O.S.E.L. - Helma s airbagem
 Helma s airbagem
Cyklisté a motorkáři jsou těmi, kteří při nehodách tahají za hodně krátký konec. Bioinženýři ze Stanfordu je chtějí chránit něčím, co se už delší dobu osvědčuje automobilistům – airbagy. Hodlají je vecpat do límce, nebo inteligentní přílby.

Nynější přílby jsou si podobné jak vejce vejci. Na povrchu tvrdá skořepina a pod ní nějaká pěna, často jen obyčejný polystyren. Ne, že by to hlavu nechránilo. Rozhodně to je lepší, než nic, hlavně proti proražení lebky a odřeninám. S ochranou proti přetížení, to ale nijak slavné není. Mozek je přitom na otřes obzvlášť citlivý. Někdy stačí, abychom se při pádu, který nijak zle nevypadá, se jen mlacnuli hlavou o zem a z toho, co zprvu vypadalo jako banalita, po níž jsme se cítili dokonce, jakž takž, se posléze vyvine problém.

 

Nová helma ze Stanfordské laboratoře při pádu ze dvou metrů snižuje ve srovnání s "klasikou"  riziko poranění pětkrát až šestkrát.(Kredit: Camarillo lab.)
Nová helma ze Stanfordské laboratoře při pádu ze dvou metrů snižuje ve srovnání s "klasikou" riziko poranění pětkrát až šestkrát.(Kredit: Camarillo lab.)

Mozek má totiž po úderu tendenci otékat. Nemusí být ani nijak viditelně poškozený, ani krvácet. Tím, jak se kvůli otoku nemůže vejít do lbi, začne tlačit na přívodné a odvodné cévy. Sám si tak zhorší zásobení živinami a energií, což jsou záležitosti pro obnovu do normálu dosti potřebné. To by ještě nebylo to nejhorší, protože  i nervové buňky jsou schopné nějakou dobu hladovět. Větší problém je s odvodem zplodin látkového metabolismu. Těch bývá po takovém dutém úderu do hlavy také více, než za běžného „provozu“. Kumulace detritu (z rozpadlých buněk) a jedovatin, začne zhoršovat pracovní prostředí buňkám, které mají v popisu práce úklid a válčit s infekcemi. To už na pováženou je.

 

Zcela nejhorší ale na otékajícím mozku je, že se přiškrcením přívodu krve začne dusit. Neurony se bez kyslíku obejdou jen krátce. Proto lékaři nechtějí po úderech do hlavy dávat prognózu. I prkotina, se ráda zvrtne a i když se z pacient z takové šlamastiky vylíže, mohlo to postihnout jen část mozku. Podle toho, kde došlo k hromadnému „úprku neuronů“ pak dochází ke změněně osobnosti, motoriky, ušetřeno nebývá ani IQ. Nejeden  víkendový cyklista se tak, až na výši konta,  propracoval do pozice profesionálního boxera.

 

Mehmet Kurt je student, který se hodlá dát na vědeckou dráhu a tak pracuje jako postdoktorand v laboratoři Davida Camarillo na Stanfordově universitě. Pokouší se  mozkovým peripetiím předejít poněkud zvláštní helmou. A protože si je vědom, že helmy jsou do značné míry nepraktické, hodlá to řešit módním doplňkem, který by se nosil podobně, jako kapuce složené v límci bundy, případně svůj systém nafukovacích vaků hodlá vměstnat do klasické helmy. Při kolizi nafouknutá „čepice“ utvoří okolo hlavy mohutný pružný val.  Zda je úvaha správná a tento typ helmy by mozek chránil lépe než stávající ochranné pomůcky, si již ve Stanfordu vyzkoušeli. Vyrobili si k tomu šibenici, na níž nechávají padat hlavy na kus železa. Imitují tím testy, kterými musejí projít helmy, aby se mohly honosit federální visačkou odolnosti a schválení pro všechny státy USA. Akcelerometry  ukázaly, že novátorské řešení, ve srovnání s těmi federálními přílbami, snižuje zrychlení (tíhové zrychlení s písmenkem g), pětkrát až šestkrát. Stejnou měrou by nám nový límec měl snižovat i riziko poranění mozku.


Tady ale náš obdiv nad invencí bioinženýrů poněkud ochabuje. Jak se ukázalo, testy prováděli s nafouknutou ochranou. To znamená, že odpalovací systém, který by přílbu nafukoval nemají ještě zcela dořešen. Zádrhel je v tom, že by měl pracovat razantně a přitom nás nepřipravit o bubínky. Podrobněji nezmiňují ani soustavu čidel, která by správně vyhodnocovala nebezpečí a nepřiváděla límec k explozi ve chvíli, kdy nám při jízdě lesní pěšinou udeří do helmy něco jako tři oříšky pro Popelku.

 

Aby toho nebylo málo, tak traumatologové v poslední době poukazují na fakt, že mozku, spíše než přímé (lineární) údery nedělají dobře ty torzní. Při nich se axony propojující jednotlivé části mozku natahují více, což se jim líbí méně. Ale to není jen záležitost našeho límce, ale i všech stávajících příleb takže i s tímto hendikepem by zasloužilo se nějak popasovat.

 

 

I když jde zatím jen o polotovar, který má do zdárného finále daleko, nemyslím si, že by si  „nafukovací pytlíková“ ochrana hlavy nezasloužila další výzkum. Ostatně, airbagy v autech, než jim vychytaly mouchy opěrkami hlav, lámaly vazy více řidičům a spolujezdcům, než kolik jich zachraňovaly a dnes si bez nich auto již ani nedovedeme představit.
Kdyby se jim ve Stanfordu ale podařilo vylepšit i helmy, jak plánují, i motoristům, nebyl by to marný počin. Jejich statisticky jsou na tom celosvětově dlouhodobě stále hůř. U nás byl loňský rok pro motorkáře také tím nejtragičtějším za poslední tři roky. Při nehodách jich zemřelo devadesát. Na jednoho mrtvého přitom připadají další čtyři s vážným poškozením mozku...

 

Literatura

Mehmet Kurt et al. Modeling and Optimization of Airbag Helmets for Preventing Head Injuries in Bicycling, Annals of Biomedical Engineering (2016). DOI: 10.1007/s10439-016-1732-1


Autor: Josef Pazdera
Datum:06.10.2016