Sara Sawyer, profesorka virologie, vedoucí BioFrontiers Institute, University of Colorado Boulder, spoluautorka studie: „Pouhá dvě procenta osob jsou odpovědná za přenášení celých devadesáti procent nákaz virem COVID-19“. Kredit foto: Sara Sawyer.

Nejprve něco málo o situaci, jaká panovala na studentských kolejích University of Colorado Boulder v době, kdy vědci čerpali data pro svou studii. Většina ubytovaných bydlela na pokojích po dvou. Všichni studenti byli každý týden testování na COVID-19. Pokud u někoho test prokázal diagnózu COVID-19, musel se na 10 dní přestěhovat na pokoj ve vyhrazené koleji v izolaci. Když uvážíme, že se testy neprováděly každý den, tak screening nemocné odhaloval až poté, co nějakou dobu byli ve velmi úzkém kontaktu se svým spolubydlícím. Jinak řešeno - bez masek, respirátorů a možnosti udržovat žádoucí distanční vzdálenost. Jeden by si myslel, že v takových případech onemocnění oba spolubydlící. K všeobecnému překvapení se ale nic takového nekonalo.

Sara Sawyer, spoluautorka jedné ze studií, poznatek komentovala slovy: „Většina osob s kovidem nenakazí další lidi, ale několik málo lidí nakazí mnoho ostatních“. A ještě k tomu dodává: „Pokud si k tobě při večeři zrovna nepřisedne virový superpřenašeč, jsi nejspíš v pořádku. Ale pokud ano, máš smůlu, pak je to jako hrát ruletu.“ Nejspíš měla na mysli tu ruskou.

Nynější poznatky jsou asi zatím z největšího počtu pravidelně testovaných asymptomatických osob. Pozitivita se u nich zjišťovala ze slin pomocí vysoce citlivého testu na bázi reverzní transkripční polymerázové řetězové reakce (RT-qPCR). Z celkového počtu 72500 vzorků, bylo 1405 pozitivních. Zajímavé na tom je, že ve všech případech se jednalo o „zdravé“ osoby, bez jakýchkoliv příznaků a které se samy domnívaly, že jsou v době testu, zcela v pořádku.

Použitý test (RT-qPCR) má tu výhodu, že dovoluje zjistit virovou zátěž, což umožnilo formulovat další překvapivý poznatek: „Někteří ze zcela asymptomatických jedinců mají stejně vysokou virovou nálož, jako někdo, kdo s tak velkou virovou náloží musel být intubován a bojuje na JIP o život.

Přibližně polovina studentů s pozitivním testem, ale měla virovou zátěž tak nízkou (méně než 106 virionů na mililitr), že s velkou pravděpodobností nebyla pro okolí rizikem, neboť živý virus pravděpodobně nepřenášeli. Test u nich asi detekoval již jen fragmenty virů, s nimiž se jejich organismus vypořádal a odstraňoval jejich neškodné fragmenty.

Sara Sawyer mezi vyznamenanými vědci (PECASE 2011) spolu s prezidentem Obamou v Bílém domě. Kredit: Sara Sawyer.

Z kvantitativního pohledu na věc, lze konstatovat, že pouhá dvě procenta všech COVID pozitivních jedinců v sobě nesla 90 % všech cirkulujících virů. Jeden student s nejvyšší náloží představoval 5 % z celkového počtu všech virů kolujících v tělech všech studentů na koleji.

K dalším zjištěním studie patří, že 16,5 % studentů na kolejích bylo pozitivních. Pravdou je, že ti v jednolůžkových pokojích, měli přibližně poloviční pravděpodobnost infekce. Autoři si troufají tvrdit, že snížení jejich rizika onemocnět nebylo kvůli tomu, že by se virus nějak zvlášť snadno šířil mezi spolubydlícími, ale že do statistiky zasáhla „ochrana“ samostatně bydlících. V naprosté většině, jak ukázal předchozí výzkum, se jedná o samotáře, kteří mají mnohem méně veškerých sociálních kontaktů. A právě to má být tou pravou příčinou jejich ochrany. Pokud se týká spolubydlících, tak pouhých 20 % infikovaných jich přeneslo nákazu na svého spolubydlícího. A teď to nejdůležitější - k přenosu infekce docházelo jen tehdy, pokud byla splněna podmínka, že šlo o osobu, která měla výrazně vysokou virovou zátěž.

Pokud se jedná o distribuci virové zátěže u asymptomatických jedinců, tak ta byla k nerozeznání od té u symptomatických jedinců. Bez ohledu na symptomatický stav se přibližně polovina všech s pozitivním testem na SARS-CoV-2, jevila neinfekční (s nízkou virovou náloží). Po celou dobu pokusu pouze dvě procenta osob v sobě nesla 90 % všech virionů a právě tito supernosiči byli pravděpodobně také oněmi superšiřiteli infekce.

Závěr

Výsledky neznamenají, že by izolace neměla vůbec žádný dopad na šíření viru, nicméně být s někým infikovaným na společném pokoji, není až takovým rizikem, jak se doposud předpokládalo. Zjištění, že jsme „pozitivní“, většinou v nás vzbudí pocit viny, že jsme nákazu rozsévali mezi své blízké i všechny kolem. V naprosté většině případů tomu ale tak není. Podle autorů studie mohou univerzity svým studentům bez větších obav umožňovat bydlet spolu, aniž by se tím dopouštěly něčeho, co by přispívalo ke zhoršování situace. To, co ale smysl má, je identifikovat osoby s vysokou virovou zátěží. Ty a jejich kontakty je třeba izolovat. To je tou správnou cestou, jak se vyvarovat vzniku velkých ohnisek. Jak ale tyto „super šiřitele“ s vysokou virovou náloží, snadno a rychle bez dražších a komplikovanějších RT-qPCR testů odhalit, na to studie odpověď nedává.

Literatura

Qing Yang et al. Just 2% of SARS-CoV-2-positive individuals carry 90% of the virus circulating in communities, medrxiv (2021). DOI: 10.1101/2021.03.01.21252250

Kristen K. Bjorkman et al. Higher viral load drives infrequent SARS-CoV-2 transmission between asymptomatic residence hall roommates, medrxiv (2021). DOI: 10.1101/2021.03.09.21253147