Zvětšit obrázek

Při dědičné chorobě SCID, jež stojí v pozadí těžkého osudu "bublinových dětí" se nevyvíjejí některé typy bílých krvinek a v důsledku toho je nefunkční imunitní systém.

Stávající metody genové terapie jsou poněkud nepraktické. Ponechávají v buňkách poškozený gen a místo něj s krajně pofidérní spolehlivostí dodávají gen nepoškozený.  Pokud si genovou terapii představíme jako opravu totálně poškozeného motoru automobilu, pak  je výsledkem takové opravy automobil s dvěma motory - pod kapotou má motor poškozený a na střeše, v kufru nebo na sedadle spolujezdce má motor nový a fungující.

Dítě s poškozeným genem IL2R gama mělo donedávna šanci jen díky transplantaci kostní dřeně. Zdaleka ne vždy se našel vhodný dárce a zdaleka ne vždycky dopadla transplantace dobře. V roce 2000 provedl francouzský lékař Alain Fischer první úspěšnou genovou terapii SCID.

Náhrady poškozeného genu nepoškozeným přímo na místě bylo možné dosáhnout v laboratoři u buněk tzv. homologií rekombinací, která však pracuje s účinností 1 : 1 000 000. A to na genovou terapii bohužel nestačí. Genová terapie, kterou by šlo připodobnit ke skutečné  "výměně motoru" byla dlouho jen snem.  Ten se ale přičiněním týmu Michaela Holmese z americké firmy Sangamo Biosciences a University of Texas začíná uskutečňovat.

Holmesův tým vyrobil enzym, který obsahuje část označovanou jako "zinkový prst". Ta je přizpůsobena k tomu, aby v miliardách písmen lidského genetického kódu "vyhmátla" zcela specifickou sekvenci 24 písmen.
K "zinkovému prstíku" je připojena část s funkcí nukleázy- jakýchsi nůžek na DNA. Ta v nalezeném místě DNA rozstřihne a umožní, aby se do vzniklé díry vložil volný kus DNA.

Holmes konstruoval "zinkový prst" tak, aby "vyhmátl" poškozené místo genu IL2R gama, jež je zodpovědné za nedostatečnou funkci imunitního systému "bublinových dětí". Při pokusech na laboratorně pěstovaných buňkách dodával Holmesův tým enzym složený z "prstu" a "nůžek"  spolu se sekvencí nenarušeného genu ILR2 gama.

K dětem, kterým genová terapie vrátila zdraví, …

U 18% buněk došlo k zabudování nenarušené sekvence do dědičné informace v místě postiženého genu.

U 7% buněk došlo dokonce k záměně narušeného genu za nenarušený na obou chromozomech X, jež gen IL2R gama nesou. Podle genu si buňky vyráběly příslušnou RNA a podle ní pak i odpovídající protein gama C.

Systém úspěšně pracoval i na T buňkách imunitního systému, což je obrovským příslibem pro léčbu "bublinových" dětí.

… patří i malý Brit Rys Evans.  Bohužel, všichni pacienti léčení genovou terapií neměli takové štěstí. U tří se projevila leukémie a jeden na ni dokonce zemřel. Nová metoda by měla být o poznání bezpečnější. Ale její zavedení do praxe je zatím hudbou budoucnosti.