Bakterie vyrábějí z lidské moči nové biocihly  
Mikrobiální cihly z moči šetří energii i životní prostředí. Při jejich výrobě nevznikají v takové míře skleníkové plyny, nýbrž látky s dusíkem a draslíkem, které je možné využít v průmyslových hnojivech.
Biocihla z moči. Kredit: UCT.
Biocihla z moči. Kredit: UCT.

Lidská moč představuje pozoruhodný zdroj chemických látek, který v dnešní době zůstává trestuhodně nevyužitý. Vědecké týmy pracují na tom, abychom naši moč nějakým smysluplným způsobem zpracovali. Ale vyrábět z ní cihly?

 

Zní to šíleně, ale technologie výroby cihel z lidské moči funguje a přináší zajímavé výhody. Suzanne Lambert z Univerzity Kapského města (UCT) a její spolupracovníci jako první na světě vypěstovali z lidské moči biocihly. Myšlenka to není úplně nová, ale vědci teď poprvé použili nefalšovanou lidskou moč. Mohl by z toho být průlom ve zpracování biologického odpadu.

 

Suzanne Lambert zcela vpravo. Kredit: UCT.
Suzanne Lambert zcela vpravo. Kredit: UCT.

Biocihly vznikají z moči přírodním procesem mikrobiálního srážení karbonátu. Podle badatelů to není nepodobné tvorbě schránek mořských měkkýšů. Na počátku celého procesu je nezpevněný písek. Tento písek osídlí bakterie, které umí produkovat enzym ureázu. To je enzym schopný rozkládat moč, přičemž probíhají komplexní chemické reakce, vedoucí ke vzniku uhličitanu vápenatého. Vytvořený uhličitan vápenatý zajistí zpevnění písku do podoby cihel.

 

Velká výhoda biocihel z moči spočívá v tom, že se tvarují za pokojové teploty. Běžné cihly se přitom vypalují za teplot kolem 900 °C a při jejich výrobě vzniká velké množství skleníkových plynů. Délkou doby působení bakterií je možné nastavit výslednou pevnost cihel. Čím déle mohou bakterie pracovat, tím pevnější pak biocihly jsou.

 

Pohled do "výrobny". Kredit: UCT.
Pohled do "výrobny". Kredit: UCT.

Výroba biocihel je zajímavá i tím, že během výrobního procesu vznikají jako vedlejší produkty sloučeniny dusíku a draslíku, tedy významné komponenty průmyslových hnojiv. Podle vědců je lidská moč vlastně tekuté zlato. A nejen kvůli barvě. Moč sice představuje méně než 1 procento odpadní vody z domácností, zároveň ale obsahuje celých 80 procent dusíku, 56 procent fosforu a 63 procent draslíku, celkově obsažených v odpadní vodě domácností. Asi 97 procent fosforu z moči může být přeměněno na fosforečnan vápenatý, klíčovou součást hnojiv. To je velmi významné, protože dosavadní zásoby fosforu pro využití v hnojivech ve světě rychle docházejí.

 

Pokud by taková technologie měla uspět, tak bude potřeba vyřešit celou řadu problémů. Moč se musí někde sbírat a vozit ji odtamtud na místo výroby cihel. Stejně tak nebude snadné přesvědčit mnoho lidí, kteří budou mít s podobnou technologií z celé řady důvodů problém. Na řadě míst je například tabu ženská moč. Lamberová a spol. v tuto chvíli pracují jen s močí mužů. Je sociálně přijatelnější, ale takový postup vynechává polovinu lidské populace. Do budoucna na tom bude nutné zapracovat.

Literatura
University of Cate Town 24. 10. 2018.

Datum: 29.10.2018
Tisk článku

Související články:

V cihlách tikají hodiny     Autor: Jaroslav Petr (27.05.2009)
V čem spočívalo tajemství betonu Římanů?     Autor: Stanislav Mihulka (05.06.2013)
Stavařina na Měsíci: 3D tištěné cihly z měsíčního prachu, vypálené Sluncem     Autor: Stanislav Mihulka (05.05.2017)
Podivuhodný beton antického Říma vylepšuje koroze slanou vodou     Autor: Stanislav Mihulka (09.07.2017)
S grafenem je lepší všechno. I beton!     Autor: Stanislav Mihulka (24.04.2018)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz