Případ falešné identity: Ze supernovy se vyklubalo něco mnohem exotičtějšího  
Robotické teleskopy nikdy neusínající sítě ASAS-SN ulovily pozoruhodný objekt. ASASSN-14ko je zdroj periodických záblesků ze srdce galaxie ESO 253-G003, které se opakují jednou za 114 dní. Nejspíš jde o supermasivní černou díru, která právě rve na kusy neopatrnou hvězdu. Při každém oběhu si utrhne asi tak 3 Jupitery hmoty.
Periodické „exploze“ objektu ASASSN-14ko. Kredit: Carnegie Institution for Science.
Periodické „exploze“ objektu ASASSN-14ko. Kredit: Carnegie Institution for Science.

Pozoruhodný jev ASASSN-14ko byl poprvé detekován sítí dvaceti robotických teleskopů All-Sky Automated Survey for Supernovae (ASAS-SN), která ve vesmíru loví supernovy a podobné nečekané jevy. Záhy se ale ukázalo, že to není žádná běžná supernova, ale mnohem zajímavější záležitost.

 

Anna Payne z americké University of Hawai'i a její mezinárodní tým zjistili, že ASASSN-14ko jsou ve skutečnosti periodicky se opakující záblesky mučené hvězdy, kterou zřejmě rve na kusy supermasivní černá díra v srdci galaxie ESO 253-G003, vzdálené přes 570 milionů světelných let, v jižním souhvězdí Malíře. Nenasytná černá díra si uhryzne sousto každých 114 dní.

 

Anna Payne. Kredit: UHIfA.
Anna Payne. Kredit: UHIfA.

Tým Payneové zakládá své závěry na celkem 20 pozorování těchto velmi pravidelných záblesků. Je to poprvé, kdy jsme pozorovali podobné chování v případě jádra aktivní galaxie. Podle Payneové to bylo jako zkoumat vesmírný gejzír „Old Faithful“. Jeho slavný pozemský předobraz, který se nachází v americkém Yellowstonu, ale přitom není zdaleka tak pravidelný.

 

Astronomové na základě dřívějších pozorování předpověděli „erupce“ gejzíru ASASSN-14ko na 17. května, 7. září a 26. prosince minulého roku. A pak je všechny úspěšně pozorovali, koordinovaným nasazením pozemních i vesmírných observatoří.

 

Cassius, robot sítě ASAS-SN na Cerro Tololo v Chile. Kredit: Carnegie Institution for Science.
Cassius, robot sítě ASAS-SN na Cerro Tololo v Chile. Kredit: Carnegie Institution for Science.

Pokud jde o původ těchto periodických záblesků, badatelé zvažovali několik možných vysvětlení.

 

Nejvíce pravděpodobné podle nich je právě zmíněné trhání hvězdy na kusy supermasivní černou dírou, (partial TDE, Tidal disruption event). V takovém případě se ohryzávaná hvězda každých 114 dní na své eliptické dráze přiblíží k černé díře, která z ní vyrve hmotu odpovídající asi 3 Jupiterům. Když tato hmota padá k černé díře, tak pozorujeme zmíněné záblesky.

 

Vědci si nejsou jistí, jak dlouho ještě tohle starověké mučení hvězdy potrvá. Je jasné, že to nebude věčně. Prozatím hodlají i nadále pozorovat drama v srdci galaxie ESO 253-G003. Budou se těšit pravidelnými erupcemi záření a přitom studovat chování dotyčné supermasivní černé díry, které by nám mohlo prozradit leccos zajímavého.

 

Video: Swift, TESS Catch Eruptions From an Active Galaxy

 

Literatura

Carnegie Institution for Science 12. 1. 2021.

arXiv:2009.03321.

Datum: 16.01.2021
Tisk článku

Související články:

Hvězda pokousaná černou dírou     Autor: Stanislav Mihulka (28.10.2014)
Sežrání hvězdy černou dírou, od začátku až do konce     Autor: Stanislav Mihulka (27.11.2015)
Nejzářivější kvasar vesmíru pohání nejvíce žravá černá díra     Autor: Stanislav Mihulka (04.07.2020)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz