Thomas Swan s jednou náboženskou postavou a jedním superhrdinou. Kredit: University of Otago.

Naše realita je sama o sobě velmi zajímavá. To ale očividně nebrání lidem, aby si už od pradávna zaplňovali realitu postavami s nadpřirozenými schopnosti, které mají tu moc, získat si srdce diváků. Psychologové se už dlouhou dobu snaží zjistit, jak a proč se postavy s nadpřirozenými schopnostmi dočkají náboženského uctívání. V psychologii náboženství tomu říkají Problém Mickeyho Mouse. Tahle postava z animáků je bezesporu legendární a svého času ji miloval celé svět. Proč tedy nevzniklo náboženství Mickeyho Mouse?

Psychologové Thomas Swan a Jamin Halberstadt z novozélandské University of Otago nedávno Problém Mickeyho Mouse podrobili experimentu, v němž požádali více než 300 dobrovolníků, aby vymysleli „světce“ nebo „fiktivní postavu“, vždy s pěti nadpřirozenými schopnostmi. Následně porovnali nadpřirozené schopnosti, které lidé přiřazují světcům a fiktivním postavám.

Myšák Miki se navzdory ohromující popularitě nestal světcem nového kultu. Kredit: desktopnexus / Wikimedia Commons.

Ukázalo se, že lidé přiřazují náboženským postavám větší podíl nadpřirozených schopností, které souvisejí s myslí, jako je například čtení myšlenek nebo vševědoucnost. Jsou to vlastnosti, které se vymykají tomu, co obvykle od lidské mysli očekáváme. Naproti tomu fiktivní postavy jsou vybavené rozmanitým nadpřirozenými vlastnostmi spíše fyzického rázu, jako je schopnost procházet zdmi, létání nebo schopnost žít věčně.

Další podstatný rozdíl mezi náboženskými a fiktivními postavami spočívá v tom, že světci bývají hodnoceni jako potenciálně více užiteční, a zároveň také méně jednoznační. Vlastnosti náboženských postav mají sklon být méně přesně definované a více neurčité. Podle Swana je právě neurčitost světců jejich významným atributem. Dává totiž jejich uctívačům prostor pro vlastní interpretaci dotyčné postavy, která je pak díky tomu více oslovuje a jeví se jim jako blízká a spřízněná.

Jamin Halberstadt. Kredit: University of Otago.

Fiktivní postavy bývají vyhraněné. Buď jde o kladného hrdinu anebo záporáka, u nichž je vše víceméně jasné. Světci jsou vyhranění méně a mohou být spojováni jak s přínosy, tak i s nebezpečím. Náboženské postavy tím pádem mohou vyvolávat jak nábožnou lásku, tak i strach. Podle Swana vše ukazuje na to, že náboženské postavy přitahují víru kvůli tomu, že jejich stoupenci jsou motivováni, aby v tyto postavy věřili. Své uctívače doslova přitahují a jsou pro ně psychologicky užiteční.

Jak v těchto dnech napsal religionista Radek Chlup z FF UK v Praze, nejdůležitějším mýtickým hrdinou české současnosti je nedávno zesnulý Karel Gott. Proto se vyloženě nabízí, abychom dnes odhadli, jaký má Zlatý slavík potenciál stát se přímo náboženskou postavou, která si získá své vyznavače. Vzhledem k tomu, co se teď odehrávalo v médiích i mezi lidmi, a rovněž vzhledem k tomu, že Gott nepochybně je nejednoznačnou postavou, do které si lidé nejrůznějšího ražení promítají všechno možné, tak šance na zrození nové náboženské postavy nejsou úplně malé. Uvidíme, co se bude dít.

Literatura
University of Otago 30. 9. 2019, PLoS ONE 8. 8. 2019, Naše Přítomnost 10. 10. 2019