Mlok skvrnitý Martin Filip + Tereza Procházková. Wikipedie, CC BY-SA 3.0.

Oranžová barva v přírodě nepatří k těm nejhojnějším. A když už, tak je varováním. Její nositel chce okolí upozornit na hrozící nebezpečí. Hlásá například nech mne být, mám v sobě jed. V našich končinách takovou strategii využívá mlok skvrnitý. Kdo jeho žlutooranžových barev nedbá, jed samandarin se už postará, aby mu to utkvělo v paměti.

Housenka motýla Megalopyge opercularis. Kredit: Geoff Gallice, Flickr, CC BY 3.0

Také oranžové zbarvení u housenek hlásá „nech mne napokoji!“. Jakkoliv může sametovost housenky motýla Megalopyge opercularis svádět k pohlazení, není radno tak činit. Chlupy obsahují jedovaté ostny, které i člověku mohou způsobit bolestivé podráždění pokožky, vyrážku a u alergiků dokonce puchýře a dýchací obtíže. Dokonce i my lidé volíme žlutooranžovou na vodorovné dopravní značení, když dochází ke změně jízdních pruhů. Nebo když odbočujeme, blikáme oranžově. Také u dlouhých návěsů a rozměrných nákladů pomocí oranžových světel a odrazek upozorňujeme okolí na riziko. To, jak podvědomě vnímáme oranžovou, nejspíš nevzali v úvahu ani někteří političtí koučové. Ale zpět k tygrům. Jejich oranžovost byla pro vědce dlouho záhadou. Proč si kamufláž tmavých pruhů ničí něčím takovým, co pozornost burcuje strachem?

Tygr indický (Panthera tigris tigris) female, Kanha National Park, India. Kredit: Charles J. Sharp - Own work, from Sharp Photography, sharpphotography.co.uk CC BY-SA 4.0

Nelogičnost tygrů ale svou logiku má. Jen se musíme oprostit od antropomorfismu. Naše vnímání barev vychází z trichromatického vidění světa. V sítnici máme tyčinky a čípky. Zatímco tyčinky jsou ideální pro vidění za šera, čípky oplývají schopností vnímat modrou, zelenou a červenou. Až na osoby se zrakovou vadou, vidíme trichromaticky. Tato výsada lidoopů a některých opic ale mezi živočišstvem není až tak běžná. Ze savců chybí například psům, koňovitým i jelenovitým. Těžko říci, jak jejich dichromatické vnímání světa vidí oranžovou, ale s největší pravděpodobností jsou na tom jako mnozí barvoslepí. Ti oranžovou popisují jako šedozelenou. Oranžová barva jelenovitým tedy hodně splývá se zelenou. Pro tygry by bylo asi lepší, kdyby byli zelení, ale do zeleného pigmentu v srsti se evoluci moc nechtělo. Výjimkou jsou asi jen lenochodi. A i u těch jsou za jejich zeleným zbarvením řasy.

A protože hlavní potravou tygrů jsou dichromatičtí jelenovití, oranžová je z toho, co měli tygři „k dispozici“, nejspíš snadnou (z pohledu dostupnosti pigmentu) a tudíž i nejlepší volbou - kořisti se zdají nazelenalí.

Závěr

A protože tygři mají také dichromatické vidění, nejspíš ani oni neví, že jsou oranžoví.

Pramen

BBC One „Animals Behaving Badly