O.S.E.L. - Oslepuje nás při hledání mimozemšťanů kosmická gorila?
 Oslepuje nás při hledání mimozemšťanů kosmická gorila?
Naše vnímání je omezeno smysly a ještě více naším soustředěním a představivostí. Když něco hledáme, tak obvykle nehledíme ani napravo ani nalevo a pěkně systematicky pátráme po tom, co chceme najít. Podle neuropsychologů tím pádem možná přehlížíme nápadné věci kolem sebe.

Kdepak je kosmická gorila? Kredit: FECYT / NASA.
Kdepak je kosmická gorila? Kredit: FECYT / NASA.

Kdo by neznal experimenty s gorilou. Psychologové si rádi hrají se selektivní pozorností a už dávno zjistili, že na tom jsme bídně. Pokud se nesoustředíme na to, co hledáme, třeba proto, že nevíme, co vlastně hledáme, tak to obvykle nenajdeme. I kdybychom to měli po celou dobu před očima. Experimentátor v převleku gorily je pro mnoho lidí prakticky neviditelný.

 

Gabriel de la Torre. Kredit: Universidad de Cádiz.
Gabriel de la Torre. Kredit: Universidad de Cádiz.

Vědci z univerzity ve španělském Cádizu se domnívají, že by nám stejný efekt mohl bránit v objevení mimozemšťanů. Podle nich nás oslepuje kosmická gorila. Jejich zajímavý výzkum nedávno uveřejnil časopis se slibným názvem Acta Astronautica.

 

Mimozemšťany hledá celé lidstvo, alespoň ve svých představách. Neuropsychologové Gabriel de la Torre a Manuel García ale tvrdí, že možná nehledáme správně. Což je také ostatně dost pravděpodobné, když netušíme, co vlastně hledat. De la Torre podotýká, že jsme ve skutečnosti velmi omezeni naším vnímáním světa. Je pro nás velmi obtížné si byť jen představit, jak fungují smysly netopýrů nebo delfínů, natož pak nějakých mimozemských tvorů.

 

Universidad de Cádiz.
Universidad de Cádiz.

De la Torre a García se přimlouvají za to, aby v hledání mimozemských civilizací hrála mnohem větší roli neuropsychologie a psychologie vůbec. Díky tomu bychom si mohli více uvědomit limity, kterými nás omezují naše smysl a způsoby uvažování. Jsme koneckonců jenom primáti původem z afrických savan a lesů – a naše vnímání světa tomu odpovídá.

 

Nicméně, španělští neurovědci nezůstali jenom u doporučování a to je samozřejmě skvělé. Uspořádali experiment se 137 dobrovolníky, kterým ukazovali fotografie rozmanitých krajin a struktur. Řekli jim, že mají za úkol rozlišit umělé struktury od přírodních prvků v krajině.

Pozor na gorilu. Kredit: D. J. Simons.
Pozor na gorilu. Kredit: D. J. Simons.

Jak už to ale u psychologů bývá pravidlem, tak šlo o takový malý podvůdek. De la Torre s Garcíou ve skutečnosti na jeden ze snímků umístili malou postavičku gorily, přesněji řečeno kosmické gorily, a sledovali, jestli si dobrovolníci gorily všimnou. Jinými slovy, De la Torre a García přehráli klasický experiment s gorilou Simonse a Chabrise, jen v trochu jiných kulisách.

 

Experiment zafungoval skvěle. Stejně jako u klasické gorily v převleku i v tomto případě řada lidí pečlivě pátrala po umělých strukturách a křepčící postavičky si vůbec nevšimla. De la Torre s Garcíou navíc udělali ještě jednu věc. Před samotným experimentem pomocí série otázek zjišťovali, jestli je dotyčný účastník experimentu založený spíše metodicky nebo intuitivně. Nakonec se ukázalo, že kosmickou gorilu odhalí spíše lidé, kteří mají intuitivní náturu, tedy často chaotici a snílci – než metodici, postupující podle přesně narýsované šablony.


Podle badatelů je klidně možné, že nám stopy mimozemských civilizací anebo prostě zajímavých kosmických jevů unikají. Stačilo by, kdyby vypadaly jinak, než očekáváme. Pečlivě a systematicky prosíváme rádiové signály, ale možná si tím jenom zamlžujeme zrak. Kosmické gorily mohou tančit kolem nás, třeba i v dosahu našich přístrojů, ale to si neuvědomujeme. Jak se zdá, k pátrání po vesmírných sousedech se teď připojí i neuropsychologové.

Video:  Selective Attention Test


Literatura

FECYT - Spanish Foundation for Science and Technology 10. 4. 2018, Acta Astronautica 146: 83.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:17.04.2018