Rozsvítíme laserovou megasvítilnu? Kredit: MIT.

Lidé, které dojímá E.T. – Mimozemšťan, by jistě rádi otevřeně sdíleli vesmírnou moudrost a přátelství s cizími civilizacemi v okolním vesmíru. A druzí, kteří vyrostli na Vetřelcích a Predátorech, by byli nejraději, kdyby se o nás žádný šmejd z vesmíru nikdy nedozvěděl. Pozemské technologie podle všeho dospěly do bodu, kdy o sobě můžeme dávat aktivně vědět okolnímu vesmíru. Pokud je ale skutečně někdo v dohledu, čemuž zatím nic moc nenasvědčuje, tak jde o to, jestli to jsou spíše dobromyslní skřítci se svítícími prsty nebo brutální dravci s parazitickým vývojem a dvojitou tlamou.

Univerzitní student James R. Clark a planetární vědkyně Kerri Cahoy z MIT vypracovali studii, podle které by již se soudobou laserovou technologií bylo v principu možné v dohledné budoucnosti postavit něco jako planetární laserovou svítilnu. Záře takového zařízení by mohla být natolik nápadná, že by upoutala pozornost na vzdálenost až 20 tisíc světelných let. Studii v těchto dnech publikoval časopis Astrophysical Journal.

Clark s Cahoyovou navrhují propojit vysokoenergetický 1-2 megawattový laser s masivním 30 až 45 metrovým teleskopem, který by vyslal laserový paprsek do vesmíru. V téhle kombinaci by prý bylo možné vysílat infračervený laserový paprsek o takové síle a intenzitě, že by ho případní mimozemští astronomové rozlišili od záře našeho Slunce.

Kerri Cahoy. Kredit: MIT.

Jestli tohle na Zemi někdy uskutečníme, tak by podobný signál mohli zachytit především astronomové v blízkých planetárních systémech, jako je Proxima Centauri nebo třeba TRAPPIST-1, kde mají přehršel teoreticky obyvatelných planet v obyvatelné zóně. Když si zafantazírujeme a někdo tam naši laserovou svítilnu skutečně spatří, tak by nám mohli dát vědět podobným způsobem. Takovými laserovými megasvětly by bylo možné i posílat zprávy blikáním. S prodlevou patřičného počtu let, samozřejmě. Podle Clarka je možné takovým způsobem posílat pár set bitů informace za sekundu.

Jak říká Clark, bylo by to technologicky náročné a dost drahé, ale nikoliv neproveditelné. S dnešními lasery a teleskopy prý v zásadě můžeme vyrobit záři, ve které by zkušený pozorovatel vesmíru okamžitě rozeznal, že ve spektru je něco neobvyklého. Bylo by možné vytvořit infračervený signál, který by asi tak desetinásobně vybočoval z přirozené proměnlivosti infračerveného záření Slunce. Není samozřejmě jisté, že by takového pozorovatele hned napadla civilizace obývající planetu u průměrné hvězdy, ale prý bychom jistě získali jejich pozornost.

Jak reálné jsou Clarkovy technologie pro laserovou megasvítilnu? Potřebný laser o výkonu 1 až 2 megawatty v podstatě odpovídá laseru Airborne Laser, který postavila U. S. Air Force. A v současné době se už staví teleskopy víceméně potřebné velikosti, jako je 24-metrový Giant Magellan Telescope anebo 39-metrový European Extremely Large Telescope. Oba dva tyto mamutí teleskopy nové generace už vyrůstají v Chile. Pokud by laserová svítilna fungovala na vrcholku nějaké hory v oblasti s dobrou viditelností, tak by laserový paprsek relativně snadno procházel pozemskou atmosférou, která jinak podobným kratochvílím příliš nepřeje.

James R. Clark. Kredit: MIT.

Pokud jde o detekci podobných signálů z vesmíru, podle Clarka by to zvládl už 1-metrový teleskop. Zároveň by ale takový paprsek musel mířit přímo naším směrem, abychom si ho všimli. Clark realisticky přiznává, že je taková detekce velmi nepravděpodobná, i kdyby v našem blízkém okolí byly civilizace se zájmem o podobnou komunikaci. Když prý ale budeme detailně pozorovat slibné planety teleskopy nové generace, k čemuž se vědci v podstatě chystají, tak bychom si takového signálu v infračervené oblasti spektra mohli všimnout.

Klíčovou otázkou ale samozřejmě je, jestli bychom něco podobného vůbec měli dělat. Příznivci E.T. – Mimozemšťana se jistě shodnou, že by bylo úžasné dát o sobě vědět okolnímu vesmíru. Jestli tam je nějaká civilizace, tak by se mohla stavit na kus řeči. A nám by to mohlo přinést zajímavé zkušenosti a technologie. Fanoušci vetřelců a predátorů ale jedním dechem upozorní na osud civilizací v pozemské historii, které navštívili technologicky vyspělejší hosté. Jak jistě každý ví, nedopadlo to s nimi nejlépe. Proto bychom si měli podobné aktivity pořádně rozmyslet a brát v úvahu různé scénáře, k nimž by pak mohlo dojít.

Video: Introducing: Planetary Scientist - Prof. Kerri Cahoy


Literatura
MIT News 4. 11. 2018, Astrophysical Journal online 5. 11. 2018.