O.S.E.L. - Nejste také vystaveni většímu riziku být ducha mdlého?
 Nejste také vystaveni většímu riziku být ducha mdlého?
Kanadská studie zjišťovala, do jaké míry nás bydlení poblíž rušné komunikace vystavuje riziku stát se sklerotikem, parkinsonikem nebo dementním.

Růst populace s sebou nese to, čemu se říká urbanizace. Je s ní spojena nejen koncentrace lidí a změna kultury, ale také to, že stále více z nás  je vystaveno trvalému smogu a hluku.
Růst populace s sebou nese to, čemu se říká urbanizace. Je s ní spojena nejen koncentrace lidí a změna kultury, ale také to, že stále více z nás je vystaveno trvalému smogu a hluku.

Článek, který před několika dny vyšel v lékařské časopisu „Lancet“, sumarizuje výsledky dvou velkých studií řešených v Kanadě.  V jedné šlo o mladší osoby, dvacetileté až padesátileté a všímala si výskytu roztroušené sklerózy.  Druhá se týkala starších osob, pětapadesátníků až pětaosmdesátníků a zjišťovala u nich Parkinsona a diagnostikovanou demenci. V obou případech dohromady šlo o desetileté sledování úctyhodného počtu pacientů - téměř sedmi milionů osob. A protože se o nich toho vědělo hodně, i kde žijí a pracují, dalo se z dat vyčíst, zda náhodou netráví většinu času v těsné blízkosti rušné komunikace.

 

Že výfukové plyny a hluk vycházející z našich plechových miláčků, má na triku rakovinu plic a dřívější nástup hluchoty, se ví už dlouho. Nyní se ukazuje, že bydlení u dálnice, nebo nějaké městské komunikace se silným provozem, v sobě skrývá i další patálii. Zaděláváme si tím na problém zvaný neurologický. Svědectví o tom vydalo 243 611 případů dementů, 31 577 parkinsoniků a  9247 „roztroušených sklerotiků“, které šlo rozdělit podle kritéria, zda žili do padesáti metrů od rušné komunikace a nebo dál.  Zajímavé na závěrech souhrnné studie je, že roztroušená skleróza, ani roztřesené ruce následkem Parkinsonovy choroby, nám v blízkosti dálnic nehrozí o nic víc, než když žijeme v mnohem lukrativnějších zónách, kde je klid.  Zcela jinak je ale tomu u ztráty získaných duševních schopností. Tady statistika jasně říká, že každou desátou demenci lze připsat na vrub rušné komunikaci.

Nás, co máme  osobní zkušenosti s bydlením na Plzeňské ulici v Praze 5, kudy si zkracují cestu náklaďáky směřujících na západ a nejspíš prázdné, podle toho jak na nerovnostech řinčí a kde celou noc kvílejí sanitky svážející urgentní případy do Motolské nemocnice, závěry kanadských zdravotníků nijak nepřekvapují.

Dr. Hong Chen, vedoucí výzkumného týmu: "Vše nasvědčuje tomu, že frekventované silnice nejspíš jsou zdrojem environmentálních stresorů a ty napomáhají vzniku demence."  (Ústav veřejného zdraví, Torontská universita)
Dr. Hong Chen, vedoucí výzkumného týmu: "Vše nasvědčuje tomu, že frekventované silnice nejspíš jsou zdrojem environmentálních stresorů a ty napomáhají vzniku demence." (Ústav veřejného zdraví, Torontská universita)

 

V diskusích k článku se ale začínají objevovat i slova pochybností, zda se ontarijským výzkumníkům při sestavování HR (adjusted hazard ratio), neboli sledování poměru rizik s úpravou na možné další proměnné, skutečně podařilo správně odfiltrovat všechno, co nějakým způsobem selektuje osoby, které v takových poměrech žijí. Jinak řečeno, zda v tom nehraje roli ještě něco, kvůli čemu mají k poruchám blíže a zda zhoršené prostředí není viníkem jen z pohledu statistických korelací. Nejspíš to ale nebude ten případ. Správnosti závěrů Kanaďanů nasvědčuje i postupující frontotemporální demence autora tohoto článku, která řadě z čtenářů Osla, již také neunikla.


Literatura

Hong Chen, et al.: Living near major roads and the incidence of dementia, Parkinson's disease, and multiple sclerosis: a population-based cohort study, The Lancet, january 2017. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/S0140-6736(16)32399-6


Autor: Josef Pazdera
Datum:08.01.2017