleskopy na havajské stanici Haleakala. Druhou jednotku ASAS-SN Unit-2, pojmenovanou „Cassius“, tvoří rovněž čtyři 14-centimetrové teleskopy, a sídlí na observatoři Cerro Tololo (CTIO) v Chile. Časem by se k nim měly přidat další dvě takové jednotky po čtyřech teleskopech.
Dong a spol. tvrdí, že se ASASSN-15lh řadí k hypernovám s nízkým obsahem vodíku. Odborníci mají za to, že takové hypernovy odpalují magnetary, velice kompaktní, rychle rotující a hlavně nesmírně zmagnetizovaná jádra hvězd, která vzniknou během dotyčné hvězdné exploze. Extrémní magnetická pole magnetaru se podle těchto představ podílejí na ohromující zářivosti explozí hypernov. Jenomže hypernova ASASSN-15lh byla tak strašlivě zářivá, že kdyby ji odpálil magnetar, tak by musel rotovat maximální fyzikálně možnou rychlostí a přeměnit svou rotační energii na teplo se stoprocentní účinností. A Dong velmi vážně pochybuje o tom, že by něco takového bylo možné. Vysvětlení s magnetarem proto podle Donga prakticky nepřichází v úvahu.
Další záhada spočívá v místě původu rekordní hypernovy. Ostatní nám známé méně zářivé hypernovy s nízkým obsahem vodíku se vesměs odpálily v málo zářivých trpasličích galaxiích, kdežto hypernova ASASSN-15lh zřejmě explodovala poblíž centra masivní a relativně klidné galaxie, která je zářivější než Mléčná dráha. Dong a spol. sice úplně nemohli vyloučit možnost, že hypernova ASASSN-15lh vybuchla v trpasličí galaxii, která leží přesně mezi námi a zmíněnou masivní galaxií, stejně je to prý ale divné.
Lovec supernov Edo Berger z Harvardu uvádí jako další možné vysvětlení, že vlastně nešlo o supernovu. Prý jsme mohli pozorovat ohňostroj, který oslavil sežrání hvězdy supermasivní černou dírou. Ale i sám Berger to nepovažuje za příliš pravděpodobné. Rovněž se objevily spekulace, že tuhle hypernovu vylepšilo ohromné množství niklu, které mohlo dramaticky zesílit efekt magnetaru na explozi. Ale těžko říct. Věrohodné vysvětlení nejsilnější hypernovy je stále ve hvězdách.
Video: Supernova ASASSN-15LH
Literatura
Nature News 14. 1. 2016, Ohio State Univerzity 14. l. 2016, Science 351: 257-260, Wikipedia (ASASSN-15lh).