Kykladská civilizace rané doby bronzové produkovala také záhadné objekty, které mohutně probouzejí fantazii. Vžilo se pro ně označení kykladské „pánvičky“ (frying pans). Nikdo si však nemyslí, že by se na nich smažilo, na to se moc nehodí, ani na nich nezůstaly žádné stopy po čemkoli takovém. Vedle slavných kykladských „idolů“ patří k hlavním emočně lákavým artefaktům této civilizace.
Nabídnu základní faktografii a pokusy o členění, zreferuji rozumnější z řady podávaných interpretací, a nakonec zkusím upozornit na obecnější souvislosti symbolických reprezentací světa. Rozličné vědeckosti jsou v tomto případě spíš jen vhodnou záminkou k pokusu zprostředkovat alespoň obrazem dojem z těchto předmětů. (Dojem kontextu skal, Slunce, větru, a moře ovšem těžko zprostředkovat.)
Holá fakta
Jsou to ploché, okrouhlé nebo přímo kruhové předměty velikosti 9 až 28 cm, tloušťky několika málo cm, v drtivé většině případů vyrobené keramickým postupem. Jsou charakteristickým způsobem zdobené, zčásti koncentricky, což je provedeno rytím a občas i vyplněním rýh bílým kaolínem. Novodobí restaurátoři někdy kaolín doplňují, viz fotka z Naxu, a pak jej zase odstraňují, viz novější restaurace téhož předmětu, která nemilosrdně ponechává kaolín pouze v místech, kde byl v době nálezu. Z několika nalezených (pravděpodobně) polotovarů tušíme, že rytí bylo provedeno už před vypálením, ale zdobení kaolínem až po něm.
Formálně vzato patří tyto standarty do kykladské keramiky rané doby bronzové, ale na rozdíl od ostatních keramických produktů nedokážeme dostatečně odhadovat jejich funkci.
Na jejich účel se jen usuzuje z jejich tvaru a z jejich zdobení. Jsou mělce konkávní. Zdobená je vždy jen jejich „vnější“ (konvexní) strana, zatímco jejich „vnitřní“ (konkávní) strana je bez ozdob a svádí ke spekulacím o možném použití.
Kykladských pánviček alias standart známe skoro dvě stovky, i když zčásti jen fragmentárně; navíc není jasné, kolik jich je v nepřístupných soukromých sbírkách. Několik jich je kamenných, např. z mramoru, jedna ze steatitu (ušlechtilá forma mastku). Pocházejí z vrcholného období této civilizace uprostřed rané doby bronzové (Early Cycladic II), 2800 až 2300 před n. l. Nacházejí se samozřejmě na souostroví Kyklady, ale vzácně i mimo ně, např. v Atice, na Krétě a na pobřeží Malé Asie, tedy všude tam, kam v oné době dosahovala starokykladská civilizace. Většinou bohužel neznáme nálezové okolnosti; když ano, jde většinou o hroby. Nevíme, jestli měly nebožtíkovi nějak sloužit, nebo jen reprezentovaly a zvyšovaly jeho status. V naší době se jimi vytahují přední archeologická muzea, nejbližší je Neues Museum v Berlíně s jedním kouskem, několik jich má Louvre a Britské muzeum, nejvíc jich je k vidění v Athénách a na Naxu.
Pokusy o rozdělení a členění
Když něčemu nerozumíme, tak jednou z cest k pochopení bývá pokus o rozčlenění, tu podle morfologie, tu chronologické, pro začátek většinou dichotomicky. Snad to dá aspoň nějakou orientaci v krásném leč nesrozumitelném materiálu.
Nejčastější typ standarty („pánvičky“) má oválný tvar, dole opatřený čímsi na způsob kratičkých nožiček. Většinu plochy zabírá množství drobných koncentrických kružnic, vytisknutých maličkými razítky, někdy rytých ručně. Většinou jsou vzájemně propojené tak, že působí dojmem spirál nebo vln. Obvod standarty bývá lemován seskupením mnoha malých trojúhelníkových vrypů. Dole, nad nožičkami, je vyryt ženský pubický trojúhelník, graficky oddělený od většiny plochy nad ním. Téměř vždy je opatřen charakteristickou svislou rýhou, ale zobrazení není sexuálně vyzývavé, jde o znak. V několika případech je v hlavní ploše mezi „vlnami“ stylizovaně zobrazena loď, dokonce i s uloveným tuňákem a harpunami na přídi, což potvrzuje dojem drobných kruhů nebo spirál jako vln.
Archeologové nás poučí, že takovéto předměty náleží kulturní fázi alias „skupině“ zvané podle hlavních nalezišť Keros-Syros, tedy k té nejsilnější fázi, aktivní v letech 2700 až 2300 před n. l. i mimo tyto dva ostrovy, ale jen na Kykladách. (V popisech obrázků opatrnicky opisuji muzejní popisky, které většinou pro jistotu udávají malinko širší rozsah, zatímco nejpravděpodobnější doba vzniku standart tohoto typu je možná naopak trochu užší.)
Část kykladských standart na první pohled upoutá středovou symetrií svého zdobení. Jsou kruhové, bez nožiček, zato s jakýmsi držadlem. Jejich obvod je také zdůrazněn trojúhelníkovými vrypy, ale v ploše kruhu je kruhově symetrický ornament.
Přinejmenším část z nich archeologové identifikují s fází či skupinou Kampos, která je starší, je aktivní v letech 2800 až 2700 před n. l. (Někde je to i přechod vrstev EC I / EC II.) Standarty této skupiny mají uprostřed n-cípou hvězdu (n = 5 až 13), spirálu, soustavu velkých koncentrických kružnic, stylizované Slunce, nebo nějakou kombinaci toho. Občas je kruhová plocha rozdělena na několik mezikruží, v nichž se objevují hlavně velké vlnovitě propojené spirály a další kruhově symetrické symboly. Standarty této skupiny se ve zjednodušených podobách objevují i na okrajích starokoykladského světa mimo mateřské souostroví.
Hypoteticky bychom mohli standarty skupiny Keros-Syros označit také obecněji, totiž jako typ F, zatímco většina ostatních by byla non F (nikoli M, protože žádné mužské pohlaví nikde není ani naznačeno). Objevil by se ovšem problém s tím, že do typu F by patřily i některé standarty, které sice mají onen pubický trojúhelník s čárkou a malé nožičky, ale přitom vypadají jinak, spíše jako typicky koncentrické non F, náležející spíše ke kulturní fázi (skupině) Kampos. Pravda je, že s přesnou datací a přináležitostí to nebývá vždy jednoznačné, jedno až dvě století sem tam nebo sousední kulturní skupina nás v mezních případech nesmí rozhodit. (Jsou to problémy podobné např. dilematu, zda v rámci kultury středověké Evropy je nějaká stavba pozdně románská nebo raně gotická, francouzská nebo německá. Přesto jsou takové pojmoslovné pomůcky občas užitečné.)
Interpretace
Účel těchto předmětů není znám. Podle jedněch se na „pánvičku“ má natáhnout kůže a máme bubínek. Podle jiných se do „pánvičky“ nalije olej nebo voda a z hladiny můžeme věštit… nebo v zrcadle hladiny pozorovat Slunce... nebo máme model moře a světa... Tyhle nápady nejsou hloupé, mají dobré analogie, ale to je tak všechno.
Nejnáležitější asi bude obecná analogie s šamanskými standartami, což je nyní skoro konsenzuální výklad, i když mnoho neřeší. S šamanskými standartami se chodí v průvodu, tančí, vystavují se při obřadu. Ty kykladské mohly mít podobnou roli třeba také na lodích, i když doložené lodní slavnosti jsou až o tisíc let pozdější. V některých případech lze uvažovat i o analogiích s jednoduššími asijskými mandalami. Nad mandalami se medituje, nabízejí symbolickou orientaci ve strukturách světa.
Spory o interpretaci těchto předmětů jsou opět určeny ponejvíce tím, zda a nakolik jim přisoudíme náboženský význam. Zvláště standarty typu Keros-Syros lze snadno vyložit jako stylizované scénky z námořního a rybářského života na Kykladách. K oblíbeným lahůdkám patřil tuňák, k oblíbeným činnostem sex. To je zajisté pravda. Tytéž předměty lze ovšem chápat i jako ztotožnění moře a života (nebo celého světa) s bohyní, s obsahem jejího břicha nebo přímo její dělohy. Tam je životodárný zdroj všeho, včetně potravy, včetně možnosti pohybu. Tak si vyberte! Ono se to možná navzájem nevylučuje tak moc, jak si myslíme. Co když je rozlišování mezi sakrální a civilní činností zčásti až problémem naší křesťansko-ateistické civilizace? Nevím.
Koncentrické schéma
Standarty kulturní fáze Kampos, nebo prostě ty, které jsou kruhově symetrické, ať už patří do kterékoli vrstvy (a ať jsou F nebo non F), jsou také kandidáty na takové standarty, které jsou současně jednoduchými mandalami. Nehodlám spekulovat o jejich správném výkladu. Chci jen upozornit na širší kontext, který spatřuji v problému grafické reprezentace představy o světě.
My jsme zvyklí na vědecko-technické reprezentace světa. V grafické podobě to jsou mapy. Počátek takových map v našem smyslu slova nacházíme koncem řecké archaické doby, u Anaximandra. Na první pokus byla jeho mapa pozemského světa na placaté Zemi nakreslená do kruhu se Středozemním mořem uprostřed, z čehož si pak řečtí historici a geografové dělali legraci. Starší grafické reprezentace světa však vypadaly překvapivě jinak, a to i v Řecku. Známý je třeba homérský popis „Achilleova štítu“ (Ílias XVIII,478n), na kterém je zobrazen celek světa. Ovšem tak, že ve středním poli štítu je nakreslena země, moře, Slunce, Měsíc a hvězdy; zatímco kolem je dvojice měst (v míru a ve válce), charakterizovaná dalšími duálními ději (svatba, soud); v dalším mezikruží, dál od centra, je venkovský život na poli a na vinici, opět v podvojnostech (práce a zábava, tanec chlapců a dívek); ještě dál je život pastýřů (domácí a divoké, býci a lvy); a to vše je obkrouženo vlnami Ókeanu.
Centrální roli tu má země, moře a nebeská světla; s nimi sousedí lidská centra; a tak dále až po symbolický okraj obklopený vlnami Ókeanu, který omývá a vyživuje divočinu, ta zase pastýře, ti města... To by bylo na samostatné téma. Nepotkáváme na kykladských standartách prostě jen podstatně starší grafické zobrazení světa, ještě odlišnější od toho, co očekáváme?
Literatura
Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.
Z. Kratochvíl: Proměny koncentrické metafory obrazu světa: Kykladské symboly, Achilleův štít a Anaximandrova mapa světa. Dějiny vědy a techniky XLIV, 2011/1, s. 3–25.
Z. Kratochvíl: Interpretace kykladských pánviček v Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.
Fotogalerie mnoha raně kykladských pánviček v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.
Fotogalerie nejvýznamnějších sbírek kykladských pánviček podle muzeí:
Národní archeologické muzeum v Athénách
Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře)
Diskuze:
