Článek je součástí cyklu, který vzniká už od havárie a jeho poslední část se věnovala hlavně výzkumu nitra kontejnmentů zničených fukušimských reaktorů pomocí robotů. V minulém přehledovém shrnutí byl rok 2017 označen za zlomový a nejen zahájení revitalizace nejsilněji kontaminovaných území tuto předpověď naplnilo.

 

Rekonstrukce a revitalizace zasažených území

Základní podmínkou pro možnost zahájení intenzivních dekontaminačních prací v oblastech nejvíce znečištěných radioaktivním spadem bylo vybudování přechodného úložiště pro radioaktivní odpad, který se při dekontaminaci nahromadí. To se buduje právě v nejsilněji postižených městech Futaba a Okuma. Část úložiště už je v provozu, část však stále čeká na dohodu s majiteli pozemků a začátek realizace. Do listopadu 2017 se podařilo uzavřít dohodu s 1233 vlastníky z celkového počtu 2360. Zajištěno je tak 718 ha, což reprezentuje 44,9 % plánované plochy.

Prvním úkolem je uskladnění radioaktivního odpadu shromážděného při předchozí dekontaminaci. Při přepravě a ukládání radioaktivního odpadu je snaha jej třídit a tu část, jejíž aktivita klesla pod 6000 Bq/kg, využít nebo uložit jako normální odpad. Předpokládá se, že přeprava a uložení nahromaděného odpadu bude dokončeno na přelomu roku 2021 a 2022. Celkově by to mělo být okolo 15 milionů krychlových metrů. Dalším úkolem bude zajistit uložení odpadu vzniklého při dekontaminaci silně zamořených území, kde se práce rozbíhají právě teď. Pak by celkový objem radioaktivního odpadu k uložení dosáhl 22 milionů krychlových metrů.

 

Otevření zárodku první rekonstrukční základny v pondělí 25. prosince 2017 odstartovalo dekontaminační úsilí ve městě Futaba. Konečná velikost tohoto prvního projektu bude 555 ha, což reprezentuje zhruba 10 % rozlohy města. Tato plocha je rozdělena do pěti zón. Mezi nimi bude i nová obytná a rozvojová část, která se vybuduje na západ od železniční stanice Futabe a budou zde domy pro dělníky a obyvatelé města. Počáteční fáze by měla probíhat do června 2018 a vyčistí se prvních 7 ha v okolí nádraží. Soustřeďuje se na ulice, veřejné budovy a důležitou infrastrukturu. Odstraňovat se bude kontaminovaná zemina, provádět čištění ulic a budov. Některé z budov jsou poškozené nebo kontaminované natolik, že jejich demolice a stavba nových bude jednodušší, než vyčištění a rekonstrukce. Předpokládá se tak, že asi 55 budov bude zbouráno. Ve svém proslovu při zahájení prací připomenul starosta Futaby Širo Izawa, že by se obyvatelé rádi vrátili domů co nejdříve. Předpokládá se, že se během pěti let sníží roční dávka pod 20 mSv a do roku 2022 bude možné na těchto územích odvolat všechna omezení. V okolí nádraží by k tomu mělo dojít už do poloviny roku 2020. Futaba je první město ze silně kontaminovaných, které takový dekontaminační a revitalizační plán připravilo a začalo realizovat.

 

Další města na něm také pracují. Tomioka představila vizi rekonstrukčních základen na silně kontaminovaných územích. Ta je v současnosti diskutována s evakuovanými obyvateli města. V příštím roce by měly začít reálné práce. Samospráva města Okuma také dokončuje plán umístění revitalizačních základen. Ty by měly zahrnovat i bydlení pro zhruba tisíc pracovníků, kteří se podílí na likvidaci následků havárie ve Fukušimě I. Předpokládá se však i obnova pěstování rýže a dalších zemědělských plodin. Ve městě Namie plánují začít ve čtvrtích Cušima, Obori a Karino, což jsou bývalé vesnice, které se postupně připojily ke starému městu Namie. Vesnice Kacurao představilo plán rekonstrukce své malé části, která patří do kategorie s největší kontaminací ke konci roku 2017. Projekt na rekonstrukční základnu v části Nagadoro, která je jediná spadající do poslední kategorie zamoření ve vesnici Iitate, se dokončuje. Vytváří se tak podmínky k tomu, aby se i tam mohli obyvatelé vracet kolem roku 2022.

 

Do dříve otevřených oblastí evakuovaných po havárii se obyvatelé postupně vrací. Většinou jde zatím o starší lidi, problémem je chybějící infrastruktura a pracovní místa. Příkladem může být město Naraha, které bylo plně otevřeno v roce 2015. Do dubna 2017 se z něco málo přes 8000 původních obyvatel vrátilo přes 20 %. V Naraze už funguje banka, nemocnice, pošta a řada obchodů. Právě v dubnu 2017, kdy začíná japonský školní rok, se zde také otevřela škola. Do ní v prvním roce nastoupilo 105 žáků. Ukazuje to, že se začínají vracet i mladé rodiny s dětmi. Otevření školy znamená zlom v revitalizaci města. Jak poznamenal ředitel Sačiko Araki: „Město bez školy není opravdové město“. Otevření školy by mohlo návrat mladých lidí zrychlit.

 

Jak už bylo zmíněno v předchozích částech cyklu, stávají se postižené oblasti v okolí elektrárny polygonem pro testování moderních technologií. Ve čtvrti Odaga města Minamisoma začal testovací provoz zásilkové služby obchodního řetězce Lawson se smíšeným zbožím pomocí dronů. Omezení v této čtvrti byla zrušena v roce 2016. Zatím se však vrátil jen omezený počet obyvatel. Jedním z důvodů je také nedostatečné zázemí a síť obchodů. To by částečně mohla řešit síť dronů, které by dopravovaly hlavně potraviny, teplá jídla a další zboží denní potřeby. Drony dokáží dopravit čtvercovou krabici o straně 20 cm a do váhy 2 kg ze skladu na vzdálenosti okolo tří kilometrů. Službu si velice chválí starosta Minamisoma Kacunobu Sakurai.

 

Do měst, která se otevřela v loňském a předloňském roce, se pomalu vrací život. Ve čtvrti Odaka města Minamisoma se v červenci 2017 po sedmi letech poprvé konal tradiční letní festival s jízdami samurajů na koních.

Ve městě Tomioka, kde ke zrušení všech omezení došlo v dubnu 2017, se letos vypěstovala první rýže. Farmář Noboru Watanabe sklidil svá rýžová pole na podzim roku 2017. Stejně tak došlo k první sklizni na polích s celkovou plochou devět hektarů ve čtvrti Odaka města Minamisoma. Jde o součást projektu s pokusným pěstováním zemědělských produktů na polích nově otevřených území.

V celé prefektuře Fukušima intenzivně roste produkce rýžového vína saké, a také export. Ten vzrostl od roku 2012 z 82 tisíc litrů na 160 000 litrů v roce 2016. Skoro 48 % jde do Spojených států. Souvisí to i s růstem popularity japonské kuchyně ve světě. Saké z Fukušimy získalo v roce 2017 řadu ocenění. Exportu z Fukušimy by měla pomoci i dohoda o ekonomickém partnerství mezi Japonskem a Evropskou unií, která povede ke zrušení všech omezení zavedených na produkty z Japonska a Fukušimy po havárii ve Fukušimě. Představitelé prefektury plánují řadu akcí v zahraničí, které vysvětlí systém kontroly zajišťující kvalitu zemědělských produktů z ní.

 

Obnovení infrastruktury, pracovních příležitostí a místních komunit je klíčové pro návrat obyvatel. Důvodem zatím omezeného počtu navrátilců je, že většina evakuovaných míst byla plně otevřena teprve v loňském a letošním roce. Navíc velká část silně obydlených oblastí je v blízkosti pobřeží, kde řadu budov poničilo cunami a rekonstrukce těchto regionů je náročnější. To dokumentuje i skutečnost, že se v severovýchodním Japonsku zatím podařilo dokončit pouze třetinu plánovaných ochranných valů a stěn proti cunami při pobřeží (dokončených je 206 z 602 předpokládaných). Bez nich velmi často není možná rekonstrukce pobřežních oblastí a návrat obyvatel postižených cunami se tak zdržuje. Velmi často jsou důvodem zdržení složitá jednání s vlastníky pozemků, na kterých se nutné konstrukce a stavby musí umístit. Je jasné, že na územích zasažených havárií jaderné elektrárny Fukušima I je situace složitější. V současnosti se předpokládá dokončení celého ochranného systému v roce 2021.

Zatím se tak do bývalé zakázané zóny vrátilo pouze okolo 8 % původních obyvatel. Dá se však předpokládat, že se návrat v příštích letech zrychlí. Zvláště, když státní orgány i místní samospráva realizují řadu pobídek a zvýhodnění, které by měly nalákat původní i nové obyvatele.

 

Práce ve zničené elektrárně

Také v samotné elektrárně se podařilo v roce 2017 dosáhnout několika klíčových cílů v likvidaci následků havárie. Nejdůležitějším je dokončení nové horní části budovy třetího bloku, do které se také začaly v patře s bazénem pro vyhořelé palivo instalovat jeřáby a stroje pro manipulaci s palivovými soubory. Celá konstrukce, která chrání patro s bazénem před povětrnostními vlivy a zároveň zabraňuje případným únikům radioaktivních látek je 17 m vysoká, 11 m široká a váží 37 tun. Dokončení příprav potřebného zařízení by mělo umožnit zahájení vyklízení bazénu s vyhořelým palivem u třetího bloku již v příštím roce. Celkově je potřeba z třetího bloku vyvézt 566 palivových souborů, vyhořelých i nepoužitých.

Odstraňování trosek vzniklých po výbuchu vodíku a devastaci horní části budovy prvního bloku a jeho dekontaminace se ukázaly být mnohem náročnější, než se předpokládalo. Hlavním problémem je odklizení velkého množství drobných kousků a prachu z betonu. Je totiž třeba zajistit, aby se radioaktivní prach neuvolňoval a nedostával do ovzduší. Prach se tak vysává a kropí se vodou, aby se radioaktivní částice neuvolňovaly. Náročné bude odstínění radiace ze silné kontaminace, která se dostala poškozenou horní části krytu kontejnmentu, přes níž se normálně provádí výměna paliva a údržba reaktoru. Zároveň bude pravděpodobně potřeba manipulovat s velkými betonovými deskami. U nich jsou úchyty, které se v normální situaci k tomu využívají. Ty jsou však nyní v řadě případů poškozeny. Musí se také najít způsob, jak odstranit velké kusy konstrukcí zavážecích strojů a jeřábů tak, aby se neuvolňoval radioaktivní prach a nedocházelo k pádům trosek.

Stejně tak je náročnější dekontaminace druhého bloku. Zde se vybudovala konstrukce, která je nalepena na zachovalou horní část budovy a umožňuje realizovat průzkum patra s bazénem pro vyhořelé palivo a práce na jeho dekontaminaci. Na střeše se začaly odstraňovat spojovací tašky, což je příprava na případné odstranění střechy, demontáž silně kontaminovaných částí a jejich nahrazení novými. V obou případech se plánované vyklizení bazénů posunulo kvůli vyšší náročnosti na rok 2023.

 

V říjnu došlo k dokončení zmrazování ledové podzemní stěny okolo čtyř zničených jaderných reaktorů. Ta má délku 1,5 km a solanka o teplotě -30˚C kolující v trubkách umožňuje zamrazit zem do hloubky 30 m a vytvořit ledovou stěnu, která zabraňuje pronikání spodní vody do silně zamořených oblastí v blízkosti zničených reaktorů a únik radioaktivní vody z nich. Nejdříve se začala v březnu 2016 tvořit ledová stěna na straně směrem k moři. Ta zabraňovala úniku kontaminované vody do oceánu. Teprve později se začala zprovozňovat část směrem od moře. Důvodem byla obava, aby nedošlo k dramatickému poklesu spodní vody v okolí zničených reaktorů a úniku radioaktivní vody z některých jejich suterénních prostor. Velice pečlivě se kontroluje hladina spodní vody ve studních okolo stěny, které jsou také využívány k jejímu odčerpávání. Zmrazování posledního sedmimetrového úseku na straně směrem k horám tak začalo až koncem srpna. Celkově bylo na délce 1500 metrů zmrazeno okolo 70 000 kubických metrů zeminy. Nyní by se mělo množství spodní vody pronikající ke zničeným reaktorům dostat významně pod 100 tun za den. Podobná metoda je ve stavebnictví využívána poměrně často, ale nikdy to ještě nebylo v takovém rozsahu. Po dokončení se začne odčerpávat zbývající radioaktivní voda v suterénních prostorách budov zničených bloků a bude možné přistoupit i k odpovídajícímu snižování hladiny spodní vody.

 

V posledních dvou letech se podařilo získat velké množství informaci o situaci uvnitř kontejnmentů. Velice podrobně jsou popsány v předposledním článku cyklu. U všech se nakonec podařilo dokončit skenování pomocí kosmických mionů a dovnitř se dostaly roboty. Průzkum kosmickými miony ukázal, že u všech tří zničených reaktorů se roztavila podstatná část aktivní zóny a tavenina se částečně zachytila na dně reaktorové nádoby. Její část však protekla na dno kontejnmentu.

 

V prvním bloku pracovalo postupně několik robotů. Poslední v březnu 2017 se dokázal pohybovat po roštové podlaze a mohl otvory v ní spouštět sondu do vody na dně kontejnmentu. Výsledky jeho průzkumu jsou podrobně popsány ve zmíněném článku. Podle dosavadní analýzy byla dominantní část aktivní zóny roztavena a její velká část se dostala na dno kontejnmentu pod tlakovou nádobou. To bude potřeba ověřit a prozkoumat situaci v těchto místech. Zatím se tam roboty nedostaly. Podrobně prozkoumaly stav kontejnmentu mimo jeho centrální část, která drží a ukrývá tlakovou nádobu. Zde je stav konstrukcí a zařízení dobrý. Robotům se také nepodařilo najít v těchto vnějších částech žádné zbytky ztuhlé taveniny z aktivní zóny. Problémem při pracích na tomto bloku je silná kontaminace chladicího systému, ke které došlo. Pro naplánování likvidace zbytků zničené aktivní zóny je nutné prozkoumat centrální části kontejnmentu a zjistit přesnou polohu ztuhlé taveniny.

 

U druhého bloku pracoval robot, který připomínal škorpiona, v únoru 2017. Zjistil, že některé části roštové podlahy pod reaktorovou nádobou jsou poškozené, či dokonce spadly. Je to známka toho, že těmito místy kapala roztavená část aktivní zóny. Robot byl bohužel poškozen silnou radiací a nedostal se do míst pod reaktorovou nádobou. I když nebyla tak intenzivní, jak se psalo v prvních rozborech, které jsme předkládaly i v předposledním článku. Pracovníci firmy TEPCO přehodnotili údaje čtyř dozimetrů robota a zjistily, reálná hodnota není 210 Sv/h, ale jen něco okolo 70 Sv/h.

 

Nyní je připraveno nové jednoduché zařízení, které je malé a velmi radiačně odolné. To by mělo podrobně prozkoumat zatím nedostupná místa uvnitř kontejnmentu druhého bloku. Zařízení vyvinula firma Toshiba ve spolupráci s výzkumným ústavem IRID (International Research Institute for Nuclear Decommissioning). Do nitra kontejnmentu se zařízení dostane potrubím o průměru 12 cm. Skládá se z vodící trubky o délce 13 m a průměru 11 cm, na níž je upevněna další teleskopická vodící trubka. Na jejím konci je upevněna kamerová jednotka o hmotnosti 2 kg. Ta obsahuje dvě kamery, LED světelnou jednotku, dozimetr a teploměr. Zařízení by mělo na druhém reaktoru pracovat od druhé poloviny února 2018. Mohlo by získat klíčové poznatky o stavu centrálních částí kontejnmentu a poloze ztuhlé taveniny ze zničené aktivní zóny.

 

Třetí blok zkoumal podvodní robot v červenci 2017. Skenováním s využitím kosmických mionů se zjistilo přibližné rozložení pozůstatků zničené aktivní zóny. Zhruba 30 tun zůstalo na původním místě a okolo 80 tun v dolní části tlakové nádoby reaktoru. Celkově aktivní zóna obsahuje 160 tun palivových souborů a 15 tun materiálu řídicích tyčí. Dá se tak odhadnout, že nezanedbatelná část roztavené aktivní zóny se dostala na dno kontejnmentu. Jde však jen o přibližné odhady.

 

Při průzkumu podvodním robotem se našlo na dně kontejnmentu několik zbytků konstrukcí, které by mohly být držáky umístěné ve vrchní části palivového souboru a sloužící k manipulaci s ním. Je otázkou, jak se tam mohly dostat. Možností by bylo, že pocházejí z prázdné makety palivového souboru. Několik jich bylo umístěno na okraji aktivní zóny. Našly se i kusy mechanismu řídicích tyčí. Další průzkum by měl upřesnit, jak se tam jednotlivé zbytky konstrukcí dostaly, kde je ztuhlá tavenina z aktivní zóny a jakým způsobem proběhlo její tavení.

 

Je velmi pravděpodobné, že by se v nejbližších letech mohlo získat dostatek informací o rozmístění částí zničené aktivní zóny uvnitř kontejnmentu k tomu, aby se mohlo přistoupit k jejich odstranění. V srpnu 2017 doporučil poradní výbor vlády využit pro likvidaci zničených aktivních zón „suchou metodu“. To znamená, že se kontejnmenty nebudou vyplňovat vodou, která stíní od radiace. Problémem totiž je oprava poškozených kontejnmentů, Suchá metoda byla navržena jako preferovaná pro všechny tři zničené reaktory. Doporučení je založeno na průzkumu situace v jednotlivých blocích. Ukázalo se, že velká část aktivní zóny u všech tří reaktorů byla roztavena a část zničený palivových souborů a konstrukcí spadla na dno kontejnmentu. Tyto radioaktivní trosky by se měly vyjmout z boku v dolní části budovy. Zbytky, které zůstaly v tlakové nádobě reaktoru, budou vyjmuty shora. Podle získávaných poznatků se postupně vytvářejí konkrétní plány pro jednotlivé reaktory. Do nich se mohou zahrnout i prvky jiných metod. Postup bez využití stínících vlastností vody bude velmi náročný. Předpokládá se využití na dálku ovládaných robotů, kteří se do kontejnmentu dostanou z boku potrubím v dolní části kontejnmentu. Klíčové bude nalezení způsobů, jak odstínit extrémně intenzivní radiaci. Odstranění roztavené aktivní zóny se zatím realizovalo pouze u elektrárny Three Miles Island. Tam se použila právě stínící voda. Použití suché metody v případě Fukušimy by bylo premiérou. Zahájení prací, které by likvidaci zničených aktivních zón připravily, se plánuje na rok 2021.

 

V rámci zlepšení podmínek v samotné elektrárně zde byla vysazena alej sakur. Jsou v místech, kde již mohou pracovníci chodit bez ochranných prostředků. Hlavně v době, kdy je v plném květu, přispívá k regeneraci a k navození psychické pohody u pracovníků. Dlouhodobě se také pracuje na snížení dávek, kterým jsou pracovníci vystaveni.

 

Ke konci roku 2017 byla přiznána pracovníkovi kompenzace z důvodů leukemie. Je velice nepravděpodobné, že by souvisela s jeho činností při likvidaci následků havárie ve Fukušimě. Pracovníci však mají dohodu, že rakovina bude v jejich případě považována za nemoc z povolání. Zmíněný zaměstnanec pracoval v elektrárně více než 19 let. V tom je zahrnuto i devět měsíců po havárii v elektrárně. Účastnil se kontrol a prací na prvním a třetím bloku. Celková dávka, kterou obdržel, byla 99,3 mSv. Jde už o čtvrtý takový případ, kdy byla kompenzace přiznána pracovníkovi z Fukušimy. Vzhledem k tomu, že se od havárie na pracích na likvidaci jejich následků vystřídalo do května 2017 okolo 56 000 pracovníků, nevybočuje počet onemocnění rakovinou přirozeným hodnotám.

 

Japonská jaderná energetika

Ke konci roku 2017 ohlásila společnost Kansai Electric Power Company (KEPCO), že se rozhodla pro likvidaci dvou nejstarších reaktorů v elektrárně Ói. Jde zatím o dva největší reaktory, kromě těch ve Fukušimě I, o jejichž likvidaci se rozhodlo. Jedná se o tlakovodní reaktory s výkonem 1120 MWe, které zahájily komerční provoz v roce 1979. Brzy tak dovrší 40 let od spuštění. Provozovatel uvedl, že jejich rekonstrukce pro další provoz splňující nové přísné bezpečnostní podmínky by byla časově i finančně příliš náročná a ekonomicky by se nevyplatila. Hlavní problém je, že požadovaným zvýšením tloušťky stěn budovy kontejnmentu by se zmenšil prostor mezi touto stěnou a samotnou nádobou kontejnmentu. To ztíží servis, pravidelné kontroly i činnosti při havarijní situaci. Počet provozuschopných reaktorů se tak v Japonsku sníží na 40.

 

Rozdílný přístup zvolila společnost KEPCO u tlakovodního reaktoru Mihama 3 s výkonem 780 MWe, který zahájil komerční provoz již v roce 1976. Už v březnu 2015 požádala úřad NRA o prodloužení licence o dalších dvacet let a navrhla řadu opatření a úprav, které by u tohoto bloku zajistily splnění příslušných bezpečnostních norem. Plán rekonstrukce byl v říjnu 2016 schválen úřadem NRA a v listopadu 2016 byla licence bloku prodloužena do roku 2036. V prosinci 2017 pak společnost KEPCO požádala o kontrolu elektrárny a všech bezpečnostních systémů přímo na místě, která je nutnou podmínkou pro zahájení provozu bloku. Předpokládá se, že všechny kontroly budou dokončeny začátkem roku 2020. V tom roce by tak mohl reaktor dodat opět do sítě první elektřinu. Tento reaktor tak následoval reaktory Takahama 1 a 2 stejného provozovatel, které podobnou procedurou prošly již v minulém roce. Již tři bloky starší čtyřiceti let se tak vydaly na cestu k opětnému zahájení provozu. Žádost o prodloužení licence o dvacet let požádala také firma JAPC pro varný reaktor Tokai 2, který bude mít 40 let od zahájení provozu v roce 2018.

 

Pět reaktorů už provoz zahájilo. Reaktory Sendai 1 a 2 začaly opět dodávat elektřinu v roce 2015 a už zde proběhla po ročním provozu první výměna paliva a procedura dalšího schválení provozu. Reaktory Takahama 3 a 4 byly krátce po zahájení provozu znovu odstaveny na základě předběžného opatření soudu reagujícího na podání skupiny protijaderných aktivistů. Teprve rozhodnutí vrchního soudu, které zvrátilo zákaz soudu nižší instance, umožnilo práci reaktorů od května (čtvrtý blok) a června (třetí blok) roku 2017. Čtvrtý blok této elektrárny využívá palivo MOX s plutoniem získaným z vyhořelého paliva. Zatím je toto palivo pro japonské reaktory vyráběno z japonského vyhořelého paliva ve Francii. V první půli července 2017 tak vypluly z Francie do Japonska dvě lodě s palivovými soubory pro tuto elektrárnu. V budoucnu plánuje Japonsko přepracování vyhořelého paliva a přípravu paliva typu MOX provádět v závodě Rokkašo. Zahájení jeho provozu se však opět posunulo na základě zpřísnění bezpečnostních podmínek stanovených úřadem NRA.

 

Blok Ikata 3 se opětovně rozběhl 15 srpna 2016 a v říjnu 2017 byl odstaven pro výměnu paliva a průběžnou kontrolu a údržbu. Provoz by měl obnovit v únoru 2018. Termín je však ohrožen rozhodnutím nejvyššího soudu v Hirošimě zveřejněném 13 prosince 2017, který posoudil žalobu protijaderných aktivistů a rozhodl o zákazu provozu bloku. Společnost Shikoku Electric Power Company podala proti rozhodnutí soudu rozklad, který bude posuzovat nový soudce. Požádala také o odklad platnosti zákazu. Je však otázkou, kdy a jak nakonec soud rozhodne.

 

V současnosti tak v Japonsku vyrábějí elektřinu čtyři reaktory. Jaký bude vývoj u bloku Ikata 3, je otevřenou otázkou. Dohromady u 21 dalších reaktorů se již podala žádost o posouzení možnosti opětného provozování k japonskému úřadu pro jadernou bezpečnost NRA. Velice blízko ke startu mají reaktory Ói 3 a 4. Jejich provoz již povolil úřad NRA i guvernér prefektury Fukui, kde se elektrárna nachází. Společnost KEPCO plánuje jejich připojení v lednu a březnu roku 2018. Společnost také plánuje do roku 2020 rozhodnout o místě, kde bude přechodné úložiště vyhořelého jaderného paliva z elektráren této společnosti. Dalšími jsou reaktory Genkai 3 a 4, u kterých už schválily provoz místní samosprávy. Tyto čtyři bloky by mohly zahájit dodávky proudu do sítě v první polovině roku 2018, i když u bloku Genkai 4 je možné zdržení.

 

Všechny reaktory, které prošly posouzením NRA a jsou na cestě k zahájení provozu, jsou tlakovodní. Z varných se nejdále dostaly bloky Kašiwazaki-Kariwa 6 a 7. Tyto dva reaktory jsou III. generace a byly postaveny v devadesátých letech. O posouzení požádal provozovatel, kterým je firma TEPCO, v roce 2013. Zároveň průběžně dokončoval všechna opatření, která by umožnila reaktorům splnit všechna nová bezpečnostní pravidla. V říjnu 2017 pak úřad NRA schválil bezpečnostní opatření pro tyto bloky. Poté se otevřela veřejná diskuze, která skončila 26. prosince. Úřad pak dal oficiálně svolení k zahájení provozu obou reaktorů. Nyní musí provozovatel získat svolení místních samospráv. Postoj veřejnosti a samosprávy prefektury Niigata a měst sousedících s elektrárnou je velice negativní. Muže tak trvat značně dlouho, než se společnosti TEPCO podaří povolení získat. Guvernér prefektury prohlásil, že nebude souhlasit se zahájením provozu, dokud nebude konečná zpráva o havárii a stavu elektrárny Fukušima I. K jejímu dokončení je však potřeba ještě zhruba čtyři roky.

 

Do začátku roku 2019 by reálně mohlo v Japonsku běžet deset reaktorů. Ty by dodávaly zhruba 65,6 TWh, což reprezentuje přibližně 7 % japonských potřeb elektřiny. Ve své energetické koncepci plánuje Japonsko mít v roce 2030 z jádra 20 - 22 % elektřiny, z obnovitelných zdrojů 22 – 24 %, Zbytek budou muset zajistit dovážená fosilní paliva. Z nich uhlí bude zajišťovat celkově 26 % elektřiny, což je stejný podíl jako v době před havárií Fukušimy I. Japonsko proto plánuje postavit 46 nových uhelných elektráren s celkovým výkonem 21 GWe. Je otázka, kolik se jich nakonec realizuje. V každém případě je však Japonsko jedinou vyspělou zemí, která plánuje intenzivní rozvoj uhelné energetiky. To dokumentuje i výstavba nejmodernější uhelné elektrárny, která se začátkem dubna 2017 začala budovat ve městě Iwaki v prefektuře Fukušima. Půjde o elektrárnu poháněnou zplyňovaným uhlím, která bude využívat dvě plynové turbíny a její výkon bude 540 MWe. Začátek dodávky proudu je plánován na září 2020.

 

Závěr

Rok 2017 bylo pro likvidaci následků havárie jaderné elektrárny Fukušima I opravdu významný. Začala plně fungovat ledová stěna, která je klíčová pro konečné řešení problémů s radioaktivní vodou v areálu. Dokončila se instalace nové horní části budovy třetího bloku a instalují se jeřáby a další zařízení pro manipulaci s palivovými soubory v bazénu pro vyhořelé palivo a kontejnery pro ně. V roce 2018 tak bude možné začít vyklízet tento bazén. Bylo dokončeno skenování bloků pomocí kosmických mionů. Ví se tak, že u prvního bloku je dominantní část aktivní zóny roztavena a dostala se až na dno kontejnmentu v jeho centrální části. Ve druhém a třetím bloku zůstala část aktivní zóny na původním místě, větší se však protavila a stekla na dno tlakové nádoby. Část taveniny se pak dostala až na dno kontejnmentu. Pravděpodobně je větší destrukce u třetího než u druhého bloku. Ve všech zničených kontejnmentech pracovaly roboty a začíná se tak pomalu získávat představa o cestě za likvidací zbytků zničených aktivních zón. Nové roboty a zařízení se dostanou do kontejnmentů i v roce 2018, s pracemi se začne již v lednu u druhého bloku. Je již jasné, že se s největší pravděpodobností využije suchá metoda bez zaplavení kontejnmentů vodou s maximálním využitím robotů.

 

V roce 2017 se otevřela téměř všechna území I. a II. kategorie evakuované zóny. Do podzimu roku 2017 se zatím do bývalé zakázané zóny vrátilo zhruba 8 % obyvatel. Došlo k obnovení klíčových částí dopravní infrastruktury, otevírají se úřady, obchody a školy. Začínají se rozbíhat tradiční i nové formy pracovních aktivit. Je tak velká šance, že se zrychlí návrat hlavně mladých lidí a úplná revitalizaci těchto regionů. Provoz zahájilo přechodné úložiště radioaktivního odpadu nashromážděného během dekontaminace. Postupně se tam sváží odpad z různých míst otevřené evakuované zóny. Díky existenci úložiště bylo možné zahájit čištění a rekonstrukci nejsilněji kontaminovaných území III. kategorie, zde se totiž odpadu vyprodukuje značné množství. První dekontaminační a rekonstrukční základny se otevřely ve městech Futaba a Okuma, které sousedí se zničenou elektrárnou a zatím jsou stále úplně evakuována. I tam se tak postupně začnou vracet lidé. Impulsem pro obnovu postižených oblastí bude i účast na akcích spojených s letní olympiádou, která proběhne v Japonsku v roce 2020. Využívat se bude například fotbalový tréninkový areál v J-vesnici v Naraze, který byl po havárii využíván jako základna pro pracovníky elektrárny. Ti se však nyní mohli přesunout blíže k elektrárně a areál se vrací k původní funkci.

 

Na konci roku 2017 běží v Japonsku čtyři reaktory a u jednoho se vyměňuje palivo. Další mají za sebou posouzení a schválení úřadem pro jadernou bezpečnost NRA. Zlomovým krokem je schválení úřadem NRA prvního varného reaktoru. Jde o bloky Kašiwazaki-Kariwa 6 a 7 provozované společností TEPCO. Situace u těchto bloků i příklady právních bitev okolo reaktorů Takahama 3 a 4 i Ikata ukazují, že klíčovým bude pro osud jaderné energetiky v Japonsku postoj veřejnosti. Velice důležité je, aby jaderný průmysl získal důvěru obyvatelstva. To lze pouze transparentním a otevřeným informováním, jednáním i citlivým přístupem. Důležité je také, jak se bude dařit likvidace následků havárie ve Fukušimě I.

Velká část výroby elektřiny z jádra byla nahrazena uhelnými bloky. Pokud se nepodaří rozvoj jádra v Japonsku znovu obnovit, bude muset intenzivně využívat fosilní zdroje a těžko se bude dařit snižování produkce oxidu uhličitého.