O.S.E.L. - Dělají z nás vegetariány klíšťata?
 Dělají z nás vegetariány klíšťata?
Aby název zaujal, poněkud přehání. Pokud se klíšťatům daří vyvolat alergii na maso, tak jen sporadicky. Nejde také o dílo klíšťat, ale jen o jejich asistenci, přičemž alergii si následně přivodí naše tělo samo. Vlastně se ani nejedná o typické vegetariánství, protože drůbeže a ryb se to netýká. Na zprávě, která i po upřesnění vypadá jako vtip Radia Jerevan, něco být může. Už dva týmy na dvou světadílech nezávisle upozorňují, že od klíšťat nám nehrozí jen obrna, chronické bolesti hlavy, snížená výkonnost a deprese střídající se s blbou náladou. Nově bychom k tomu měli přičíst i poloviční vegetariánství.

Erythema migrans - charakteristický znak boreliózy. Kredit: Autor: Jost Jahn CC BY-SA 2.0
Erythema migrans - charakteristický znak boreliózy. Kredit: Autor: Jost Jahn CC BY-SA 2.0

Co všechno klíšťata přenášejí?

1.) Lymeskou borreliózu

Tu nám zprostředkují předáním bakterie rodu Borrelia. K nejvíce nakaženým zvířatům v přírodě patří hlodavci, pak zvěř zvaná vysoká, ale i někteří ptáci. Z těch ji na nás přenesou. Prvními příznaky jsou zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, bolest svalů a kloubů. Všímat bychom si měli charakteristické červené vyrážky v místě kousnutí, kde postupně vytvoří rozšiřující se kruhy. Pokud nenasadíme antibiotika včas, hrozí obtížně léčitelné komplikace postihující nervovou soustavu, srdce i klouby. Zrádná je proměnlivou inkubační dobou. Ta může být 2 dny, stejně tak měsíc, nebo několik měsíců.  A k vytvoření zmiňované červené skvrny nemusí dojít vždy.

 

2.) Klíšťovou encefalitidu

Jde o virové onemocnění, ale i v tomto případě jsou rezervoárem infekce hlodavci a lesní zvěř. Ale i ovce, kozy a krávy, z jejichž mléka se také můžeme nakazit. Týden až dva po nakažení většinou dojde ke dvěma fázím. Ta první připomíná chřipku provázenou bolením celého člověka a celkovou únavou. Poté se jakoby uzdravíme, aby vzápětí nastoupila druhá fáze. Tu provází vysoké horečky, světloplachost, zvracení, třesavka, předrážděnost, blouznění až ztráta vědomí. Zatímco v případě borreliózy stačí podat penicilin, v tomto případě, tak jako u jiných virových onemocnění, se léčí jen symptomy, mimo jiné klidem.

 

Tularemický vřídek v místě, kudy do těla vnikla infekce. ( Kredit CDC )
Tularemický vřídek v místě, kudy do těla vnikla infekce. ( Kredit CDC )

 

3.) Ehrlichiózu

Nemoc se podobá borrelióze, jen její bakteriální původce je jiný (Ehrlichia, Anaplasma). Postihuje plíce, játra a mozek. Naštěstí i zde zabírají antibiotika, zvláště ta širokospektrální.


4.) Babesiózu

Původcem je prvok z rodu výtrusovců, kteří si vegetují uvnitř červených krvinek. V těch dávají vznik svému stádiu zvanému merozoit. V napadené krvince bývají až čtyři. Nemoc se hodně podobá malárii. K bolení všeho se přidávají horečky  40,5°C .

5.) Tularémii

Říká se jí zaječí nemoc a způsobuje ji bakterie Francisella tularensis. Klíště je jejím rezervoárem a k nákaze stačí  jen asi  deset až padesát bakterií. Po třech až deseti dnech se v místě štípance objeví vřídky. Nemoc doprovází horečka, malátnost, únava, později nás čekají píštěle na mízních uzlinách a léze v mnoha orgánech.  Žádnou z uvedených infekcí nelze brát na lehkou váhu. Všechny mohou vést k trvalému těžkému poškození zdraví a smrti.

Galaktóza (beta-D-galactopyranose). Sumární vzorec galaktózy: C6H12O6
Galaktóza (beta-D-galactopyranose). Sumární vzorec galaktózy: C6H12O6

Bohužel ani tento výčet se nezdá být konečný

Klíšťata nám dovedou zadělat na problém ještě něčím, co nemá s infekcí  nic společného. Alespoň ne takovou infekcí, pod kterou se myslí to, když nám nakažené klíště svými slinami do těla předá viry, bakterie nebo prvoky. Alergii na párek v rohlíku nám poněkud paradoxně může přivodit i klíště nenakažené. Jednoduše proto, že má ve slinách alfa-galaktózu.


Alpha-gal. Celým „jménem“:  3-O-α-D-Galactopyranosyl-D-galactopyranose. Někdy se uvádí jako: 3-α-Galactobiose; Gal(α1-3)Gal; alpha-D-Gal-(1→3)-D-Gal. Sumární vzorec alfa-gal: C12H22O11
Alpha-gal. Celým „jménem“: 3-O-α-D-Galactopyranosyl-D-galactopyranose. Někdy se uvádí jako: 3-α-Galactobiose; Gal(α1-3)Gal; alpha-D-Gal-(1→3)-D-Gal. Sumární vzorec alfa-gal: C12H22O11

Co je galaktóza a co alfa-galaktóza?

Galaktóza (zkráceně gal) je monosacharid s šesti uhlíky (hexóza). Jako součást mateřského mléka je důležitým zdrojem energie pro kojence. Její  deriváty se vyskytují v mnoha oligo- a polysacharidech.  Alfa-galaktóza - 1,3-galaktóza  (zkráceně „alfa-gal“), o kterou nám v tomto článku jde, je také sacharid, ale na rozdíl od naprosté většiny savců, kteří tuto látku v membránách svých buněk mají, je nám (člověku) cizí. Tím, že klíště saje krev na zvířatech, má alfa-gal struktury ve svých slinách. Jakmile nám tento sacharid ve formě glykosilovaných proteinů svým kousancem vpraví do krevního oběhu, náš imunitní systém to hodně rozčílí. Jde o stejnou reakci, kvůli které nám chirurgové nemohou transplantovat zvířecí orgány a proč se nám odhojují. U někoho se imunitní systém stane na alfa-gal tak přecitlivělým, že jakmile se ve střevech objeví větší množství jejích proteiových komplexů, uvede to imunitní systém do stavu nepříčetnosti. V praxi to pro takového nešťastníka může znamenat, že poté, co ho klíště  senzitizovalo, si dá třeba vepřo knedlo zelo a po několika hodinách mu začne být zle. Ty slabší případy se ke zdravotníkům a do statistitk nedostanou, jen ty horší s kterými se jezdí na pohotovost.

Marianne van Hage, MD, PhD. Šéfová kolektivu na Karolinska Institutet, kde jako první narazili na možnou souvislost  galactose-α-1,3-galactose u klíšťat s alergií na červené maso.
Marianne van Hage, MD, PhD. Šéfová kolektivu na Karolinska Institutet, kde jako první narazili na možnou souvislost galactose-α-1,3-galactose u klíšťat s alergií na červené maso.

Průjem doprovází zrudnutí po celém těle s bolestivou kůží a otoky, které se nevyhnou ani plícím takže nastanou respirační problémy. Problém se může vyhrotit do stavu označovaného anafylaktický šok. A při něm už jde o život nejen astmatikům.  Imunologicky jde o spuštění alfa-gal alergické reakce. Veřejnost si to ale překřtila po svém na „alergii na maso“, a tak se to do značné míry ujalo. V anglické literatuře se proto můžeme setkat se zkratkou MMA (Mammalian Meat Allergy). Charakteristické pro MMA alergii je, že k nevolnostem po pozření červeného masa dochází v rozmezí třech až osmi hodin.

 

Thomas A. Platts-Mills. Britský imunolog a alergolog, autor více než 300 publikací a ředitel divize na University of Virginia School of Medicine.
Thomas A. Platts-Mills. Britský imunolog a alergolog, autor více než 300 publikací a ředitel divize na University of Virginia School of Medicine.


Jak je alergie na maso v populaci rozšířená?

Těžko říci, případy jsou hlášeny z Austrálie, Francie, Německa, Španělska, Japonska, Koreje a Švédska. Podle Amerických doktorů z Vanderbilt University a University of Virginia v Charlottesville, by nemuselo jít o nijak výjimečnou záležitost. Sami uvádějí, že se s těmito alergiemi na svých pracovištích setkávají několikrát týdně. Hodně často má jít o lidi, kteří předtím, než je štíplo klíště, neměli s konzumací masa sebemenší problémy. Jak zákeřnou dovede tato alergie být uvádí na případu lovce, který celý život jedl zvěřinu a až nedávno, poté co opakovaně skončil na jednotce intenzivní péče, se zjistilo, co u něj život ohrožující stavy navozuje.

 

Víte, že od poloviny všech klíšťat, které po nás lezou nic nehrozí? Menší samečci, na rozdíl od samiček, jsou mírumilovní a nekoušou. Nás vyhledávají jen proto, že jim to zvyšuje šance potkat svou vyvolenou.
Víte, že od poloviny všech klíšťat, které po nás lezou, nic nehrozí? Menší samečci, na rozdíl od samiček, jsou mírumilovní a nekoušou. Nás vyhledávají jen proto, že jim to zvyšuje šance potkat svou vyvolenou.

Určit diagnózu je v těchto případech problém i pro odborníky. Avízem bývají až hladiny specifických  imunoglobulínů IgE a IgM v krvi a zmínka nemocného, že ho nedávno štíplo klíště.

Amblyomma americanum, klíště americké. (Kredit CDC)
Amblyomma americanum, klíště americké. (Kredit CDC)

Alergolog Erin McGintee má rajon v klíšťaty hodně promořené oblasti - východním Long Islandu. Jak uvádí, tak se v uplynulých třech letech setkal se zhruba dvěma sty případy, Přičemž častěji postiženými se stávali ti, kteří často chodili do přírody. Nejméně ve třiceti případech šlo o děti a nejmladšímu byly čtyři nebo pět let.

 


Proč si vědci myslí, že v náhlém vzniku alergie na červené maso hrají neblahou roli klíšťata?

Podle význačného alergologa Platts-Millse z  University of Virginia je na tuto myšlenku přivedl lék proti rakovině cetuximab. Lék je účinný, ale někteří pacienti po něm otékali a dostávali alergické reakce. Jak se ukázalo, tak alergikům se v krvi vytvořilo hodně protilátek proti alfa-gal. Ne, že by je štíplo klíště, ale vše se vysvětlilo tím, že lék se připravuje na geneticky modifikovaných myších a protože jsou savci, byly v něm stopy alfa-gal. Injekce pacienty senzitizovaly podobně jako štípnutí klíštětem.

Ixodes ricinus, klíště obecné (Kredit: James Lindsey at Ecology of Commanster)
Ixodes ricinus, klíště obecné (Kredit: James Lindsey at Ecology of Commanster)

Když si k tomu vědci přidali statistické zjištění, že 80 % postižených nesnášenlivostí červeného masa před propuknutím ataku štíplo klíště. A že v jejich  krvi testy stanovují až dvacetinásobně vyšší hladinu protilátek proti alfa-gal. Začalo to všechno do sebe slušně zapadat. Podle Platts-Millse je ale ve slinách klíšťat kromě alfa-gal celá řada dalších látek, které by mohly u spouštění alergické reakce a uvolňování histaminu asistovat. Protože jde o žhavý problém, na němž se dají trhnout publikační body, začíná se problému věnovat celá řada laboratoří, a tak je pravděpodobné, že o alergii na maso budeme brzo psát znovu. A za všechny masožravce doufám, že to bude i z pohledu léčby nepřirozeně vynuceného vegetariánství.   

Alfa-gal ve svých tkáních nemají ze savců jen člověk a opice starého světa. Teoreticky by po takovém bushmeatu nemuselo alergikům na červené maso, nic být.
Alfa-gal ve svých tkáních nemají ze savců jen člověk a opice starého světa. Teoreticky by po takovém bushmeatu nemuselo alergikům na červené maso, nic být. (Kredit: Thomas Lersch in the Leipzig Zoo. Wikipedia)

Závěr

V Česku a Slovensku zatím nikdo případ „půlvegetariánství“ po kousnutí klíštětem nezaznamenal. Americké případy jsou dávány do vztahu s klíštětem Amblyomma americanum. To ale u nás nežije. Bylo by legitimní předpokládat, že v našich končinách nám nic podobného nehrozí a pacienty, kterým je po jídle z neznámého důvodu zle, nemáme. Jenže švédští výzkumníci z prestižního ústavu Karolinska Institutet nám takovou naději zhatili. Případy alergických reakcí a vysokých titrů protilátek proti alfa-galaktóze už nějakou dobu zaznamenávají. Konkrétně v souvislosti s klíšťaty „trä fästing“. Entomologové jim říkají  Ixodes ricincus. Tak ale říkají i našemu klíštěti obecnému.

Napsáno exkluzívně pro Unilabs Slovensko.
Napsáno exkluzívně pro Unilabs Slovensko.
Bylo by naivní si namlouvat, že ti naši trapiči se sosáčkem plným zpětných háčků sliní při svém hodování méně, nebo že jsou ve svém jídelníčku vybíravější, než ti ze severu Evropy, když jde o stejný druh.
Ani další zpráva není o nic lepší. Alfa-gal se nevyskytuje jen v mase, ale i v některých dalších živočišných produktech. A tak, soudě podle již zdokumentovaného případu v USA, může i našim klíštětem senzitivovaná ratolest skončit na pohotovosti poté, co jí koupíme zmrzlinu.

K těm optimističtějším zprávám patří snad jen to, že zatím nikdo nevyloučil, že by nutně muselo jít o alergii na celý život. Když teď víme, co nám může hrozit od klíšťat, třeba začneme být méně malicherní k tomu, jak nám ty naše samičky občas doma pijí krev. Mohlo by být i hůř.


Literatura

Hamsten C, Starkhammar M, Tran TAT, Johansson M, Bengtsson U, Ahlén G, Sällberg M, Grönlund H, vanHage M .Identification of galactose-α-1,3-galactose in the gastrointestinal tract of the tick Ixodes ricinus; possible relationship with red meat allergy. Allergy 2013; 68: 549–552.

John W Steinke, et al: "The alpha gal story: Lessons learned from connecting the dots". J Allergy Clin Immunol. 2015 Mar; 135(3): 589–597.doi:  10.1016/j.jaci.2014.12.1947
University of Virginia School of Medicine NEWS


Autor: Josef Pazdera
Datum:24.06.2017