Antické opory evropské kultury, opět názorně  
Antické sloupy z 6. století před n. l. funkčně použité ve středověké architektuře. Příklad recyklace architektonických prvků, tentokrát z Naxijské Chóry. K tomu antické brány v ulicích současného města a další zvláštnosti. Kéž by tak pěkně fungovala i návaznost naší kultury na antické motivy poetiky, intelektu a rovnosti před zákonem.

K pohodlnému životu na přestavěných troskách antické kultury nestačí jen základy (viz článek Antické základy evropské kultury, tentokrát názorně), ale jsou potřeba také opory, zvláště sloupy, které nesou vyšší části stavby. Ty je sice taky možné zabudovat do novější zdi naležato, ale rozumnější je ponechat jim i v novém kontextu jejich původní funkci.

Kastro nad pobřežní zástavbou, z malého mola přístavu. Vlevo nahoře je Byzantské muzeum na Naxu, vpravo nahoře archeologické. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kastro nad pobřežní zástavbou, z malého mola přístavu. Vlevo nahoře je Byzantské muzeum na Naxu, vpravo nahoře archeologické. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kastro Chóry Naxijských ze střešní terasy naší paní bytné. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kastro Chóry Naxijských ze střešní terasy naší paní bytné. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jako příklady poslouží funkční antické sloupy a vzpěry ve stavbách v Naxijské Chóře, většinou na Kastru, což je celá čtvrť hradů, panských sídel a kostelů, obklopující bývalou akropoli. Tentokrát půjde dokonce o opory až z řecké archaické doby, většinou z 6. století před n. l., které se postupně stávaly součásti staveb byzantského raného středověku, až skončily v zástavbě z 13. století n. l., většinou pak dále přestavované nebo opravované. Výsostným příkladem budou sloupy starožitnictví Antico Veneziano, ale poohlédneme se i po hůře zachovaných stavbách a zbytcích.

 

Vzhůru ke starožitnictví

To bylo tak: V řecké archaické době, v 6. století před n. l., si Naxos hrál málem na velmoc, nějakou dobu skoro úspěšně. Ostrov měl sto tisíc obyvatel a na akropoli hlavního města, tedy v prostoru mezi dnešním archeologickým muzeem a katolickou katedrálou, stála řada výstavných budov a chrámů, často asi na mnohem starších základech. Klasická doba přinesla řadu devastací, po ní se těžiště města přesunulo dolů do čtvrti Grotta. Raně byzantská obnova slávy Naxu začala dole na Grottě, leč postupně dosáhla až na bývalou akropoli, kde o stavební materiál opravdu nebyla nouze. Krom mnoha jiných věcí někdo hned pod akropolí postavil v 10. století nóbl dům a k podepření patra použil sloupy z archaické doby, pocházející z nějakého chrámu na akropoli. V prvních letech 13. století se města zmocnili piráti, ale Markos Sanoudis (Marco Sanudo) je vyhnal a učinil tuto akropoli sídlem svého Vévodství Archipelagu (Egejského vévodství). Zmíněný dům byl přestavěn, samozřejmě s použitím části byzantských zdí, a hlavně těch sloupů z řecké archaické antiky. Ty od té doby nesou strop. Možná to byl jeden z domů sanoudovského rodu. V 20. století byl dům pečlivě opraven a zrestaurován a využívá se jako starožitnictví. Majitelem je Nikolaos Dellarokas, syn zakladatele Archeologického muzea na Naxu, ve starožitnictví většinou prodává jeho žena Eleni.

Dům se potká při cestě vzhůru k archeologickém muzeu, ať už jdeme ulicí Ioannou Dellaroka, nebo ulicí Kazantzakisovou, protože stojí hned nad křižovatkou těchto ulic. Ulice se jmenují podle těch, kdo tady bydleli, resp. bydlí. Nikos Kazantzakis při svých studiích na střední škole, která bývala v budově nynějšího archeologického muzea. A Dellaroků je tu pořád fůra, kyrios Ioannés, zakladatel muzea, tady má kousíček pod muzeem ještě cedulku u zvonku, i když už je o smrti.

Křižovatka ulic Kazantzakisovy a Ioanou Dellaroka. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Křižovatka ulic Kazantzakisovy a Ioanou Dellaroka. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Detail nároží na této křižovatce. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Detail nároží na této křižovatce. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Už sama křižovatka těchto ulic nabízí pozoruhodnou skrumáž antiky, Byzance, křižáckého středověku a pozdějších přestaveb. Je tam i galerie moderního umění, kde bývají k vidění bohužel spíše jen odvary západní avantgardy. V tomto případě je dům zajímavější než jeho obsah. Prostě od 6 století před n. l. po zhruba 17. století n. l.

 

Antico Veneziano

Toto mansion, tedy panské sídlo, nepůsobí v ulici nijak nápadně, prostě jeden z řady pěkných středověkých domů.

Vchod do inkriminovaného starožitnictví je vpravo za muškáty. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Vchod do inkriminovaného starožitnictví je vpravo za muškáty. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zrovna je zavřeno, ale už futra mají pěkná. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zrovna je zavřeno, ale už futra mají pěkná. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jakmile však vstoupíme, spatříme něco, co se jen tak někde nevidí. Dřevěný středověký strop z raného 13. století nesou originální antické sloupy, dokonce z archaické doby, z 6. století před n. l.! Dost lidí tomu nemůže uvěřit a myslí si, že to jsou kopie, málem reklamní atrapy obchodu. Nejsou!

Otevřeno, i když vévodkyně Eleni ještě rovná nějaké zboží. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Otevřeno, i když vévodkyně Eleni ještě rovná nějaké zboží. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Sloupy z řecké archaické doby nesou strop z 13. století na raně byzantských zdech. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Sloupy z řecké archaické doby nesou strop z 13. století na raně byzantských zdech. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Antické sloupy jsou tady celkem čtyři, tři v první místnosti a jeden v další. Jeden z nich má i původní hlavici v raně iónském stavebním řádu.

Pohled opačným směrem, ke vchodu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pohled opačným směrem, ke vchodu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Jeden antický sloup stojí i v další místnosti. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Jeden antický sloup stojí i v další místnosti. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hlavice sloupu v iónském stavebním řádu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hlavice sloupu v iónském stavebním řádu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Je zvláštní, že v době, kdy se v areálech kvůli davům zdivočelých „turistů“ znepřístupnily skoro všechny antické vnitřní prostory, tady rodina Dellarokas zve lidi mezi tyto sloupy, v naději, že si tu třeba něco koupí. Naštěstí toleruje i způsobné okukovatele sloupů, je to svého druhu reklama, navíc to jsou kulturní lidé. Sloupy ovšem na prodej nejsou, stejně jako některé položky vybavení sousední místnosti (ukázka kusu jídelny a kusu ložnice z přibližně 18. století). Jinde si obchody pořizují nejrůznější reklamní monstra, tady to udělali naopak, zařídili obchod v prvotřídním vlastním areálu.

 

Vypráví se, že když v 15. století navštěvovali naxijské aristokraty hosté z Benátek, tak byli velice překvapeni, že na Naxu mají renesanci už dávno. Když zde totiž stavěli ranou gotiku z velkých antických stavebních článků, někdy taky z raně byzantských, tak jim z toho vyšlo cosi, co vypadá hodně zajímavě, občas trochu jako renesance. Ale opravdickou renesanci tady mají taky, vždyť „na Naxu je všechno“.

Nedaleko odtud je také další zajímavá instituce: Benátské muzeum (rodiny) Della Rocca–Barozzi na Naxu. To by však bylo jiné téma, antiky je tam jen nemnoho.

 

Ještě v ulici Ioannou Dellaroka

Ve stoupání z okolí přístavu k Benátskému muzeu a dál k dotyčnému starožitnictví, potkáme také zbytky brány z řecké archaické doby, zakomponované do středověkých zdí. Škody na antických i středověkých památkách v této oblasti bohužel dokonala 2. světová válka.

Zbytky brány, 6. století před n. l. až 13. století n. l. Pod Kastrem Naxisjké Chóry, těsně pod Benátským muzeem. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zbytky brány, 6. století před n. l. až 13. století n. l. Pod Kastrem Naxisjké Chóry, těsně pod Benátským muzeem. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zbytky brány, škody tady dorazila 2. světová válka. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zbytky brány, škody tady dorazila 2. světová válka. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Dole pod Kastrem

Přímo ve městě stojí další poměrně masivní brána z neurčité doby, ale určitě z raně antických článků. Je dokonce neporušená, pouze začleněná do nového architektonického kontextu ulice, není to žádný archeologický areál. Není jasné, jestli to je kompletní brána z 6. století před n. l., nebo zda k jejímu sestavení posloužily v dobách rané Byzance či křižákům velké stavební články z této doby. (Naxijská posedlost důkladnými branami se už v 6. století před n. l. projevila silně naddimenzovanými vraty chrámu Apollóna Délského, ale to by bylo jiné téma.)

Pořádná brána v uličkách Naxijské Chóry. Je archaická nebo středověká? Asi obojí. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pořádná brána v uličkách Naxijské Chóry. Je archaická nebo středověká? Asi obojí. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Tatáž brána z druhé strany. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Tatáž brána z druhé strany. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

V Labyrinthu

Vícero antických stavebních článku najdeme také ve čtvrti zvané Labyrinth, mezi Grottou a Kastrem. Je to zde opravdu bludiště v každém smyslu slova. Kromě antických sloupů a velkých opěr se tu často potkají také spolia, tedy antické stavební články, nejlépe s reliéfy, začleněné do stavby spíše jen pro ozdobu. Ty teď necháme na pokoji.

Antické opory ve čtvrti zvané Labyrinth. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Antické opory ve čtvrti zvané Labyrinth. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
V Labyrinthu ještě zbývá antický materiál. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
V Labyrinthu ještě zbývá antický materiál. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.


Končíme na Grottě

Přebytečné sloupy zůstaly také ve čtvrti Grotta. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Přebytečné sloupy zůstaly také ve čtvrti Grotta. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Přiznávám, že tady je sice antických sloupů fůra, ale pouze leží v lapidáriu v parčíku mezi kostelem Panagia Chrysopolitissa a podzemním archeologickým areálem.

 

Jinak by tomu ovšem bylo, pokud bychom mohli vniknout do některých domů v okolí. Zvenčí vidíme jenom klasicistní nebo ještě novější fasády. Nikdo pořádně neví, z čeho všeho jsou ty domy postavené a kolikrát byly přestavované. Jsme v místech prakticky kontinuálního osídlení už od neolitu. (Viz článek Unikátní mykénské drobnosti z Naxu.) Vždyť nahoře, v archeologickém muzeu, vystavují například torzo archaického kúra z konce 6. století před n. l., které roku 1956 našel kyrios G. Latinas v jednom starém domě blízko Metropolitního náměstí, tedy u náměstí na Grottě. (Link na torzo kúra.)

Na rozdíl od Kastra tady převažuje sedimentace, takže starší památky bývají pod nynější úrovní terénu, je to vidět i na zdejších starých kostelech. Příslovečné tu je svérázné předsevzetí: „Měl bych poklidit ve sklepě, možná tam najdu nějakou starou sochu nebo aspoň sloup; v horším případě ho nebudu moct vyndat, protože drží barák.“

 

Dovětek o antickém dědictví a Evropě

Většinou se nám nabízí antika vybělená akademismem, jenže jsme přehlceni vlastními aktuálními starostmi, k nimž nám takové podání antického dědictví může jen málo nabídnout. Neuvědomujeme si, kolik z našich samozřejmých rámcových představ je opřeno o řecké dědictví: touha po svobodě a rovnosti před zákonem, souběh poetiky a intelektu, souběh touhy po kráse a touhy po poznání.

Dědictví té naší evropské civilizace, roztahané po světě, není zrovna v nejlepším stavu. Je dokonce otázkou, zda vůbec kdy bylo v o moc lepším. Zatím si však podržuje naprosto zásadní a vzácnou možnost, totiž že naši civilizaci můžeme kriticky diskutovat (viz třeba článek Společnost namátkové kontroly). Dokonce si na ni můžeme i zanadávat, dokud to chápeme jako domácí hádku. To by nám jinde na veřejnosti neprošlo.

 

Pojmoslovná poznámka

Naše rozlišení na hrady a zámky se na řecké památky z dob středověku a staršího novověku dá aplikovat jen se značným násilím. Rozlišují se jinak, problémy jsou jak na úrovni jazykové (jinak nastavená „jazyková mřížka“, řekl by strukturalista), tak věcné (jaksi „objektivně“, řekl by pozitivista).

Kastro (hrad) je hrad nebo občas celá městská čtvrť s hradem nebo hrady.

Pyrgos (věž) může být opravdu věž hradu, ale mnohem častěji prostě hrádek, většinou venkovský, občas vzdáleně připomínající naše lepší tvrze nebo starší menší zámky. Termín se používá taky pro označení antických strážních nebo izolovaných obranných věží, většinou z helénistické doby.

Mansion (panské sídlo) je starý nóbl dům, většinou ve městě, ty málo četné venkovské silněji připomínají naše zámky. Slovo pochází z řeckého slovesa menó, bydlím, v římské době něco jako „bejvák“, který stojí za řeč; prošlo přes latinu, pak získalo v specifický význam angličtině. Velké a honosné mansion může být přímo palati (palác). Naopak méně zdobné mansion je spíše megaron. Slovem megaron se řecky běžně označují všechny větší nebo něčím důležité budovy, ale současně je to specifický termín v případě antických nebo ještě mnohem starších staveb.

 

Místo literatury

Fotogalerie Akropoolis of Naxos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Podkapitola Chóra Naxijských v mé on line knize Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz, zvláště článek Antico Venetiano.

Photo album of the Della-Rocca family

Old Nobility of Naxos

Datum: 23.08.2021
Tisk článku


Diskuze:



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace