V Delfách stálo mnoho pokladnic jednotlivých obcí. Z většiny z nich se toho bohužel moc nezachovalo. Lépe než ostatní dopadla pokladnice Athéňanů, viz článek Delfy v době své největší slávy, tedy v 6. století před n. l.. A nejlépe pokladnice ostrova Sifnu. Nezachovalo se však nic z jejího obsahu, což by nás zajímalo nejvíc; nejen pro pudovou potřebu vidět poklad, ale že krom kvanta slitků bankovního zlata obsahoval taky četná umělecká díla, a to nejen zlatá. Ze zpráv antických autorů tušíme, že přinejmenším část pokladu přečkala loupení keltského vojska i císaře Nerona osobně. Definitivně přišla vniveč později, nejspíš za ataku Góttů nebo Slovanů.

Když Pausaniás ve 2. století n. l. pokladnici popisuje, vypráví pověst o bohatství Sifnu a jeho konci (Cesta po Řecku X, 11, 2):

„Obyvatelé Sifnu zbudovali svou pokladnici pro tuto příčinu: Ostrov Sifnos vydával zlatý kov a bůh přikázal jeho obyvatelům, aby z výtěžku odevzdali desátek do Delf. Postavili tedy pokladnici a desátek skutečně odváděli. Později však ve své nenasytnosti od dávky ustoupili a tehdy jim také moře zlaté doly zatopilo.“

Apollón si to prostě uměl zařídit. Není divu, je to bůh nanejvýše prozřetelný. Delfy měly další zdroj a Sifnijští relativně bezpečné úložiště pro to, co si v Delfách ukládali pro sebe, mimo onen desátek.

Pokladnice Sifnijských v Delfách, kolem 525 před n. l. Východní a severní strana, Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pokladnice Sifnijských v Delfách. Severní a západní strana. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pokladnice Sifnijských stojí po levé straně posvátné cesty, kterou poutníci přicházeli k Apollónovu chrámu, kousek před slavnou pokladnicí Athéňanů. Ta je dnes slavnější už proto, že je athénská, což zaručuje místo v učebnicích. Navíc byla rekonstruována, takže ji na místě mohou obdivovat i laici, je jedním z ikonických objektů antické architektury. Pokladnici Sifnijských oceňují spíše znalci, kteří znají také její zbytky vystavované v Archeologickém muzeu v Delfách. Navíc je starší než ta Athéňanů, i když jen o 20 let.

Pokladnice ostrova Sifnu byla postavena někdy kolem roku 525 před n. l. ve tvaru chrámku, jak bývalo obvyklé. Většina její výzdoby je z téže doby. Na původním místě zůstaly základy a mohutné spodní části zdí z pořádně velkých kvádrů, do výšky kolem tří metrů. Přicházejícím poutníkům stavba ukazovala své východní průčelí, pak prošli kolem její severní strany a mohli se ohlédnout po západní.

Karyatida (koré) z pokladnice Sifnijských, mramor, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nákres rekonstrukce. Dobře ukazuje tvarovou dispozici, ale neradno tento obstarožní pokus „chytat za slovo“ v identifikaci průčelí a umístění jednotlivých reliéfů. Theophil Hansen, 19. století. Kredit: Wikimedia Commons. Public domain.

Zachovala se také přinejmenším jedna z karyatid, které v roli sloupů nesly architráv. Koré (dívka) v roli karyatidy se v archaické době ještě moc často nevidí, běžnými se stanou až o dvě generace později, na počátku klasické doby.

Východní průčelí pokladnice Sifnijských v Delfách, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Tím hlavním jsou však reliéfy, naštěstí docela dobře zachované. Představují jeden z pěkných příkladů řeckých plastik pozdní archaické doby. Místo skutečné rekonstrukce teď zkusím nabídnout virtuální, s využitím toho, jak reliéfy uspořádalo delfské muzeum.

Východní průčelí s Apollónem a trojskou válkou

Výzdoba východního průčelí bývá nejbohatší, podobně jako hlavní fronton chrámu, alias (východní) pediment. Jako obvykle i zde sestává z trojúhelníkového tympanonu v horní části (pod střechou), pod ním je pás metop, tedy velkých mramorových plochých kvádrů s reliéfy.

Centrálním výjevem na tympanonu je tahanice o trojnožku mezi Héraklem a Apollónem. Zobrazení takovéto taškařice zrovna v Delfách je trochu na pováženou. Onen příběh se vypráví ve více verzích. Podle nejbarvitější byl Héraklés sice mimořádně zdatný a přímočaře odhodlaný hrdina, ale jako žák ve hře na lyru nebo kytharu u Apollóna neuspěl, takže se uchýlil k násilí. Snad chtěl Apollóna zmlátit znakem jeho moci. V jiné verzi chtěl trojnožku ukrást, a to nikoli lstí, nýbrž silou. Apollón tím prý byl velice vyveden z míry, neboť je sice zdatný atlet a bezchybný lukostřelec, ale přímý silový kontakt mu nepřijde esteticky vhodný, nerad se umaže.

Shromáždění bohů (Afrodité, Artemis a Apollón). Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Bojová scéna z trójské války. Reliéf z východní strany pokladnice Sifnijských, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pod tímto výjevem na tympanonu je řada reliéfů (vlysů). Ukazují scény Iliady, uspořádané tak, že názorně demonstrují hlavní myšlenku homérského eposu, totiž paralelu mezi ději bohů a bojů mezi lidmi. Na levé straně je shromáždění bohů, na pravé scény z trojské války. Na levé straně tedy bohové rokují o tom, co si počnou s ději, zobrazenými vpravo (viz výklad v článku Homérské eposy).

Reliéfy ze severní strany pokladnice

Reliéfy ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Severní stěnu zdobily mytické bojové scény. Muži v brnění se střetávají nejen s válečníky, ale také se lvy a nejspíš i s Amazonkami.

Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z té vřavy jsem vybral hlavně detaily právě takových netypických střetnutí. Za pozornost stojí archaická estetika, která i takto drastické scény vyjadřuje s určitým odstupem, na rozdíl od pozdějšího verističtějšího umění.

Detail reliéfu ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Reliéf ze severní strany pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zatím je divák ušetřen bolestných i vášnivých grimas. Je to ještě trochu snové.

Ostatní reliéfy z pokladnice Sifnijských

Reliéfy na jižní a západní straně vytvořil jiný sochař, asi iónského (východořeckécho) původu, ale zachovaly se jen fragmenty, např. kvadriga. Navíc se některé kusy nedaří s jistotou lokalizovat.

Koně. Reliéf z pokladnice Sifnu, po 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Palmety. Reliéf z pokladnice Sifnu, 525 před n. l. Archeologické muzeum v Delfách. Kredit: Helen Simonsson, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Literatura

Fotogalerie Treasury of the Sifnians v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Viz také kapitola Sifnos v mé webové publikaci Pouť na Kyklady.