O.S.E.L. - Titánská rohatá tvář
 Titánská rohatá tvář
…aneb Představuje se Titanoceratops

Na rekonstrukci kostry titanoceratopse zaujme zejména extrémně dlouhá lebka, dosahující délky kolem 265 centimetrů. Pouze jeden známý exemplář příbuzného torosaura měl lebku celkem ještě o 12 cm delší. Kredit: Kurt McKee, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)
Na rekonstrukci kostry titanoceratopse zaujme zejména extrémně dlouhá lebka, dosahující délky kolem 265 centimetrů. Pouze jeden známý exemplář příbuzného torosaura měl lebku celkem ještě o 12 cm delší. Kredit: Kurt McKee, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

Původně byl tento obr s kolosální lebkou považován za dalšího jedince již dříve popsaného druhu Pentaceratops sternbergii, známějšího obřího ceratopsida, rovněž disponujícího nadměrně velkou hlavou.[1] V roce 2011 však paleontolog Nicholas R. Longrich doložil, že se nejspíš jedná o zcela nového a dosud neznámého zástupce chasmosaurinních ceratopsidů.[2] Ba co víc, Titanoceratops ouranos patřil podle jeho výzkumu dokonce do tribu Triceratopsini, tedy mezi nejbližší příbuzné proslulého triceratopse.[3] Při svém geologickém stáří 74,8 až 73,5 (možná ale také 72,8) milionu let je také s přehledem dosud nejstarším známým zástupcem této skupiny rohatých dinosaurů.[4] Holotyp dinosaura s označením OMNH 10165, sestávající z nekompletní kostry s poměrně dobře zachovalou lebkou, byl objeven v sedimentech souvrství Fruitland nebo Kirtland na území kraje San Juan v Novém Mexiku. Bohužel přesnou polohu uložení fosilií nelze již s jistotou dohledat, a tak neznáme dokonale ani geologické stáří dinosaura (i tak je ale jasné, že jde o pozdní kampán, dobu před zhruba 75 až 73 miliony let). Longrich zvolil pro obřího ceratopsida působivé vědecké rodové jméno Titanoceratops („titánská rohatá tvář“), a to z důvodu velkých rozměrů lebky, druhové ouranos potom s odkazem na Úrana, titána a boha nebes ve starořecké mytologii. Ačkoliv autor popisné studie tento druh jasně odlišil od druhu Pentaceratops sternbergii, zůstávají pochybnosti o tom, zda ve skutečnosti přece jen nejde o jeden a ten samý druh.[5] Jisté výzkumy však podporují validitu (platnost) a tedy skutečnou odlišnost titanoceratopse, přestože jinou otázkou je jeho potenciální synonymita s některými dalšími triceratopsiny.[6]

 

 

Silueta titanoceratopse a jeho velikostní porovnání s dospělým člověkem (zde podoba s mírně kratším lebečním hřebenem). Tento rohatý dinosaurus dosahoval velikosti současného slona afrického. Kredit: Andrew A. Farke, Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Silueta titanoceratopse a jeho velikostní porovnání s dospělým člověkem (zde podoba s mírně kratším lebečním hřebenem). Tento rohatý dinosaurus dosahoval velikosti současného slona afrického. Kredit: Andrew A. Farke, Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Každopádně však šlo o obřího rohatého dinosaura, který patří spolu se svými příbuznými druhu Eotriceratops xerinsularis a Triceratops horridus mezi největší známé ceratopsidy vůbec. Lebka objeveného exempláře měří na délku i bez lebečního límce 1,2 metru, spolu s límcem pak dokonce 265 centimetrů. Tím pádem se titanoceratops spolu s druhem Torosaurus latus řadí k suchozemským živočichům s nejdelší známou lebkou vůbec.[7] Vzhledem k proporcionálně kratšímu ocasu dosahoval celkové délky „jen“ asi 6,8 metru a výšky ve hřbetu kolem 2,5 metru. Tělesná hmotnost pak byla Longrichem odhadnuta na 6,55 tuny, což zhruba odpovídá pozdějším triceratopsinům (ačkoliv jejich největší exempláře mohly dosahovat ještě zhruba o polovinu větší hmotnosti).[8] Titanoceratops žil v prostředí obývaném mnoha dalšími dinosaury i jinými živočichy, přičemž jeho hlavním predátorem mohl být značně velký (asi devět metrů dlouhý) tyranosaurid druhu Bistahieversor sealeyi.[9] Dále se zde vyskytovali menší deinonychosauři (troodontid Saurornitholestes“ robustus ), jakýsi blíže neidentifikovaný ornitomimid a centrosaurinní ceratopsid a samozřejmě i další býložraví dinosauři – hadrosauridi druhů Anasazisaurus horneri a Parasaurolophus cyrtocristatus, pachycefalosaurid Stegoceras novomexicanum nebo ankylosaur Nodocephalosaurus kirtlandensis. Společnost zdejším dinosaurům pak dělala celá plejáda ryb, želv, krokodýlů i drobných savců. Titanoceratops je každopádně důkazem skutečnosti, že triceratopsini se vyvinuli dříve, než by bylo možné předpokládat. Mezi titanoceratopsem a časově následujícím eotriceratopsem však stále zeje propast asi 3 až 5 milionů let vývoje[10], který zatím zůstává paleontologicky zcela nezmapován.


 

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz


 


 

Short English Summary: Titanoceratops was a genus of herbivorous ceratopsian dinosaur. It was a giant chasmosaurine ceratopsian that lived during the Late Cretaceous period (late Campanian, about 75 – 73 mya) in what is now New Mexico. It was probably the earliest known member of tribus Triceratopsini.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Titanoceratops

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/titanoceratops.html

https://www.wired.com/2011/01/titanoceratops-dinosaur/

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/a-giant-from-new-mexico-titanoceratops-90897622/

https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=179223

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2011/02/01/4740410.html

 


 

[1] Naish, D. (2013). „New perspectives on horned dinosaurs: the Royal Tyrrell Museum Ceratopsian Symposium“. Historical Biology: An International Journal of Paleobiology. 25 (1): 121–124. doi: 10.1080/08912963.2012.688589

[2] Longrich, N. R. (2011). Titanoceratops ouranos, a giant horned dinosaur from the Late Campanian of New Mexico“. Cretaceous Research. 32 (3): 264–276. doi: 10.1016/j.cretres.2010.12.007

[3] Brown, Caleb M.; Henderson, Donald M. (2015). „A new horned dinosaur reveals convergent evolution in cranial ornamentation in ceratopsidae“. Current Biology. 25: 1641–8. doi: 10.1016/j.cub.2015.04.041

[4] Lucas, S. G. & Sullivan, R. M. (2006). „The Kirtlandian Land-Vertebrate „Age“-Faunal Composition, Temporal Position, and Biostratigraphic Correlation in the Nonmarine Upper Cretaceous of Western North America“. In Lucas, S. G. & Sullivan, R. M. Late Cretaceous vertebrates from the Western Interior. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 35. str. 7–23.

[5] Wick, S. L.; Lehman, T. M. (2013). „A new ceratopsian dinosaur from the Javelina Formation (Maastrichtian) of West Texas and implications for chasmosaurine phylogeny“. Naturwissenschaften. 100 (2013): 667–682. doi: 10.1007/s00114-013-1063-0

[6] Holtz, T. R. Jr. (2012). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages. Random House Books for Young Readers. str. 432. ISBN 978-0-375-82419-7.

[7] Farke, A. A. „Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus„, str. 235-257. In K. Carpenter (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Indiana Univ. Press (Bloomington), 2006.

[8] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press. str. 265–267. ISBN 978-0-691-13720-9.

[9] Carr, Thomas D.; Williamson, Thomas E. (2010). „Bistahieversor sealeyi, gen. et sp. nov., a new tyrannosauroid from New Mexico and the origin of deep snouts in Tyrannosauroidea“. Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (1): 1–16. doi: 10.1080/02724630903413032

[10] Wu, X-C.; Brinkman, D. B.; Eberth, D. A.; Braman, D. R. (2007). „A new ceratopsid dinosaur (Ornithischia) from the uppermost Horseshoe Canyon Formation (upper Maastrichtian), Alberta, Canada“. Canadian Journal of Earth Sciences. 44 (9): 1243–1265. doi: 10.1139/E07-011


Autor: Vladimír Socha
Datum:09.04.2018